Vydání: 2008/24 Nezavírejme oči před prostitucí, 10.6.2008

V naší farnosti zavedl kněz novinku – místo dospělých začaly vykonávat lektorskou službu desetileté děti. Není jim pořádně rozumět, ale pan farář říká, že musí dostat příležitost, protože jsou budoucností církve. Něco pravdy na tom možná je, ale úplně se nám to nezdá.

Za průběh celé mešní liturgie zodpovídá předsedající kněz, on z věřícího lidu vybírá přisluhující. A věřící, kteří vykonávají při liturgii jednotlivé služby, musí být na ně připraveni a církví pověřeni. Pro jejich vykonávání není dostačující jen „profesní připravenost“ jedince, ale i jeho křesťanský život a souhlas církve. Lektorem nemůže být každý, kdo umí číst; varhaníkem, kdo zahraje pár tónů; akolytou, kdo je zbožný.
Čtení ve mši sv. čte lektor a žádný církevní dokument nemluví o tom, že lektory jsou děti. Služba lektora je velmi významná, protože se jedná o zvěstování Božího slova přítomným věřícím. Toto slovo v ústech čtenáře ožívá a působí na přítomné nejen skrze krásu projevu, jasnost hlasu, ale i skrze osobní svědectví života čtenáře a pověření, které má od církve. Je téměř nezbytné, aby to, co lektor čte, si plně uvědomoval a ve svém životě naplňoval. Čtené slovo je o to více přesvědčivé a otevírá hlubiny srdcí posluchačů tehdy, když oni vidí, jak působí na lektora. Důležité je i poslání církve, které buduje v čtenáři vědomí služby a pokory. Je pochopitelné, že těmto kritériím na službu lektora děti nemohou dostát.
Domnívám se, že při farních bohoslužbách by službu lektorů měli konat farářem řádně ustanovení, poučení a připravení dospělí věřící. Podle Direktoria pro mše sv. s dětmi je ovšem možné, aby četly i děti. To se ale jedná o „nestandardní“ typ bohoslužby, o mši sv. „pro děti“. Děti mají své postavení v církvi a jsou její budoucností. Přesto nelze jejich význam ani znevažovat, ani přeceňovat.

NEJDŘÍVE DĚTI PŘIPRAVME
Lektorskou službu vykonává věřící na základě všeobecného kněžství. Tuto svátostnou kvalitu získává přijetím iniciačních svátostí, tj. křtu, přijímání a biřmování. Lektor by měl být iniciovaným křesťanem. Dalším důvodem pro výběr dospělého je význam eklesiální. Liturgická praxe rozdělování služeb odpovídá společenství, je projevem jeho aktivní účasti a respektuje subsidiární vymezení. Dát dětem příležitost, to neznamená z nich učinit lektory. V životě se spíše jedná o využití nabízených příležitostí než o ně samotné. Příležitosti přicházejí v čase a naše odpovědi jsou dány osobní dispozicí a zralostí. Usilujme nejdříve o to, aby děti byly připraveny přijmout úkoly, které jim církev svěří.
P. Pavel Kopeček, vyučující liturgiky na CMTF UP v Olomouci