Kámen, který stavitelé zavrhli...

Vydání: 2018/16 Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch, 17.4.2018

Příloha: Perspektivy 16

„V nikom jiném není spásy,“ sděluje předním mužům z lidu a starším na závěr své řeči apoštol Petr, jak o tom uslyšíme v prvním čtení (Sk 4,8-12) tuto neděli. Oním základem (kamenem nárožním) je Ježíš Kristus. Ptejme se: Na čem svůj život stavíme my?


Kříž vydlabaný do kamene. Snímek Vojtěch Vlk


Kámen dnes nemá zrovna dobrý zvuk. Reklamy mluví o prostředcích odstraňujících vodní či zubní kámen. O někom necitelném pak říkáme, že má srdce z kamene. Také z textů Bible víme, že mnohé věci se snadno můžou stát „kamenem úrazu“. A když už je třeba stavět, máme k dispozici dřevo, cihly nebo beton, které kámen snadno nahradí, v posledním případě i hravě předčí svou pevností a odolností. Ježíši můžeme připsat mnoho jiných titulů či označení, často mnohem vznosnějších, líbivějších, líbeznějších, přívětivějších či prostě jen lidštějších. Proč tedy zrovna kámen? Chce snad Petr, kterého Kristus označil za skálu, zdůraznit, že jsou s Ježíšem spřízněni třeba v tom, že jsou „z jednoho kusu“?

Archimédův pevný bod

Dnes už asi nejsme schopni náležitě docenit důležitost a roli, jakou kdysi měl nárožní kámen ve stavitelství, ale i tak můžeme přemýšlet o tom, co nárožní, nebo snad (abychom použili přístupnější přirovnání) základní kámen znamená dnes pro nás. Kameny, alespoň ty nejdůležitější, základové, se kladou na zem, ba dokonce pod zem, a to nám připomíná neuvěřitelnou Kristovu pokoru, s níž k nám nejen sestoupil, ale dokonce pro sebe mezi lidmi přijal poslední místo – a vlastně v tom pořád pokračuje. Nejenom, že Kristus je ve světě běžně zobrazován především jako ukřižovaný, ale stále zůstává terčem urážek a posměchu, ať už ze strany těch, kdo v něj nevěří, tak také od nás, kteří – ač jej vyznáváme jako svého Pána – ho znovu a znovu tupíme svými hříchy.

O základním kameni můžeme také říci, že vlastně běžně není vidět. Vidět konečně není ani jeho význam a vliv. A my se můžeme jen domýšlet, kolik toho v životě světa, církve i každého z nás pevně stojí a drží právě díky Kristu a jeho podpoře, aniž si to uvědomujeme. Teprve na konci časů, na posledním soudu, až se nám odhrne opona historie, pochopíme, jakou roli skrytý Kristus a jeho životodárná moc hráli i v situacích, kde bychom to nikdy nečekali a kde se nám snad zdál být naprosto nepřítomný. Tady asi platí ona známá pravda, že situací a jevů si bedlivěji všímáme teprve tehdy, když něco nefunguje, jak by mělo, ovšem nikterak jim nevěnujeme pozornost, když se všechno odvíjí podle našich očekávání a představ. Možná i leckterá záležitost v našem životě v současné chvíli „drží“ díky podpoře Krista, kterou nikterak nečekáme, nepředpokládáme a ani nijak zvlášť neoceňujeme.

Konečně Kristus, základní kámen, je také oním pevným bodem, o němž – v návaznosti na Archiméda – hovoří svatá Terezie od Dítěte Ježíše. Kristus je pevným bodem, ba jediným pevným bodem v onom nesmírně proměnlivém vesmíru, kde se nachází naše slabé, pomíjivé a křehké lidství. Ve svém životě se vědomě opíráme o celou řadu „záchytných“ bodů, což je pochopitelné a naprosto oprávněné, ale opravdu pevný bod můžeme mít jen jeden – Krista.

Někdy drsný na omak

Jistě nám občas hrozí stejné pokušení jako Ježíšovým současníkům: chtít tento kámen zavrhnout. Třeba ne úplně, ale nějakým rafinovanějším způsobem. Chtít se částečně obejít bez něj. Mít nějaké jiné, „záložní“ řešení. Ovšem základní kámen může být jen jeden a svou roli jinak nemůže plnit. Stejně jako základy stavby nejsou zaměnitelné a nelze je střídat podle situace, tak i my, pokud jsme skutečně přijali Krista za kámen, na němž stojí náš život, musíme být v tomto svém rozhodnutí pevní a důslední. Kámen je možná nepříjemný, ba někdy drsný na omak, třeba nás z něj studí bosé nohy, ale máme jistotu, že se pod námi nepropadne – a my díky němu budeme moci odolat všem bouřím, jimž musíme v našem životě čelit.

LUDVÍK GRUNDMAN OP. Autor je dominikánský kněz. V současné době pokračuje ve studiu teologie ve francouzském Toulouse

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay