Jsou i děti, co neznají čokoládu

Vydání: 2015/42 Synoda: méně nářku, více důvěry, 13.10.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Dát, nebo nedat? Kolik, kam a na co? Jak a kdy mluvit s dětmi o dobročinnosti a jak je vést k tomu, aby uměly myslet i na druhé? Nad tím jsme se zamýšleli v následujícím tématu.
 
Zambijské děti drží v rukou obrázky kamarádů z českých Misijních klubek.Snímek Bronislava Halbrštátová
 
„Myslím, že v první řadě by se děti měly naučit dělit s těmi nejbližšími. Pak pro ně bude přirozenější dělit se i s lidmi, kteří nejsou součástí jejich rodiny,“ říká mluvčí brněnské charity Diana Tuyet-Lan Kosinová. „Když se budou postupně učit sdílet radosti i starosti v rodině, mohou být i v dospělosti otevřenější k potřebám druhých. Velkou roli hraje výchova, ale záleží i na charakteru. Někdo dostane do vínku, že je citlivější a je pro něj snáze pochopitelné, když druzí potřebují pomoc,“ podotýká Diana Tuyet-Lan Kosinová. Sama pokládá za důležité, aby se dítka nemusela „dobročinnosti“ učit, ale aby to byla přirozená součást jejich životů. „Mám to štěstí, že pracuji v humanitární organizaci a děti od útlého věku mohly sledovat, že pomoc lidem v nouzi je součástí každodennosti,“ sděluje mluvčí.
 
Jenže jak vybírat z obrovského množství lidí, kteří potřebují pomoc? Přispívat v Česku, nebo do zahraničí? Pomáhat každému trochu, nebo na jeden projekt a dlouhodobě? I to by mělo být podle Diany Tuyet-Lan Kosinové záležitostí celé rodiny: „Poptávek pomoci je opravdu hodně a někdy je těžké vybírat. Doporučuji, aby se rodina shodla, co je všem jejím členům blízké, a mohou se domluvit, že třeba jeden rok budou podporovat jeden projekt – a po roce své zaměření společně zrevidují a promyslí, co dál. Z mého pohledu je dlouhodobější podpora jednomu subjektu efektivnější. I pro naši organizaci jsou dlouhodobější dárci větší jistotou a možností, jak pomáhat lépe.“
 
Ovšem i výchovu k nesobeckosti bychom měli udržovat v rovnováze. Důležité je podle Diany Tuyet-Lan Kosinové vidět svou hodnotu a hodnotu druhého. „Nebudete-li sami sebe milovat, nemůžete být ani druhým užiteční. Také lidé v pomáhajících profesích musí hlídat své síly, aby u nich nenastal syndrom vyhoření. Důležité je co nejvíc s dětmi mluvit o tom, co pro ně znamená štědrost a kdy pro ně začíná už sobectví,“ uzavírá.
 
Také ředitelka Papežských misijních děl (PMD) pro královéhradeckou diecézi Bronislava Halbrštátová, která je manželkou národního ředitele PMD, říká, že důležitá je atmosféra v rodině. Pokud budou děti vyrůstat v ovzduší, kde je normální dávat, podporovat dobrou věc a zajímat se o lidi, kteří potřebují pomoc, i ty nejmenší to přirozeně nasáknou. „Naši rodiče vždycky říkali, abychom dojedli všechno, co máme na talíři, a také my jsme vedli děti k tomu, aby si daly na talíř, jen co snědí. Aby si vážily toho, že se mohou najíst dosyta,“ zmiňuje čtyřnásobná matka Bronislava Halbrštátová.
 
V rámci Misijních klubek pak malým misionářům vysvětluje, že ne všude děti mají dostatek. „Takže třeba vědí, že dítko v Zambii, kam putují peníze, které jsme spolu vybrali, dostane jednou za den větší jídlo. Že tam nezná bonbony ani čokoládu,“ uvádí příklad.
 
Na závěr doplňuje, že je moc krásné sledovat, jak se děti s odpovědností a těšením připravují na oslavy Světového dne modliteb za misie (neboli Misijní neděle, která připadá na předposlední neděli v říjnu). A i když na misie dávají třeba jen dvě z deseti korun kapesného týdně, je to od nich obrovský dar.
 
„Nebojme se dělat s dětmi třeba jen malé věci, ale s velkou láskou. A dejme do toho všechny své síly a nadšení, abychom pro misie nadchli všechny, s nimiž se setkáme, ať jsme kdekoliv,“ povzbuzuje Bronislava Halbrštátová.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 26 27. června – 3. července 2017

Vydat se k prameni: na Velehrad

Začínají prázdniny – doba cestování a výletů. Rádi se vydáváme třeba do míst, kde pramení nějaká řeka. Obvykle to znamená výstup do hor, kde velice nenápadně…

celý článek


Putování v sobě skrývá obrovský poklad...

Zeptali jsme se několika zkušených poutníků, jaká cesta byla pro ně ta nejkrásnější.

celý článek


Křesťan a státník Helmut Kohl

Dlouho mluvil, ale uměl i dlouho naslouchat. Nejednou mu už předpovídali konec, ale vládl šestnáct let. Byl umanutý myšlenkou, jak zabránit opakování války. Takový byl…

celý článek


Letní putování s rodiči

Na ty dopisy si pamatujeme všichni. Sami jsme je kdysi psali dětskou rukou a o pár let později jsme podobné četli od vlastních ratolestí. „Milá maminko a tatínku, mám se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay