Jiné podoby zbožnosti nejsou horší

Vydání: 2014/47 Kardinál Parolin oslavil s Čechy svobodu, 18.11.2014, Autor: Jan Mazanec

Téma: Poláci a my

Než se začneme ptát, jak se polským kněžím daří „zabydlet“ v české církvi, prozkoumejme terén, z něhož duchovní povolání v Polsku vyrůstá.
 
 
Polští duchovní si na české podmínky nezvykají vždy snadno. Obvykle se však s farností sžijí. Ilustrační snímek Aleš Masner
 
Klíčovým rozdílem mezi oběma kulturami je míra ztotožnění s církví, u Poláků nesrovnatelně vyšší. K tomu připočtěme, že Poláci právě s oporou církve často dokázali statečněji než Češi čelit totalitním režimům – ať už tomu nacistickému nebo komunistickému. Mimochodem i dnes jsou představitelé Polska třeba k Putinově autoritativní politice o poznání kritičtější než v ostatních středoevropských zemích.
 
NOSITELKA ODVAHY
 
Do jaké míry má toto kulturní pozadí vliv na víru v Boha? „Polské sebevědomí vychází z historických a geopolitických souvislostí, které jsou odlišné od těch českých,“ uvádí ředitel Katechetické sekce České biskupské konference P. Mariusz Kuźniar. „Křesťanství mělo na utváření kultury a identity polského národa zásadní vliv, zvláště v obdobích útlaku a ohrožení od okolních národů. Kolem církve se vždy shromažďovali lidé všech vrstev, protože chránila a prohlubovala národní identitu a pro mnohé byla nositelkou naděje a odvahy,“ doplňuje duchovní.
 
P. Mariusz Kuźniar sice jako kněz v polské farnosti nepůsobil, neboť kněžství studoval už rovnou v Česku, ale systém farní pastorace a katecheze v Polsku vidí jako zaběhnutý. „Kněží a laici tam mají jasně rozdělené role a úkoly. A protože se tam zvláště ve větších městech na životě farnosti podílí více kněží a laiků, vytváří se pro věřící mnohem větší nabídka. V Česku je mnohem těžší navázat na fungující systém, takže si ho kněží často musí vytvářet sami,“ zmiňuje P. Kuźniar. A takové budování je podle něj mnohdy vysilující, zvláště ve farnostech s nízkým počtem věřících.
 
Polští duchovní si na české podmínky nezvykají lehce. Jeden z nich by například uvítal, aby příchozí kněží prošli zaškolením, které by je uvedlo do české reality. To lze ale říci i o druhé straně – řadových věřících: ne vždy biskup nebo jiný kněz farníkům vysvětlí, z jakého prostředí jejich nový farář přichází. Navíc řada věřících přejímá z médií povrchní obraz Polska jako bašty katolického konzervatismu. Potom už i samotná informace o příchodu polského kněze může vyvolávat zbytečné předsudky nebo odstup.
 
Potíž přichází zpravidla ve chvíli, kdy polský kněz v dobré víře chce farnost oživit a chystá změnu. Vzhledem k častému českému postoji – „my přece sami nejlíp víme, co potřebujeme“ – může vzniknout zbytečné napětí.
 
Síla lidové zbožnosti
 
Má tedy smysl, aby polští kněží v Česku obnovovali některé tradiční záležitosti jako třeba průvod Božího těla? Anebo na tyto věci mají předem rezignovat, přizpůsobit se sekularizovaným Čechům a zkoušet spíš podchytit „hledající“? „Církevní dokumenty, včetně Evangelii gaudium papeže Františka, poukazují na evangelizační sílu lidové zbožnosti. V českém sekulárním prostředí je ovšem důležitá citlivost a rozlišování, jakou formu zvolit,“ poukazuje P. Mariusz Kuźniar. Podle něj je podstatné, aby projevy zbožnosti byly životodárné a nebránily lidem v přístupu k Bohu. „Příliš vnější a pompézní projevy zbožnosti mohou někdy prohlubovat nedůvěru a předsudky vůči církvi. Na druhé straně nesmíme podlehnout obavě a strachu z jakéhokoli veřejného projevu víry, jinak by se naše víra stala neplodnou,“ podotýká rodák z polské Nysy.
 
 
Sám pochází z věřící rodiny, kde byla živá víra součástí každodenního života. A po příchodu do Čech bylo pro něj novou zkušeností prožívat ji v sekulárním prostředí. Vidí zde klady i zápory. „Pozitivním přínosem byla nutnost jít ve své víře do hloubky, a tak se moje víra stala osobnější. Naopak negativní zkušeností bylo zjištění, že sdílení víry není samozřejmostí, že většina občanů církvi nedůvěřuje a má vůči kněžím předsudky,“ uvědomuje si kněz. Každopádně podle něj platí, že každá změna prostředí rozšiřuje obzory. „Člověk je konfrontován s novou realitou, kterou postupně poznává a posléze ji přijme,“ uzavírá P. Kuźniar.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay