Jít do ulic vyžaduje odvážné duše

Vydání: 2015/22 Noc kostelů s Janem Husem, 26.5.2015, Autor: Vojtěch Jurásek

P. PATRICK COLLINS patří mezi celosvětově známé kazatele a autory duchovní literatury. Svou pozornost směřuje zejména k hlásání evangelia v západní Evropě a USA, které stále více ztrácejí své křesťanské kořeny. Prahu navštívil v rámci přípravného víkendu před chystanými Dny víry.
 
P. Patrick Collins  Snímek archiv Dnů víry
 
Jak jste se dostal k evangelizaci?
 
Byla mi blízká vždycky. Jako mladý jsem vstoupil do řádu vincentiánů, který se věnuje evangelizaci, a čím jsem byl starší, tím moje touha evangelizovat rostla. Nakonec jsem se přestěhoval do Detroitu a udělal doktorát na téma nové evangelizace. Když jsem se vrátil, založili jsme v Dublinu komunitu, která se jmenuje Nové jaro. Věnujeme se evangelizaci, učíme lidi, jak svědčit o křesťanské víře.
 
Čím je pro vás osobně tato evangelizace skutečně nová? Jde o nové metody práce?
 
Když jsem byl mladší, dělal jsem mnoho let farní misie. Veškerý svůj čas jsem trávil ježděním z farnosti do farnosti s duchovními programy. Když se ale ohlédnu zpět, bylo to takové stažení se do sebe. Pomáhali jsme posílit víru lidí, kteří už do kostela chodili. Zabývali jsme se mnoha tématy – jak se vyrovnat s utrpením, jak se modlit, rodinný život, přistupování ke svátosti smíření a eucharistii. Tohle všechno se s novou evangelizací změnilo.
 
Nová evangelizace je odlišná svým zaměřením i způsobem práce. Orientuje se na lidi, kteří do kostela vůbec nechodí nebo byli třeba někdy pokřtěni, ale chodí jen na křtiny, svatby a pohřby. Po zbytek času je vůbec nepotkáte. Skutečný úkol nás křesťanů je jít právě za těmito lidmi. A musíme uvážit, jak se k nim přiblížit. Nejde o to, obviňovat je, že nechodí do kostela – někteří z nich pro to mají dobré důvody – ale pozvat je zpátky. A na základě toho je pak potřeba změnit témata a hovořit o tom, kdo je Ježíš Kristus a jak s ním lze mít osobní vztah. Mluvit o odpuštění, o Boží lásce a o tom, že každý člověk může zakusit obrovské štěstí z naplnění Duchem Svatým.
 
Myslíte si, že nová evangelizace je zodpovědností všech křesťanů? Mnoho z nich se názvu „nová evangelizace“ trochu obává.
 
Když se před padesáti lety konal Druhý vatikánský koncil, vyplynuly z něj dva požadavky pro všechny křesťany. První je všeobecné povolání ke svatosti – každý pokřtěný je povolán stát se svatým. A hádejte, co bylo to druhé! Každý křesťan je povolán evangelizovat. Celý koncil vytyčil pouze tyto dva úkoly pro všechny křesťany.
 
Lidé si možná řeknou: „To mě nepřekvapuje, že jsme všichni povoláni ke svatosti, ale co je tohle, že všichni máme evangelizovat? Myslel jsem, že to mají dělat misionáři, že oni mají jít a evangelizovat.“ Ne, ne. Všichni katolíci jsou povolaní evangelizovat. Nedá se o tom polemizovat. Jestli chceš být katolíkem, měl bys evangelizovat. Měl bys předávat víru dalším. A to je ta revoluce v našem myšlení! Za mých mladých let jsme takhle nesmýšleli.
 
Jak vás osobně setkání s novou evangelizací proměnilo?
 
Druhému člověku nemůžete dát něco, co sami nemáte. A jádro nové evangelizace není o doktríně ani o etice, tradicích nebo zvycích. To vše je důležité, ale nová evangelizace se soustřeďuje primárně na konkrétní osobu. A touto osobou je Ježíš Kristus. On je ten, který zemřel pro odpuštění našich hříchů a vylil ducha své lásky. Když si přečtete oficiální církevní dokumenty, které mluví o nové evangelizaci, každý z nich zdůrazňuje, že tato evangelizace je především o Ježíši Kristu. Pravda není žádná abstraktní pravda, nýbrž osoba. „Já jsem pravda,“ řekl Ježíš.
 
Svatý Jan Pavel II. napsal velmi dobrý dokument o katechezi, v němž hovořil o „potřebě, aby katolíci překročili práh víry“. Práh je to, co je vespod dveří, a on říká, že buď se dá stát venku přede dveřmi a dívat se do místnosti, nebo překročíte práh a ocitnete se uvnitř místnosti. A Jan Pavel II. tvrdil, že mnoho katolíků se dívá na víru jen zvenčí. Vědí o osobě Ježíše Krista, ale neznají ho osobně. Práh víry překročí tehdy, když s Ježíšem navážou osobní vztah, zakusí odpuštění hříchů a vylití Boží lásky.
 
Zažil jste to, o čem mluvíte?
 
Abych byl dobrým evangelizátorem, musel jsem i já sám projít tímto procesem. Bylo mi asi 29 let, byl jsem už knězem, ale cítil jsem, že v mém životě něco chybí. Věděl jsem všechno o Ježíšově osobě a dokázal o něm mluvit. A dlouho. Ale neznal jsem ho osobně. A pak jsem prošel osobní konverzí – byly to pro mě takové novozákonní letnice. Boží láska se na mě vylila a na měsíce mě naplnila radostí. Stačilo, abych jen vyslovil jméno Ježíš, a tekly mi slzy po tvářích, běhal mi mráz po zádech a nedokázal jsem mluvit. Byl jsem v té době učitelem a musel jsem přestat přednášet, jak jsem byl dojatý. Byla to pro mě zkrátka hluboká zkušenost prožitého setkání s Ježíšem, který mě skutečně miluje. A mohu říct, že čím jsem starší, tím je to silnější.
 
A právě to vás opravňuje evangelizovat, neboť sdílíte dobrou zprávu, kterou sami zažíváte. Máte osobní zkušenost, dosvědčujete ji a říkáte: „Já jsem to zakusil, ale ty to můžeš – a měl bys – zakusit sám.“
 
Na co podle vás nová evangelizace reaguje? Proč vznikla?
 
Byl to opět Jan Pavel II., který napsal dokument o církvi v Evropě. Hovořil v něm o tom, že miliony lidí odpadly od víry a odešly z církve. Samozřejmě to vy v České republice dobře znáte, stalo se tak během komunismu, ale v západních zemích to není o mnoho lepší. Často navštěvuji Spojené státy a vidím, že je to problém i tam. Pouze třetina pokřtěných katolíků v USA chodí do kostela, přestože je to velmi zbožná země. Podobně je na tom katolické Irsko nebo Itálie. Papež František o tom promluvil trochu vtipně, avšak myslel to velice vážně. Řekl, že v evangeliu se píše, že dobrý pastýř jde hledat jednu ovci, jež se ztratila. Dnes máme jen jednu ovci v ovčinci a musíme jít hledat těch 99, které se ztratily. Církev si uvědomuje, že hodně lidí nechodí do kostela a jen velmi málo slyší o evangeliu. Zaplétají se do okultismu, pověrčivosti, spirituality New Age… A tak církev říká: Musíme jít tyto lidi hledat – ne abychom je obviňovali, ale abychom jim ukázali krásu evangelia, seznámili je s Kristem.
 
Vy sám jste založil komunitu, jejímž hlavním cílem je misijní práce. Co vás k tomu vedlo?
 
Název naší komunity je Nové jaro. Toto jméno jsme si vzali od Jana Pavla II., který vyjádřil naději, že pro křesťanství nastává doba nového jara. Důvodem pro založení komunity bylo naše stále větší poznání, že je sice hodně věřících, kteří chtějí svědčit o své víře, ale často nemají ponětí, co dělat. Jak se dělá evangelizace? Jak hovořit s mladými lidmi? Jak vést skupiny? Snažíme se na tyto otázky odpovídat. Myslíme si, že je třeba lidi vyškolit. Platí to v jakémkoliv oboru – aby byl člověk v něčem dobrý, nutně potřebuje trénink. Když budete hrát fotbal, musíte trénovat, když budete poskytovat první pomoc, musíte se naučit, jak se to dělá. A stejně se potřebujete naučit, jak se dělá nová evangelizace.
 
Existuje univerzální misijní strategie, nebo se musí misionáři přizpůsobit prostředí, v němž působí?
 
Existuje jedna univerzální strategie, základní poselství křesťanství. Odborný pojem pro to je kérygma, tj. jádro učení křesťanské víry. Většina katolíků nemá ponětí, co je základním učením jejich víry. Když se pozorně podíváte na Písmo, vidíte, že když se apoštolové a ostatní učedníci vydávali kázat do pohanské kultury své doby, drželi se základního učení. My říkáme, že je pět hlavních bodů víry. První je: Bůh tě bezpodmínečně miluje. Nezačíná to hříchem. Začíná to láskou. Druhý říká, že žádná lidská bytost nesplňuje to, co od ní Bůh chce, a upadá do hříchu. Tedy: Všichni hřešíme a potřebujeme Boží pomoc. Třetí bod víry je, že Ježíš zemřel, aby naše hříchy byly odpuštěny, takže řeší náš problém. Všechno, co musíme udělat, je věřit v něj, a získáme odpuštění. Čtvrtý je, že Ježíš chce mocí Ducha Svatého do našich srdcí vylít Boží lásku a že každý může tento příval lásky přijmout. A pátý bod? Zapoj se do křesťanského společenství.
 
Když děláme novou evangelizaci, držíme se tohoto základního učení. Nemluvíme o svátostech, o Panně Marii, o papeži nebo o církevním majetku. Tyhle věci jsou také důležité, ale není to základní učení křesťanské víry. Musíme lidi ukotvit v tom základním, přivádět je ke Kristu, a teprve potom se zabývat ostatními tématy.
 
Prahu čekají na začátku června Dny víry – velká městská misie. Co byste vzkázal věřícím v Praze, kteří nemají s evangelizací zkušenosti a třeba se takovéto nové věci trochu bojí?
 
V Bibli se třistapětašedesátkrát píše: „Nebojte se!“ Myslím, že je přirozené, že se lidé bojí. Všichni máme strach, když děláme něco nového a zvláštního. Já často pociťuji strach, když jedu do nové země, jejíž jazyk neumím a neznám žádné tamní lidi. Ale myslím, že když Bible říká: „Nebojte se“, znamená to: Možná můžeš pociťovat strach, protože i Ježíš cítil strach, když byl v Getsemanské zahradě, ale nedovol strachu určovat, co budeš dělat. Proto se modlíme o odvahu.
 
V březnu jsme měli setkání s organizátory pražské misie a mluvil jsem s nimi o potřebě odvahy. Řekl jsem jim, že když Písmo říká: „Nebojte se“, není to rada. Je to příkaz! A ty musíš silou vůle učinit rozhodnutí: „S Boží pomocí budu odvážný.“ Každý, kdo jde evangelizovat do ulic, bude mít obavy, přirozeně bude mít pocit strachu, ale nenechte strach, aby určoval, co děláte. Řekněte si: „Ne, já budu odvážný a s Boží pomocí půjdu ven a budu mluvit o tom, který je pro mě nejdůležitější – o Ježíši Kristu.“ Není třeba mluvit o něčem složitém. Je třeba mluvit jen o jeho osobě, jak moc nás miluje, že odpouští naše hříchy a jak může vstoupit do našich srdcí. Jednoduché poselství. Když s lidmi často mluvíte, jsou pro toto poselství mnohem přístupnější a otevřenější, než byste čekali. A zjistíte, že se vlastně vůbec nesetkáváte s takovým odporem, jaký jste si mysleli, že přijde.
 
V Bibli se dále píše: „Dávejte, a dostanete.“ Všichni, kteří během této misie půjdou do ulic – a věřím, že jich budou stovky – pocítí, že to sice přináší určitou dávku úzkosti, ale když to udělají, zjistí, že je to skvělé a že je v tom skutečná radost a požehnání.
 
Mnoho lidí řekne: „To není pro mě. Já neumím oslovovat nevěřící na ulici.“ Jak se tito lidé podle vás mohou do misie zapojit?
 
To je pravda. Evangelizace v ulicích není obvyklý způsob, jak to dělat. Jít do ulic vyžaduje odvážné duše. Jsou ale i jiné možnosti – například kurzy Alfa jsou velmi dobrým způsobem evangelizace. Když nemůžete jít ven do ulic, zamyslete se nad tím, co můžete udělat. Kdokoli z nás může evangelizovat individuálně – rozhovorem se členem rodiny či s kolegou v práci nebo se s někým setkáme v autobuse, ve vlaku. Nic nám nebrání chopit se příležitosti a mluvit o naší víře. Nevynucovat to násilím, ale když to téma přirozeně přijde, nemlčet a vyslovit se. A pak se samozřejmě můžeme za celé misie modlit a zvát do vší své činnosti Ducha Svatého, aby ji svou mocí vedl.
 
 
 
P. PATRICK COLLINS CM
je irský řeholní kněz, kazatel a evangelizátor. Působí také jako hudebník a vysokoškolský pedagog, je autorem řady knih. Přednáší zejména v rodném Irsku, Velké Británii, USA a v Austrálii. Aktivně se zapojuje do ekumenického hnutí a charismatické obnovy. Je spoluzakladatelem společenství Nové jaro v Dublinu. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay