Jehličím provoněné domovy

Vydání: 2004/50 Předvánoční domov, 7.12.2004, Autor: Zuzana Burdová

V čase adventním a vánočním se často zdůrazňuje hodnota domova. To, co pro nás znamená, si více uvědomíme teprve tehdy, když jsme nuceni trávit svátky mimo něj. Dvě hospodyňky nám proto radí, jak svůj dům či byt připravit na nadcházející období a jak příjemnou domácí atmosféru.

ZUZANA BURDOVÁ, GABRIELA PLAČKOVÁ

SVÁTKY VE VELKÉ RODINĚ

„Příprava na Vánoce u nás vždy začínala výrobou adventního věnce ze živých větviček,“ začíná své vyprávění paní Jana, „od té doby se po pokoji line příjemná vůně.“ Rodina, která čítá pět dětí a pět vnoučat, se pak v předvánočním období u tohoto věnce často schází. Věnec má své místo na pianu, u kterého paní Jana sedává a piluje s dětmi koledy. „Ráda vždy poslouchám starou vánoční píseň o Panně Marii, která začíná slovy ,Byla cesta, byla ušlapaná‘,“ dodává jedna z jejích tří dcer. Před Štědrým večerem pak adventní věnec obklopí vyřezávaní muzikanti a pasáčci. Do okna, které vede do ulice, se věší světýlka a na okenní parapet se pokládá malý papírový betlém, který lemují větvičky. Na Štědrý den se pak domov od záclon až po stůl zdobí smrkovými větvičkami.

Pro děti se vždy připravují adventní kalendáře. „Vyráběla jsem například takové, do kterých děti každý den přimalovaly postavičku jdoucí k betlému anebo v patřičném okénku našly lísteček s nějakým úkolem,“ vzpomíná paní Jana a dodává: „Vedli jsme děti tak, aby se v adventní době více než obvykle soustředily na to, co pro nás narození Krista znamená, proč je důležité ho slavit.“

Vánočního cukroví se v tak početné rodině pečou hromady. Těsto se zadělává už kolem druhé neděle adventní. Bývá připravené ve špajzu, ale než dojde na samotné pečení, většinou ho prý kus zmizí. „Nepečené asi chutná nejlépe,“ krčí rameny paní Jana. Vánoce si ale nedovede představit bez tzv. išeláků, které pekla už prababička, rozená Vídeňačka. Jsou to kakaová kolečka slepovaná vaječným krémem, polévaná čokoládou a ozdobená mandlí. V posledním adventním týdnu se pečou vánočky a štoly, aby se do Štědrého dne dobře rozležely.

„Protože většina z mých dětí má už vlastní rodinu, počet lidí u štědrovečerní tabule se rok od roku mění. Nejkrásnější jsou ale ty večery, kdy jsou s námi i ti nejmenší a člověk sleduje radostné blýskání v jejich očích. A koneckonců nikdo z dospělých neprojevuje tak spontánně radost nad dárky jako právě oni,“ dodává.

KDYŽ NENÍ ČAS NA VEČEŘI

Zatímco většina lidí se snaží vzít si na Vánoce volno a odpočinout si, jsou tací, kteří se v té době téměř nezastaví. Například kněží – pro ně může být především Štědrý večer celkem vyčerpávající. Syn paní Viktorie například zažil dobu, kdy sloužil štědrovečerní mše v šesti farnostech najednou. Začínal už ve čtyři odpoledne. „Vozila jsem ho tenkrát autem, jednak si za volantem ještě nebyl moc jistý a jednak bych se doma stejně bála, jestli se mu něco nestalo. Těžko jsme hledali chvilku na to, kdy udělat večeři,“ směje se paní Viktorie.

Právě proto, že povolání svého syna pokládá za náročné, snaží se pro něj paní Viktorie ve společné domácnosti vytvořit příjemné prostředí. A tak z každého detailu v jejich pražském bytě dýchá fakt, že se kvapem blíží Vánoce. Voní tu větvičky ve vázách, na stole i záclonách, nechybí adventní věnec ani jmelí a kuchyň čas od času prostoupí vůně pečícího se cukroví. „Dnes už peču v mnohem menší míře, ale když byly děti malé, to jsem pekla až 14 druhů! Syn navíc v tento den mnoho cukroví dostane a pak je ani nemáme šanci sníst. Peču ale typickou vánočku, do které přidávám badyán, jak to dělávala moje maminka. Je to výborné,“ vypráví paní Viktorie.

Při výzdobě domácnosti se nevyhýbá ani umělým ozdobám. „Někdo by ty moje andělíčky mohl považovat za kýč, ale já myslím, že to patří k atmosféře. Navíc se k řadě z nich váže vzpomínka na určitou cestu či nějakého člověka,“ krčí rameny.

Hektické úklidy podle ní do adventu nepatří. I dárky se snaží kupovat dřív, aby před Vánoci byl už spíše klid. Při výběru dárku pro ni hraje důležitou roli překvapení a také chuť druhého potěšit. Radost podle ní může udělat i takový dárek, který zrovna nestojí sumu peněz. „Vždy mě dojímá, když si uvědomím, s jakou láskou ten druhý dárek vybíral,“ říká.

Trochu lituje toho, že v dnešní době už Vánoce nebývají pro děti takovým překvapením jako dříve. „Zatímco předtím se čekalo, až se na Štědrý večer rozsvítí stromeček, dneska je vídáme v obchodních domech už od října. Každý nákup navíc doprovází koledy. Když se pak stromek rozsvítí doma, jsou všichni už tak zvyklí, že je to pro ně zcela běžný zážitek. A to je myslím škoda,“ dodává paní Viktorie.

S vánoční výzdobou našich příbytků rády pomohou i děti.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay