Jiří Ješ

Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Kamarád Mirka Kováříka. Rozhlasový komentátor, který od malička chtěl být „tím pánem, co mluví do rozhlasu.“ Neholduje technice, miluje hudbu. Má jednoho syna, který žije v zahraničí.

Krásně se usmíváte, jste permanentně šťastný?
Jsem vyrovnaný se životem. Je mi 78, což je věk, kdy se odchází, a já na to dost často myslím. Nesmírně věřím ve stvoření a ve všechno, co způsobilo ten zázrak, jakou je celá zeměkoule nebo naše životy. Zastávám názor, že věční jsme tím, co po nás zůstane. Vyšly mi čtyři knížky a možná nějaký badatel najde i mé jiné písemnosti, a třeba i tento rozhovor po padesáti letech, a řekne si: tady byl Jiří Ješ, který v ten a ten den ve 21. století skončil.

Jak jste se vypracoval na kvalitního rozhlasového komentátora?
Já jsem vždy chtěl být tím pánem, co mluví do rádia. Jsem mimochodem jen o tři roky mladší než náš rozhlas. Vždy mne fascinovala mluvená čeština, „mluvené myšlení“ a také politika. A na tom jsem pak začal velmi intenzivně pracovat jako na konečném splnění svého životního snu.

Jak byste okomentoval způsob života dnešní společnosti?
Pokud jde o naši civilizaci, dost mne udivuje, jak málo jsou lidé všeobecně vzdělaní. Jak málo přemýšlejí o věcech života a smrti, jak podléhají různým pověrám, jak jsou povrchní nebo zase naopak přílišnými odborníky pouze ve svém oboru. Chybí zde obecný pohled. Přitom to není složité, jen je k tomu potřeba jedné věci: nepodléhat emocím jak v hodnocení druhých, tak stranicky, tak i svým způsobem v otázce slepé víry. Zvláště dnes - v období teroristických útoků - vidíme, kam právě slepá víra může lidi dovést: až k popření pudu sebezáchovy.

Co pomůže člověku k rychlejšímu poznávání a pochopení podstatného?
Myslím, že jedna z důležitých věcí je izolace. To je asi to podstatné u klášterů. Zde přece hraje značnou roli klauzura. Byl jsem v Anglii, kde jsem se účastnil jedné anglikánské mše, přičemž jako významný bod celé bohoslužby jsem tam vnímal chvíli ticha. Někdy je potřeba určité klauzury, aby se člověk zamyslel třeba nad svým světovým názorem a udělal si v sobě pořádek.

Co je to hlavní, co chcete lidem zprostředkovat?
Objektivitu, oproštění se od pověr, emocí a nereálných věcí. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay