Jiné podoby zbožnosti nejsou horší

Vydání: 2014/47 Kardinál Parolin oslavil s Čechy svobodu, 18.11.2014, Autor: Jan Mazanec

Téma: Poláci a my

Než se začneme ptát, jak se polským kněžím daří „zabydlet“ v české církvi, prozkoumejme terén, z něhož duchovní povolání v Polsku vyrůstá.
 
 
Polští duchovní si na české podmínky nezvykají vždy snadno. Obvykle se však s farností sžijí. Ilustrační snímek Aleš Masner
 
Klíčovým rozdílem mezi oběma kulturami je míra ztotožnění s církví, u Poláků nesrovnatelně vyšší. K tomu připočtěme, že Poláci právě s oporou církve často dokázali statečněji než Češi čelit totalitním režimům – ať už tomu nacistickému nebo komunistickému. Mimochodem i dnes jsou představitelé Polska třeba k Putinově autoritativní politice o poznání kritičtější než v ostatních středoevropských zemích.
 
NOSITELKA ODVAHY
 
Do jaké míry má toto kulturní pozadí vliv na víru v Boha? „Polské sebevědomí vychází z historických a geopolitických souvislostí, které jsou odlišné od těch českých,“ uvádí ředitel Katechetické sekce České biskupské konference P. Mariusz Kuźniar. „Křesťanství mělo na utváření kultury a identity polského národa zásadní vliv, zvláště v obdobích útlaku a ohrožení od okolních národů. Kolem církve se vždy shromažďovali lidé všech vrstev, protože chránila a prohlubovala národní identitu a pro mnohé byla nositelkou naděje a odvahy,“ doplňuje duchovní.
 
P. Mariusz Kuźniar sice jako kněz v polské farnosti nepůsobil, neboť kněžství studoval už rovnou v Česku, ale systém farní pastorace a katecheze v Polsku vidí jako zaběhnutý. „Kněží a laici tam mají jasně rozdělené role a úkoly. A protože se tam zvláště ve větších městech na životě farnosti podílí více kněží a laiků, vytváří se pro věřící mnohem větší nabídka. V Česku je mnohem těžší navázat na fungující systém, takže si ho kněží často musí vytvářet sami,“ zmiňuje P. Kuźniar. A takové budování je podle něj mnohdy vysilující, zvláště ve farnostech s nízkým počtem věřících.
 
Polští duchovní si na české podmínky nezvykají lehce. Jeden z nich by například uvítal, aby příchozí kněží prošli zaškolením, které by je uvedlo do české reality. To lze ale říci i o druhé straně – řadových věřících: ne vždy biskup nebo jiný kněz farníkům vysvětlí, z jakého prostředí jejich nový farář přichází. Navíc řada věřících přejímá z médií povrchní obraz Polska jako bašty katolického konzervatismu. Potom už i samotná informace o příchodu polského kněze může vyvolávat zbytečné předsudky nebo odstup.
 
Potíž přichází zpravidla ve chvíli, kdy polský kněz v dobré víře chce farnost oživit a chystá změnu. Vzhledem k častému českému postoji – „my přece sami nejlíp víme, co potřebujeme“ – může vzniknout zbytečné napětí.
 
Síla lidové zbožnosti
 
Má tedy smysl, aby polští kněží v Česku obnovovali některé tradiční záležitosti jako třeba průvod Božího těla? Anebo na tyto věci mají předem rezignovat, přizpůsobit se sekularizovaným Čechům a zkoušet spíš podchytit „hledající“? „Církevní dokumenty, včetně Evangelii gaudium papeže Františka, poukazují na evangelizační sílu lidové zbožnosti. V českém sekulárním prostředí je ovšem důležitá citlivost a rozlišování, jakou formu zvolit,“ poukazuje P. Mariusz Kuźniar. Podle něj je podstatné, aby projevy zbožnosti byly životodárné a nebránily lidem v přístupu k Bohu. „Příliš vnější a pompézní projevy zbožnosti mohou někdy prohlubovat nedůvěru a předsudky vůči církvi. Na druhé straně nesmíme podlehnout obavě a strachu z jakéhokoli veřejného projevu víry, jinak by se naše víra stala neplodnou,“ podotýká rodák z polské Nysy.
 
 
Sám pochází z věřící rodiny, kde byla živá víra součástí každodenního života. A po příchodu do Čech bylo pro něj novou zkušeností prožívat ji v sekulárním prostředí. Vidí zde klady i zápory. „Pozitivním přínosem byla nutnost jít ve své víře do hloubky, a tak se moje víra stala osobnější. Naopak negativní zkušeností bylo zjištění, že sdílení víry není samozřejmostí, že většina občanů církvi nedůvěřuje a má vůči kněžím předsudky,“ uvědomuje si kněz. Každopádně podle něj platí, že každá změna prostředí rozšiřuje obzory. „Člověk je konfrontován s novou realitou, kterou postupně poznává a posléze ji přijme,“ uzavírá P. Kuźniar.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay