Jaký je Benedikt XVI. v soukromí?

Vydání: 2005/19 Konec 2. světové války, 9.5.2005

Od chvíle, kdy byl kardinál Joseph Ratzinger zvolen papežem, proběhla tiskem řada spekulací. Někteří ho označují za příliš konzervativního „strážce čistoty víry“ a uštědřují mu přezdívky „Kladivo Boží“ či „kardinál Tank“. Jsou ale i tací, kteří se radují z toho, že Benedikt XVI. je velký milovník Mozarta, má rád humor a jeho oblíbená jídla prý jsou knedlíky se špekem a palačinky. Jaká je skutečnost, to mohou posoudit lidé, kteří nového papeže znají z každodenních kontaktů. Jedním z nich je janovský arcibiskup, kardinál Tarcisio Bertone, který po boku kardinála Ratzingera pracoval v Kongregaci pro nauku víry.

Jaký je papež Benedikt XVI.?

Je to člověk mimořádně upřímný, lidský a přívětivý. Sdělovací prostředky okolo něj v minulosti vytvářely naprosto falešné klišé - v některých případech se to bohužel děje i nyní. Kdo se s ním ale zná osobně, jednal s ním nebo ho jen potkal na Borgo Pio nebo na svatopetrském náměstí, mohl na vlastní kůži poznat jeho vlídnost a vznešenost ducha. Proto bych chtěl říci: Není to autoritářský typ. Autoritu má, to ano, ale není autoritářský. Je to člověk, který má velmi rád hudbu a přírodu, který umí mluvit s lidmi ze světa vědy, s velkými teology i s prostými lidmi, umí mluvit od srdce, umí vyprávět duchaplné vtipy... A navíc umí pěstovat přátelství. Takový je Ratzinger jako člověk.

Co teď před papežem stojí? K čemu je jménem církve povolán ve své pastorační činnosti?

První výzvou je nová evangelizace. Papež požádal zvlášť nás, kardinály, abychom mu pomáhali v tomto obrovském úkolu: hlásat evangelium a vysvětlovat důvody naší víry lidem dnešní doby. K tomu nás sám jako kardinál vychovával. I když jsme od některých filozofů slyšeli pochybnosti o tom, zda je užitečné předkládat důvody víry, přesto věříme, že právě konfrontace lidské racionality, konfrontace víry a rozumu je důležitá.

Jde tedy o ujasnění si křesťanské identity?

Ano. Abychom mohli vést dialog s příslušníky jakéhokoli náboženství, s věřícími i nevěřícími, musíme vycházet z porozumění a ze zakotvení vlastní identity ve víře. Pak se můžeme pokusit o dialog s těmi, kdo jsou jiného názoru: nic jim nevnucovat, ale jednat s úctou a přirozeně – tak, jak to vždycky dělal on. Dále měl vždy na srdci ještě jednu velkou výzvu: dovést k naplnění II. vatikánský koncil. Dalším otevřeným úkolem je jednota křesťanů, kde - jak sám řekl - nestačí teologický dialog, ale je třeba konkrétních gest.

Věřím, že nás překvapí. V jeho promluvě jsme slyšeli, že Jan Pavel II. za sebou nechal církev mladší, odvážnější a svobodnější. On sám je člověkem velké duchovní svobody. A já si myslím, že tato jeho svoboda ohromí svět: nejen křesťanský, ale i nekřesťanský.

Jaký vztah má nový papež ke sportu?

Papež má rád hory a krásnou přírodu. Prázdniny vždy trávil v některém opatství v horách, v Bavorsku nebo poblíž Bressanone. A také má rád fotbal! Vždycky fandil Bayernu Mnichov. A když toto mužstvo trénoval Trapattoni, známý trenér Juventusu, kardinál Ratzinger mu věnoval své knihy v němčině. Představte si, že Trapattoni četl knihy kardinála Ratzingera německy! Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay