Jednou budu jako můj táta

Vydání: 2015/31 Skauti z celého světa v Japonsku, 28.7.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Fotbalista Messi, génius Einstein nebo krásná Éowyn – takové postavy imponují dětem. K čemu své vzory potřebují?


Nejmenší děti si přejí být jako jejich rodiče. Až později následují kamarády, celebrity, hrdiny z knížek.Ilustrační snímek Vojtěch Vlk

První modely, které dítě obdivuje a začíná napodobovat, jsou rodiče. „Dělají kafe“ jako táta, starají se o panenku jako máma o miminko, později si po nich přejí stát se lékařkou nebo učitelem. Podle průzkumu, který v roce 2013 provedl Národní institut dětí a mládeže, má ještě 23 % patnáctiletých svůj vzor mezi členy rodiny, ačkoliv obdivu k nim postupně ubývá ve prospěch sportovců, zpěvaček a postav z populárních filmů. „Obdivuju mamku, že vydrží pracovat v dětském domově, a taťku, že jezdí kamionem, že vydrží nespat, vstávat v pět.“ – „Chtěla bych dokázat něco jako máma, protože umí druhým pomoci, všechno zvládne, postará se o celou rodinu,“ zněly některé odpovědi.

„Děti jsou to nejhorší a nejlepší z nás,“ cituje P. Robert Bergman, spirituál na Církevním gymnáziu v Plzni, jednu z postav filmu Pouť. Rodičovský příklad je podle něj nezbytný především v mladším věku. „Starší děti si pak už berou za vzor někoho z blízkého okolí – učitele, vedoucího z oddílu, spolužáka. Někdy si jej ale mohou najít také v šoubyznysu, což může nést určité riziko,“ varuje kněz. Nezralý jedinec se snadno zhlédne v přímočaré prezentaci krásy, síly, bohatství či popularity a nerozliší, že takovéto předlohy nejsou reálné. „Velmi záleží na rodičích, jaké vzory potomkům postaví před oči a co všechno jim dovolí. A zda je nechají napospas okouzlení povrchními hodnotami, nebo se je budou snažit vést hlouběji,“ zdůrazňuje P. Bergman.

„Zároveň je však důležité nechat se vzorem inspirovat, ale neidentifikovat se s ním,“ podtrhuje kněz. Bůh totiž každého z nás volá k jedinečnosti, k tomu, abychom neztratili sami sebe. A křesťanství nás učí, že každý lidský vzor, byť by šlo o svatého, má své limity. Dokonalý je jen Bůh. „Dospělý by to vědět měl, ale dítko tomu ještě nerozumí,“ upozorňuje P. Bergman. Také proto by rodiče měli potomkům nabídnout širší výběr než jen seriálové hrdiny a populární postavy z televize. Být statečný jako Superman není k zahození. Avšak je na místě dítko podpořit, aby postupem času svého hrdinu přerostlo a přešlo k modelům, které inspirují k hlubšímu osobnostnímu i duchovnímu růstu.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay