Jsem blázen do Ledovce

Vydání: 2009/17 Čemu věří Češi, 22.4.2009, Autor: Aleš Palán

Jedu jako blázen. Přesně tak se řada řidičů chová, ovšem nalepit si na vůz samolepku s tímto rčením by zřejmě odmítli. Ne tak členové, zaměstnanci a příznivci terapeutického a poradenského centra Ledovec v západních Čechách. Ti, nejen že auto s takovým označením běžně řídí, ale mohou mít navíc na klopě placku s podobně rozjíveným názvem: Jsem blázen do Ledovce.

Klienti Ledovce totiž většinou podle veřejnosti „blázni“ jsou, a tak se na Ledovci rozhodli, že se k takovému označení budou hlásit všichni. Možná tím v očích veřejnosti pomůžou nějaký ten předsudek ohledně toho, kdo blázen je a kdo není, rozptýlit. To místo je jedinečné: barokní fara v obci Ledce severně od Plzně sálá přátelskou atmosférou (v budově jsou i jedna původní kamna, do kterých se jako na zámku přikládá z chodby). Právě tady sídlí Ledovec. Protože slogan této organizace upomíná, že „většina není vidět“, ponořme se trochu pod hladinu. Martin Fojtíček zakládal spolu s manželkou Ledovec s vizí, že dům bude jednou sloužit jako rodinná terapeutická komunita. Měli tu trvale bydlet lidi s mentálním postižením. Fojtíčkovi byli vystudovaní „matfyzáci“, ale matematikou se živit nechtěli. Martin učil filozofii a religionistiku v Plzni na církevním gymnáziu, dodělával si teologii (jeden čas fungoval jako „regionální sektobijce“) – a zajímal se o lidi s postižením. S manželkou jezdil do Železnice u Jičína, kde pro malé pacienty zdejších lázní s mozkovou obrnou a jinými kombinovanými vadami začali pořádat letní vandry. Dobrovolníci na nich fungovali především jako „tlačiči“ kamarádů na vozíku. To ovšem Fojtíčkovým nestačilo; aby se mohli odpovědně rozhodnout, co dál, odjeli na rok do komunity v Anglii. Zatímco si s Martinem Fojtíčkem povídáme o historii Ledovce, vejde do místnosti Adéla. Zprvu je nenápadná, brzy se ale otrká – a to doslova, zatímco si píšu poznámky, opakovaně mi drcá do ruky. „Je to trochu vnucka, vyloženě se vnucuje,“ prohlásí ředitel Ledovce. Adéla je bernská salašnická fena, familiárně nazývaná „berňák“; v Ledovci zastává pozici terapeutického psa. Dá se jí strkat ruka do huby, válet se po ní, „nabít“ se od ní. „Když jsme někdy neměli na nového klienta čas, nasadili jsme na něj tohohle psa,“ pochvaluje si chlupatého spolupracovníka ředitel Ledovce. Po návratu z Anglie Fojtíčkovi napsali plzeňskému biskupovi, jestli by pro ně neměl nějakou faru, kde by mohli začít rozvíjet své aktivity. Domovem se jim staly Ledce – právě sem jezdil Martin na duchovní přípravu, když v devadesátých letech konvertoval. Zprvu měli na prázdné faře pobýt jeden rok – v září 1999 Fojtíčkovi obydleli nejteplejší místnost objektu. Ani tak by bez špeku a slivovice prý první zima nešla přestát. „Snažili jsme se zvát sem lidi na různé aktivity. Byly tu farní zabíjačky pro plzeňskou františkánskou farnost, hromnicová svíčkování, pletení pomlázek před Velikonocemi, pokus o kulturní festival…,“ vypočítává Martin Fojtíček. Místní se na obyvatele fary zprvu dívali trochu s nedůvěrou. Po obci kolovaly fámy, že zde vzniká ústav pro 150 narkomanů. „Pomohli nám lidi z kostela a ovce, jež jsme chovali. Kostelní lidi ostatním vysvětlovali, co jsme zač, a ovce byly sympatické zdejším sedlákům: ocenili, že se sami snažíme o hospodaření. Pomohlo nám i to, že jsem se začal objevovat v hospodě,“ vypočítává praktické důvody úspěšné etablace ředitel Ledovce. „Teď už kontakty fungují i skrze naše děti,“ pochvaluje si. Ledovec je na faře v netržním nájmu na dobu třiceti let, zbývá mu jich ještě dvaadvacet. A Fojtíčkovi doufají, že biskupství Ledovec na faře nechá i dál. Původní plány se modifikovaly do podoby denního stacionáře pro lidi s mentálním postižením nebo s duševním onemocněním. Cílovým stavem zůstává rodinná terapeutická komunita. V objektu se dnes tkají výrobky z vlny (z vlastního chovu ovcí), funguje tu arteterapie, klienti společně s terapeuty vaří, pečují o dům a zahradu, učí se co největší míře samostatnosti. Za evropské peníze se Ledovec rozrostl do Plzně – bylo zde zřízeno poradenské centrum. Od roku 2006 má Ledovec i chráněné bydlení; jedná se o tři byty pro lidi s psychózou. V bytech je dohromady jedenáct míst.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay