Jiří Holík

Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 28.10.2004

Příloha: Doma

Bratr Jaroslava Holíka. Narodil se 3. července 1944 v Havlíčkově Brodě. Patří k nejúspěšnějším českým reprezentantům v ledním hokeji. Na svém kontě má 319 mezistátních utkání. Hrál na 14 světových šampionátech (na kterých získal dva tituly mistra světa) a čtyřech olympijských hrách. Žije v Jihlavě společně se svojí rodinou. Má dceru Simonu a syna Jiřího.

V Praze momentálně probíhá mistrovství světa v ledním hokeji. Také vy jste si v roce 1972 zahrál před domácím publikem. Československo tehdy po 23 letech získalo zlato.
Na to mistrovství vzpomínám nejradši. Tehdy jsme to s bráchou vyhráli hlavně pro naše rodiče. Hlavně pro tátu byl ten titul obrovská satisfakce.

Rozhodující zápas proti SSSR asi musel hodně prožívat.
Táta hodně držel na Jardu, a když pak brácha udělal chybu, po které dali Rusáci gól, muselo to pro něj být moc těžké. Naštěstí pak Jarda skóroval.

Jaký jste měli vztah s rodiči?
Brácha se s otcem hodně hádal. Táta mu vždycky řekl: „Nekecej a brusli, až budeš mistr světa, tak budeš moct mluvit.“

Otec měl na vaši kariéru asi hodně velký vliv.
Táta nás přivedl ke sportu. Byl chytrý a věděl, že jenom díky sportu se někam budeme moci podívat. Obětoval se pro nás. V padesátých letech dělal řezníka, pak mu všechno sebrali a řekli: Půjdeš do dolů! On jim ale odpověděl, že tam nepůjde, protože má dva kluky, kteří budou dělat sport. Musel tedy nastoupit do cihelny, kde kopal hlínu. Když jsme chtěli brusle, musel jít nakopat celý velký pytel, který pak prodal, abychom na ty brusle měli.

S bratrem jste měli trochu zvláštní vztah: říká se, že jste si lásku příliš neprojevovali.
Už jako kluci jsme měli každý své kamarády. Já jsem většinu času trávil u dědy a u babičky na předměstí Havlíčkova Brodu. Jarda měl své kamarády jinde. Scházeli jsme se akorát na tréninky a na zápasy; jinak jsme žili každý svým životem. Kolikrát jsme si za celý den řekli pouze před spaním: „Dobrou, brácha.“

Změnilo se to postupem času?
V podstatě vůbec. Někdy se sejdeme v Jihlavě v Grand hotelu, nebo za ním jedu s rodinou na chalupu, ale pořád máme každý svůj vlastní život.

Je to tím, že máte hodně odlišné povahy?
Jarda má povahu po tátovi: pořád se někde hádal a zůstalo mu to dodneška. Otec mu vždycky říkal: „Po kom ty seš?“ - a přitom byl Jarda celý on. To já jsem spíš kliďas, některé věci úplně přejdu a nedokáží mě rozhodit.

František Jirků Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay