26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jubilant Vlk ve vzpomínkách přátel a spolupracovníků

9. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/19 Skauti včera dnes a zítra, 9.5.2007, Autor: Karolína Peroutková

V měsíci, který je mnohými považován za nejkrásnější v roce, se kardinál Miloslav Vlk dožívá významného jubilea 75 let. Jestliže se novinářům někdy stává, že bývají s žádostmi o vyjádření se do různých anket odmítáni, při sestavování strany věnované jubilantovi projevili oslovení nebývalou ochotu napsat alespoň malou vzpomínku, která je s oslavencem pojí. I tato skutečnost poukazuje na to, jak hluboko se kardinál Vlk zapsal do srdcí mnohých z nás.

Stanislav Novotný, ředitel České křesťanské akademie

Otec kardinál je vážný, zdvořilý a uměřený muž. Na veřejnosti vystupuje vždy důstojně a velmi odpovědně vůči úřadu, který mu byl svěřen. Vzdálenému pozorovateli by se mohlo zdát, že v jeho životě není místa pro volnější debatu, spontánní radost. Není tomu tak. I tak vážnou záležitost, jakou byla mše svatá, kterou koncelebroval společně s kardinálem Lehmannem, prolomil ve vznešeném tepelském chrámu pozváním dětí do kardinálského průvodu. Na setkání německých teologů zase překvapil tím, že mu k diskusi stačí kolárek a že pozorně a pokorně naslouchá (není to zjevně běžným zvykem u některých církevních hierarchů). Na pravidelných kolokviích v pražských Emauzích si získal stovky odborníků už jenom tím, že se jako jeden z účastníků snaží rozšířit své znalosti i v oblastech, jež jsou vzdáleny jeho každodenní práci. Je vidět, jak nejrůznější experty a veřejné osoby těší jeho zájem a srdečná snaha poznat. V příjemném prostředí svého podkrovního bytu zase vyniká jako pozorný hostitel a i když v neformálních setkáních stále pracuje, nemůže vám uniknout neustálé úsilí a touha přijít věcem na kloub, najít dobré řešení.
Koneckonců příjemný je i půlnoční telefonický rozhovor, když otec kardinál shromažďuje podklady pro nějaké významné zítřejší jednání. Tím pádem víte, že existuje další člověk, kterému jde o věc. Takových lidí mnoho není.

Milan Novák, vedoucí odboru kultury
města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Mé setkávání s Jeho Eminencí je vždycky milé a zvláštní, možná proto, že naše cesty k sobě svedl sv. Václav.
V roce 2003, kdy jsem si předsevzal požádat pana kardinála, aby se Národní svatováclavská pouť po dlouhých desetiletích vrátila do Staré Boleslavi, přijal pan kardinál rozhodnutí, že hlavní duchovní slavnost svátek sv. Václava by měla být přenesena z katedrály zpět na místa, kde se kníže narodil pro nebe. Naše první osobní setkání bylo velmi krátké a příjemné – jako bychom měli už dávno předem všechno projednáno. A tak to mezi námi zůstává dodnes. Nevídáme se často a ač jsou mé audience u Jeho Eminence vždy spíše stručné, cítím, že si stále dobře, snad i lépe rozumíme. Párkrát, když bylo vše svízelné, šli jsme spolu chodbou, nebo jen pár kroků někde venku – ale o těch několik vět, které mi přitom řekl, jsem se mohl opřít.
Jsem poctěn, že s ním mohu spolupracovat na tak osudovém díle. Otec kardinál vstoupil do domu mého života a mé rodiny a je v něm milým hostem. Uznávám – zřejmě nic tak pozoruhodného pro noviny, ale ti, kteří vědí, co je radost z práce na vinici Páně pochopí, o čem mluvím.

Vácslav Babička, ředitel odboru archivní správy
a spisové služby MV
Někdy kolem poloviny 80. let mi vyprávěl kamarád, jak jednou přišel ke svým rodičům v centru Prahy, v jejichž bytě měl svůj pokoj s knihovnou. V pokoji byl právě umývač oken, který po příchodu mého přítele hbitě seskočil ze štaflí a představil se jako absolvent filozofie a teologie Vlk. Při práci těkal po titulech knih převážně z oblasti historie, které mu napověděly, že vlastník knihovny bude asi spřízněnou duší. Jeho příchodu využil k tomu, aby jako bývalý archivář a kněz zbavený státního souhlasu, který se musí živit manuální prací, zapředl zainteresovaný rozhovor s kolegou – také archivářem.
Toto vcelku banální vyprávění jsem si navždy zapamatoval a porovnával je s osudy dalších proskribovaných intelektuálů, kteří se nemohli věnovat svému povolání, ale vnitřní potřeba a snad také akademický slib je nutkaly k tomu, aby si udržovali duševní úroveň a pokud možno ještě rozšiřovali svůj znalostní obzor a posilovali svůj tvůrčí elán.
Když jsem pak v 90. letech pana kardinála osobně poznal a občas se s ním setkával, obdivoval jsem jeho erudici a rozhled. Lidé, kteří to na vlastní kůži nezažili, hodnotí takové životní etapy jako nenahraditelné ztráty. K překvapení mnohých však sami postižení často hovoří o tom, že i tato životní zkouška pro ně byla obohacující a že období disentu pro ně bylo jedním z nejplodnějších období života.
Nikdy jsem s panem kardinálem nemluvil o tom, jak on sám tuto životní etapu hodnotí. A tak dál pro mne zůstává nesmazatelným zážitkem vyprávění o umývači oken, který křepce seskakuje ze štaflí, aby si mohl s někým chvilku na úrovni promluvit.

Olga Kopecká-Valeská, publicistka
Jako novinářka v Rádiu Svobodná Evropa jsem se s panem kardinálem Miloslavem Vlkem setkávala při nejrůznějších příležitostech. V paměti mi obzvláště uvízlo naše první setkání v květnu 1991 v Mnichově u příležitosti posvěcení pamětní desky, připomínající 40 let přenosů katolické mše svaté na vlnách Rádia Svobodná Evropa. Byla jsem příjemně překvapena prostým a srdečným chováním nově jmenovaného pražského arcibiskupa, jeho živým zájmem o techniku vysílání a o autory pořadů; pan kardinál nám řekl, že byl dlouhá léta naším posluchačem.
Velkou útěchou byla pro mne jeho slova o 11 let později, v jedné z nejtěžších chvil mého života, když Rádio Svobodná Evropa muselo 30. září 2002 ukončit své české vysílání. Při mši svaté v katedrále, na rozloučenou s redakcí Svobodné Evropy, nám pan kardinál řekl: „Nebuďte smutní! Dobrá setba přináší plody, přináší ovoce, žeň. Dívejte se víc dopředu a věřte, že co jste zaseli, to tento národ postupně sklízel a bude sklízet.“ Velmi mne to dojalo a potěšilo.
Během let spolupráce jsem zjistila, že pan kardinál má vzácný smysl pro humor. Nezapomenutelným zážitkem bylo, když Svatý otec Jan Pavel II. a pan kardinál spolu žertovali při soukromé audienci českých poutníků v roce l994 ve Vatikánu, až se celým sálem ozýval náš smích.  

P. Miroslav Cúth, duchovní správce farnosti u kostela
sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně

V nouzi poznáš přítele, říká přísloví. Asi všichni víme, že daří-li se dobře, není problém mít okolo sebe hodně lidí. Ne tak, když se dařit přestane, ať už to znamená v různých oblastech života cokoli.
Jsem kněz a správce ohromného kostela a velkou událostí v mém životě byla proto povodeň roku 2002. Tři metry vody venku a 160 cm vody v kostele. Od samého začátku se o nás karlíňáky zajímal pan kardinál Miloslav. Hned druhý den, byla to neděle 18. srpna, nás chtěl přijít navštívit. Jelikož se ale to ráno zřítil další dům, byl Karlín uzavřen. Další možností byla neděle 25. srpna. V té době do Karlína pouštěli jen auta se zvláštním povolením, a tak musel pan kardinál za námi notný kus pěšky. Nepřišel na mši svatou ani vést diskuse. Přišel v pracovní košili a pracovních kalhotách. Do mobilu mi řekl: Nemusíš to ohlašovat, nech ty lidi pracovat, nechci žádné vítání a žádné shromáždění. Obešel jednotlivá místa, kde studenti a ostatní dobrovolníci pomáhali, pozdravil je a poděkoval. Bylo to prosté a jednoduché, ale velmi milé. Asi jako když se krájí chléb.

Cyril Svoboda, ministr a předseda Legislativní rady vlády
Co zde, na řádcích, kde bude jistě mnoho obdivných a uznalých slov o kardinálu Miloslavu Vlkovi coby vzdělaném a vysoce duchovním muži, ještě dodat?
Můj respekt má kardinál Vlk nejen jako jedna z vysokých duchovních autorit v naší zemi, ale chci vyzdvihnout i onu prostě „lidskou“ stránku jeho osobnosti. Spousta lidí si myslí, že na duchovním je důležitá jen jeho duše, duchovnost, intelekt, schopnost empatie, lidskost, schopnost vyjadřování… Já poukazuji na další důležitý aspekt – a sice ten, že by kněží měli být i zdraví, dobře vypadající, udržující se v dobré fyzické kondici.
Pan kardinál je toho zářným příkladem: je nejen člověkem velice vzdělaným, ale i manažersky schopným – vždyť úspěšně řídí celou diecézi, byl i předsedou Evropské biskupské konference. Řada z nás by si z něj měla brát příklad i proto, v jak dobré kondici se udržuje. Kardinál Vlk rád sportuje – chodí, jezdí na běžkách – a v kondici se udržuje i doma. V jeho bytě jsem totiž viděl přístroj, tuším crossový trenažér, a rozhodně nešlo o nejdražší odkladač sak či jiných částí oděvů, jak je tomu v mnohých domácnostech…
Pan kardinál má zkrátka pohyb rád, je na něj zvyklý a zřejmě je to i historicky dáno – vždyť v dobách, kdy mu byl komunisty odňat tzv. státní souhlas k veřejnému výkonu kněžské služby, se jako kněz „na zapřenou“ přesto dál věnoval věřícím, a přitom v civilu fyzicky pracoval coby umývač oken. Můj respekt patří panu kardinálu Vlkovi i proto, jak skvěle ve svém požehnaném věku vypadá, jak kypí životním entuziasmem a neutuchajícím elánem, který k němu už neodmyslitelně patří.

Mons. František Radkovský, plzeňský biskup
Hledám nějaký zážitek, který by bylo snadné zachytit na několika řádcích, a hlavou mi táhnou vzpomínky na víc než čtyřicet let života v přátelství a společenství s kardinálem Miloslavem Vlkem.
Poprvé jsme se potkali, když jsem navštívil v roce 1964 kněžský seminář v Litoměřicích a hledal cestu, jak se do něho dostat – měl jsem už absolvovánu jednu vysokou školu. On, absolvent filozofické fakulty, byl pro mne povzbuzením, že je to možné – a tak jsme se nakonec v semináři sešli. Nadšení pro Písmo sv. a pro liturgii, pro nový rozvoj církve podnícený 2. vatikánským koncilem a především pro spiritualitu jednoty, žitou v Hnutí fokoláre, mne jako bohoslovce s ním a s dalšími spojovalo.
Po vysvěcení na kněze jsme se pak setkávali ve společenství kněží pravidelně každých čtrnáct dní a čerpali formaci a posilu ze společných zdrojů spirituality, abychom ji pak vždy v následujícím týdnu předávali dalším kněžím kolem nás a také nám svěřeným věřícím.
On to měl složitější, protože vynikal, a tak byla na něj i více soustředěna pozornost strážců komunistického režimu, která mu přinesla zákaz kněžské činnosti a práci umývače oken. Těšili jsme se na setkání s ním, protože současně žil mezi laiky ve fokoláre a mohl tak dostat důkladnější formaci spirituality jednoty.
Přišel konec totality a s ním jeho jmenování českobudějovickým biskupem. Zastihlo ho v Mnichově, kde jsme se společně se skupinou kněží, kteří dnes mají odpovědnost za církev u nás, byli poučit, jak organizovat a vést místní církev. Já jsem byl jmenován pražským pomocným biskupem o měsíc později. Za dva týdny po našem biskupském svěcení k nám poprvé přijel Jan Pavel II. Bylo to doba plná nadšení a nečekaných zvratů.
Asi po roce své biskupské služby, po abdikaci pana kardinála Tomáška, byl náš jubilant jmenován jeho nástupcem, pražským arcibiskupem, tedy i mým přímým nadřízeným. Na deset let se stává předsedou naší biskupské konference a na osm let je zvolen za předsedu Rady evropských biskupských konferencí. Je to pro něho období velmi náročné a odpovědné práce. V roce 1994 je jmenován kardinálem a s tím mu přibývají další povinnosti pro univerzální církev, jako je členství v různých vatikánských kongregacích. To vše přijímá s velkou odpovědností a úkoly s nesmírnou pracovitostí a s nasazením svých schopností podivuhodně zvládá. To je něco, co u něho stále obdivuji a oceňuji. V roce 1994 umírá zakladatel Společenství biskupů, přátel Hnutí fokoláre, charismatický cášský biskup Klaus Hemmerle a kardinál Vlk je vybrán za jeho nástupce. Tím mu přibývá další povinnost – být středem společenství několika set biskupů, katolických i nekatolických, kteří stejně jako on čerpají inspiraci a posilu pro svůj život i svou biskupskou službu z charismatu Hnutí fokoláre. Až tedy Svatý otec přijme jeho abdikaci na pražský arcibiskupský stolec, zdaleka mu tím neskončí jeho biskupské povinnosti. Jednak mu zůstanou povinnosti kardinála vzhledem k celosvětové církvi a také povinnosti ve Společenství biskupů, přátel Hnutí fokoláre, které bude dál vykonávat s velkou láskou a nasazením. Bůh mu k tomu jistě bude hojně žehnat, tak jako doposud.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou