Ježíš staví jednotu učedníků na první místo

Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 6.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Naše společnost, aby mohla vůbec existovat, potřebuje řadu jednotících prvků: armádu, státní hranice, zdravotní služby, vzájemný základní respekt občanů k sobě navzájem a mnoho jiných věcí. Nic z toho nelze podceňovat, vše má ve zdravém soužití své místo. A přece Ježíš klade důraz na něco jiného. Nežádá na učednících, aby projevovali třeba sounáležitost k sousedům a byli poslušní vrchnosti. Za rozhodující známku učedníků vyhlašuje v dnešním evangeliu jejich jednotu, podobně jako on je sjednocen se svým Otcem.

Pak lidé poznají, že Ježíš je poslán Bohem, aby hlásal evangelium všemu stvoření. Poukazuje na to, že svět dosud pravou jednomyslnost ve všem podstatném nepoznal, a proto převládá sobectví a bezohlednost vůči druhým, ať jde o jednotlivce nebo celé národy. Pokojné vztahy, pokud k nim dochází, mají obvykle krátké trvání, neboť je brzy vystřídá vzájemná nevraživost s často tragickými důsledky. Novost Ježíšova řešení nespočívá na možnostech jen lidských. Nadějí pro svět není pouze vzájemná pomoc nebo ochota ke spolupráci na prospěšných projektech. Náš Pán povolává lidi slabé a hříšníky, aby na nich a s jejich pomocí vybudoval Boží království na zemi. Nemají tedy sledovat pouze vlastní zájmy a plány, ale mají čerpat inspiraci a sílu od Boha a svou vírou a z ní pramenící jednomyslností mají pomáhat světu ke vzájemnému porozumění a spolupráci na všem dobrém a pravdivém.

Biskup a mučedník Cyprián (+ 258) s poukazem na modlitbu Páně napsal: Neříkáme: ‚Můj Otče na nebesích‘ a ‚můj chléb dej mi dnes‘. Ani nikdo neprosí, aby jen jemu byly odpuštěny hříchy, ani aby jen on nebyl uveden do pokušení nebo byl ochráněn od zlého. Prosíme tedy za všechny, protože jsme s nimi vzájemně spojeni. Víme, jaká je situace všude kolem nás, často v bezprostřední blízkosti, pokud jde o vzájemné porozumění a schopnost uznat práva těch druhých. Proto je jednota církve bezpodmínečně nutná, aby vyzařovala do světa podobně jako příklad prvních křesťanů, jak o něm čteme v Lukášových Skutcích apoštolů. Jde o jednotu ve svobodě, která neznamená nějakou uniformitu, jak ji nařizovaly totality všech druhů; jde o osobně prožívaný vztah k Bohu zcela podle evangelia a slov Ježíšovy modlitby, aby všichni věřící byli v dokonalé jednotě. Ta je spojí v pravdivé, ale svobodné jednotě a ve vzájemné lásce, která je výsledkem otevřenosti vůči vanutí Ducha Svatého. Častěji si připomínejme slova kardinála Ch. Journeta: Je cosi závažnějšího než vědět, že milujeme Boha, totiž vědět, že on miluje nás. I když to necítíme, sestupuje na nás podstata jeho lásky. A jestliže jsme neřekli ne, ona vstoupí a svým tichem působí v našem srdci. A dodejme: Jedině Boží láska sjednocuje a zachrání nás i svět.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay