Jana Studničková

Vydání: 2004/15 Velikonoce, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Přítelkyně Otakára Schmidta. Narozena 1977 v Brně. Slévat a kovat se naučila na slévárenské průmyslovce, dále ale studovala divadelní školu ve Zlíně, HAMU a DAMU v Praze. V Brně působila 6 let ve studiu Dům při Divadle na provázku. Hrála nebo hraje v Černém divadle, Stavovském divadle a souboru Glans. Účinkovala v několika klipech a filmech, věnuje se tanci.

Dokáže Otakáro uplést pomlázku?

„Myslím, že by to dokázal. Otík je nicméně autorský typ, takže by pomlázka zřejmě nevypadala úplně klasicky – řezat by se jí ale jistě dalo. Já sama taky pomlázku zkoušela, ale vypadala spíš jako cop.“

Jak budou vypadat vaše letošní Velikonoce?
„Otík není moc na rituály jako je šlehání po zadku, ale budeme v Brně u mých rodičů, tak to jistě zastane tatínek. Jako malá holka jsem s mámou den předem barvila vajíčka a řešila, jestli budeme klukům vůbec otvírat dveře. Pak zazvonili a já stejně otevřela.“

Znamenají pro vás Velikonoce o hodně míň než Vánoce?
„Jeden čas jsem měla o hodně raději Velikonoce a i teď je mám moc ráda – i když bývají dost opomíjeny. Je to možná i tím, že jsem takový jarní ohnivý typ.“

Prožíváte na jaře i fyzické znovuvzkříšení?
„Spíš vnímám vzkříšení Ježíše Krista a s radostí a veselostí vzpomínám, jak nám tatínek čítával biblické příběhy. Na jaře získávám – tak jako rostlinky- novou mízu a chuť do života: všechno je najednou světlejší a milejší.“

Jak by si přítel ideálně odpočinul?
„Večer při svíčce, doma u krbu nebo venku u otevřeného ohně. Kdyby na to měl víkend, tak na výletě s dobrým obídkem.“

Jak byste si nejlépe odpočinula vy?
„V tomhle se sejdeme: u svíčky i ten výlet. Protože bydlíme v Praze, sedneme do auta a vyjedeme za město – tam prochodíme les až si dojdeme na ten oběd. Ale ani ta cesta autem není špatná: bereme jí jako film a pustíme si k němu dobrou muziku. Mám taky ráda, když si s Otíkem doma vzájemně čteme a pak si o tom povídáme.“

Na čem novém pracujete?
„U Ivana Vyskočila a Přemysla Ruta studuju autorskou tvorbu – letos bych ji ráda dokončila. Chystáme představení se spolužákem Lubošem Pavlem a ve formě nápadu mám i své vlastní autorské představení. A mimochodem: jak Otík mluvil o svém dokumentu s Halíkem a Polívkou, tak ten film by mohl končit naší svatbou.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay