Je to spratek nevychovaný?

Vydání: 2015/35 Kardinál Duka za vojáky v Egyptě, 25.8.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Bývají neukázněné, nesoustředěné, hlučné. Snadno bychom je mohli považovat za nevychované a zlobivé. Ne vždy jsou ale na vině rodiče a příliš volná výchova. Může jít o poruchu centrálního nervového systému zvanou ADHD nebo také hyperaktivita.


Některé děti jsou jen živější. Ilustrační snímek pro archiv arcidiecézní charity Aleš Masner

Dětský psycholog a psychoterapeut Jaroslav Šturma říká, že neklidných dětí – pozorováno zvnějšku – stále přibývá. Rodiče, učitelé ve školkách i školách si stěžují, že dítek s „hyperaktivním“ chováním je stále víc. Ne ve všech případech ovšem jde o vrozenou poruchu. „Dětí s ryzí hyperaktivitou, které se často nachází pod hlavičkou ADHD (v překladu porucha pozornosti a hyperaktivita), je okolo 3–5 %. Jde o poruchu funkcí, které jsou odpovědné za řízení, kontrolu, regulaci a integraci našeho chování. Tito jedinci nejsou schopni regulovat míru aktivity svého jednání, jedou stále ‚na plný plyn‘. Příčiny sahají často do období těhotenství nebo porodu, ale také se už dnes ví, že jsou rody, kde se ryzí hyperaktivity vyskytuje víc,“ přibližuje Jaroslav Šturma. Dodává, že za příčiny a okolnosti ADHD nemůže nikdo – jsou vtištěny do mozku dotyčného. Takové děti potřebují i lékařskou péči.

Na druhé straně jsou jedinci, kteří vykazují známky hyperaktivního chování, ale nejedná se o ADHD. „Když hledáme příčiny, většinou jich bývá víc, je to jejich kombinace. Mohou to být děti, které jsou vystaveny velkému vnějšímu tlaku na výkon. Například jsou nadané průměrně, ale rodiče vysokoškoláci chtějí, aby vystudovaly. Nebo se jim samotným studium nepovedlo a vkládají naděje do svých ratolestí. Tlačí na ně, aby podávaly vynikající výsledky od první třídy až po víceletá gymnázia.

Nejbolestnější příčinou je neklid, který vzniká z hladu po lásce. Dítko, které není zakotveno v plném, bezvýhradném vztahu, má tendenci těkat kolem sebe, nahradit neexistující kvalitu kvantitou. Jiným obrazem neklidných dětí jsou takové, které nade všechnu zdravou míru sedí u počítače, notebooku, věnují se digitálním hrám a podobně,“ ilustruje psycholog s tím, že není neklid jako neklid. Může se tedy stát, že za klidných okolností, kdy se na potomka nevyvíjí žádný nátlak, se v pořádku vyvíjí, normálně učí a nikdo by ho neoznačil pojmem„hyperaktivní“. Ale protože má v sobě jistou vlohu k neklidnému chování, může se při tlaku zvenčí projevit. Když tedy hovoříme o tom, že přibývá neklidných dětí, neznamená to podle Jaroslava Šturmy, že by bylo víc těch s poruchou mozku, ale spíš přibývá okolností v jejich životě, které vlohy k neklidu zesilují. „Naše naděje je v tom, že když budeme pracovat s těmito fenomény, zbude jen pár procent primární hyperaktivity, která je vtištěna v mozku a potřebuje komplexní pomoc včetně lékařské,“ uzavírá psycholog. A i v těchto případech je podle statistik léčba ze 70–90 % úspěšná.

Mnozí rodiče se domnívají, že jejich ratolest z hyperaktivity vyroste. Jaroslav Šturma ale tuto domněnku vyvrací. „Na začátku mé psychologické dráhy, před padesáti lety, jsme se zabývali studiem hyperaktivních dětí. Máme výzkumy a víme, i jak vypadají diagnostikovaná dítka v dospělosti. Těch, které se hyperaktivity spontánně zbaví, je méně než třetina,“ podotýká psycholog. Upřesňuje, že většina z nich potřebuje pomoc, doprovázení, psychoterapii a podle okolností léčbu.

Pokud se jim nedostanou, dané chování se fixuje a s ubíhajícími roky bude obtížné ho změnit. V dospělosti tak z hyperaktivních dětí mohou být například workoholici, kteří nevydrží nikde dlouho pracovat, mění aktivity, vynakládají přehnané úsilí, chybí jim systematika a řád. Dospělí s ADHD mívají problém soustředit se na konverzaci, bývají roztržití, zapomnětliví, nedokončují úkoly, dělají ukvapená rozhodnutí, někteří mohou mít problémy se stabilitou partnerských vztahů.

Jestliže tedy dítě vykazuje hyperaktivní chování, měli bychom si být vědomi, že není jisté, že „z toho vyroste“. Zároveň než si o někom pomyslíme, že je to nevychovaný spratek, zkusme mít na paměti, že ne vždy se dá chování potomka i sebelepší výchovou ovlivnit.


Dítě s ADHD

Dělá chyby z nepozornosti ve škole, nevydrží se soustředit ani při hře, vnější podněty ho snadno vyruší. Nedokončuje úkoly, ztrácí věci. Zapomíná na své běžné povinnosti. Když s ním mluvíte, „neposlouchá“. Neumí čekat, při hovoru přerušuje druhé, na otázku odpovídá dřív, než je dovyslovena. Je neustále v pohybu, a to i ve vyučování. Může být také nemotorné a neohrabané, nemá pud sebezáchovy v nebezpečných situacích.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 26 27. června – 3. července 2017

Vydat se k prameni: na Velehrad

Začínají prázdniny – doba cestování a výletů. Rádi se vydáváme třeba do míst, kde pramení nějaká řeka. Obvykle to znamená výstup do hor, kde velice nenápadně…

celý článek


Putování v sobě skrývá obrovský poklad...

Zeptali jsme se několika zkušených poutníků, jaká cesta byla pro ně ta nejkrásnější.

celý článek


Křesťan a státník Helmut Kohl

Dlouho mluvil, ale uměl i dlouho naslouchat. Nejednou mu už předpovídali konec, ale vládl šestnáct let. Byl umanutý myšlenkou, jak zabránit opakování války. Takový byl…

celý článek


Letní putování s rodiči

Na ty dopisy si pamatujeme všichni. Sami jsme je kdysi psali dětskou rukou a o pár let později jsme podobné četli od vlastních ratolestí. „Milá maminko a tatínku, mám se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay