Vydání: 2017/48 Začíná nejkratší adventní doba, 28.11.2017, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Adventní příloha

Dosáhnout v předvánočním čase jednoduchosti, prostoty a pokoje, ke kterým poukazuje Božské Dítě, je značně nesnadné – už proto, jak intenzivně kouzlí „iluzi pravých Vánoc“ a „bohatého Ježíška“ našňořené obchody, zářící tržiště i vzrušené davy všude v ulicích, kterým se leckdy při nejlepší vůli nelze vyhnout. Nechtějme ale od sebe hned nějaké „duchovní přebornictví“. Spokojme se s malými kroky, jak navrhuje P. Angelo Scarano v úvodním zamyšlení této přílohy, kterou vám nabízíme jako skromného průvodce nadcházejícími týdny. Zavřeme na vteřinku oči a vybavme si „Ježíšovu modlitbu“. Nadechněme se s veršem z Písma. Ve frontě u pokladny vděčně poděkujme Bohu za toho, pro koho právě kupujeme dárek.
Smysl se odkrývá v jednoduchosti
Na každý adventní týden předkládáme na následujících stranách jednu úvahu františkánského kněze Richarda Rohra převzatou z knížky Očekávání Vánoc – Adventní zamyšlení, jež právě přichází na knihkupecké pulty díky nakladatelství Portál. Ty se vždy opírají o některé liturgické čtení příslušného týdne a sledují ctnosti, jež si v adventu také připomínáme: štědrost, pokoru, důvěru či poslušnost. Ředitel Radia Proglas Mons. Martin Holík doprovodil každou z nich krátkou reflexí a praktickým duchovním podnětem.
Když Svatý otec o poslední půlnoční kázal o Ježíšově narození, ke kterému vyústí adventní čas, poukázal na paradox pomalu přicházejících svátků: ve městě krále Davida, z jeho pokolení se rodí Král a Vládce. Králům a vládcům své doby se však nepředstavuje a nepřichází do vznešeného paláce, nýbrž do chudé stáje. „Přichází nikoli ve zdánlivé nádheře, nýbrž v jednoduchosti života, nikoli v moci, nýbrž v překvapivé nepatrnosti,“ zdůraznil František a pokračoval: „Na setkání s ním je třeba jít tam, kde je. Je třeba se sklonit, snížit a umenšit. Narozené Dítě nás interpeluje: volá nás, abychom odložili prchavé iluze a přistoupili k podstatnému, zřekli se svých nenasytných nároků, odložili trvající nespokojenost a smutek z toho, že se nám vždycky něčeho nedostává. Prospěje nám, když tyto věci necháme být, abychom v jednoduchosti znovu nalezli pokoj, radost a smysl života.“
V duchu této prostoty jsme jako obrazový doprovod přílohy, kterou právě držíte v rukou, vybírali z děl starých mistrů od gotiky po renesanci. Křehkost a něha starého umění podle nás míří stejným směrem, jaký má na mysli papež František, když v tomto darovaném čase přípravy zve: „Chceme-li oslavit pravé Vánoce, rozjímejme o křehké prostotě malého novorozeněte, o jeho jemném uložení, o něžném zavinutí jeho plenek: tam je Bůh.“ Ať se vám to podaří.