Jan Šrámek - politik a státník, katolický kněz

Vydání: 2006/16 Místo studentů v církvi, 18.4.2006, Autor: Jaroslav Šebek

Reflexe vlastní minulosti umožňuje lépe se vyznat v hektické přítomnosti
Před 50 lety, 22. dubna 1956, zemřel v komunistické internaci československý politik a státník, katolický kněz Jan Šrámek.  V letech 1919 až 1938 byl předsedou Československé strany lidové a od roku 1940 do roku 1945 předsedou československé exilové vlády v Londýně. Co charakterizovalo život a dílo Jana Šrámka? V čem by tento politik mohl být vzorem pro dnešní členy lidové strany křesťanských demokratů?

Š. Ch., litoměřická diecéze

Jan Šrámek, dlouholetý předseda lidové strany, patří bezesporu k největším osobnostem české a československé politiky první poloviny minulého století. Zanechal však stopy i v řadě dalších oblastí společenského života. Především se stal mimořádně úspěšným organizátorem katolického života ve složité době nástupu moderní epochy, kdy se církev musela vyrovnávat s mnoha palčivými problémy. Z jeho portrétu by se neměla vytratit ani etapa jeho kněžského působení formovaná hlubokou a živou vírou moravského venkova. Již od mládí se zároveň zajímal o dělnickou otázku a byl známý svým sociálním cítěním. Tento zájem, ve spojení s přirozenou snahou apoštolovat, ho vedl i do sféry veřejné angažovanosti.

CÍRKEV NA SPOLEČENSKÉM OKRAJI

Pokud hovoříme o jeho působení v politice, musíme přitom uvážit i nepříznivou pozici, v níž se u nás nacházela církev po první světové válce. V prvních letech republiky se totiž katolicismus musel hájit proti obviněním z loajality vůči habsburské dynastii a nedostatečného vlastenectví. Protikatolicky byla naladěna i nemalá část politických elit včetně prezidenta T. G. Masaryka. Souhrou těchto vlivů se církev ocitla na společenském okraji. 

MÍRNIL NAPĚTÍ MEZI CÍRKVÍ A STÁTEM

Typickou Šrámkovou vlastností byla schopnost hledat shodu i v dialogu s názorovým protivníkem a díky tomu se mu podařilo zabránit provedení mnoha opatření v neprospěch církve. Významně se zasloužil také o zmírnění dlouholetého napětí mezi Československem a Vatikánem. Díky němu rovněž lidová strana uspěla v konkurenci s dalšími ideovými proudy a stala se uznávanou složkou stranického spektra. Výstižně ho charakterizovala i úcta k demokratickým principům jednání, které důsledně prosazoval.

VÁHAVÝ A PŘÍLIŠ OPATRNÝ?

Jan Šrámek nebyl jistě jednoduchou osobností a měl řadu oponentů i ve vlastních řadách. Vyčítala se mu váhavost a přílišná opatrnost, která měla podle některých kritiků neblahé následky zvláště před mocenským zvratem v únoru 1948. Jeho zásluhou ale nepodlehla katolická politika myšlenkám na podporu autoritativních hnutí, jak se to ve 30. letech dělo v některých evropských zemích. V době ohrožení republiky na podzim 1938 však svým chováním dokazoval, že rozhodnost mu nechyběla. Stejně odhodlaně vystoupil i proti komunistickým demonstracím během tzv. Rudého dne v létě 1928, kdy jako náměstek premiéra fakticky řídil práci vládního kabinetu. O jeho odvaze svědčí i fakt, že v téměř sedmdesáti letech odešel po nacistické okupaci do emigrace, kde se ve spolupráci s prezidentem Benešem podílel na obnově československé státnosti. Po roce 1945 vystupoval proti třídní nenávisti a apeloval na zachování křesťanských hodnot ve společnosti. Strach nastupujícího komunistického režimu ze Šrámkových schopností (být stmelujícím prvkem exilu) ho přivedl - po pokusu o odchod z vlasti - do ponižujících podmínek internace, kde také zemřel.

ŠRÁMEK MŮŽE BÝT VZOREM I DNES

Ze Šrámkova odkazu vycházela lidová strana v době své existence v totalitním režimu. K tradicím demokratické lidovecké politiky a jejich představitelů se však hlásí i mnozí členové ze současné KDU-ČSL. Reflexe vlastní minulosti a odkazu osobností Šrámkova typu umožňuje lépe se vyznat v hektické přítomnosti. Ani dnešní společenská kultura není křesťanské politice nakloněna - své místo na veřejné scéně si musí obtížně probojovávat. Šrámkovo úsilí proto může i dnes sloužit za vzor při hledání konsensu a smysluplných východisek v rozbouřených politických vodách za předpokladu udržení etických měřítek.

JAROSLAV ŠEBEK,
historik

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay