Vydání: 2009/41 Ohlédnutí za návštěvou papeže, 9.10.2009, Autor: Jan Paulas

Byly to neobvyklé tři dny. Kdo sledoval během papežovy návštěvy česká média, měl dojem, že se na chvíli ocitl v trochu jiné zemi. Zajímalo nás, nakolik tento dojem sdílí i zkušený mediální analytik a publicista JIŘÍ ZAJÍC:

Jak podle vás referovala česká světská média o návštěvě papeže Benedikta XVI.? Překvapila vás něčím?

Jedním slovem: překvapila. Za posledních dvacet let jsem nezažil tak přátelské referování o církvi a křesťanství, jaké tentokrát předvedla média „hlavního proudu“ – tedy celoplošné televize a celostátní deníky. Nemluvím teď o České televizi, o níž chci hovořit podrobněji, ale mám na mysli například TV Nova. Po oba hlavní dny – 27. a 28. září – věnovaly Televizní noviny, což je nejsledovanější český pořad (cca 2,8 milionu diváků), návštěvě víc než polovinu vysílacího času. Naprostou většinou se v něm diváci dozvídali buď solidní informace, nebo příznivá svědectví. Televizní štáb si kupříkladu vybral jednu rodinu z Lanškrouna se čtyřmi dětmi a její cestu za papežem sledoval každý den. Pro tištěná média je docela typický článek jednoho z redaktorů Mf DNES, který začíná takhle: „Má účast v kostele se dosud omezovala na nějakou tu vánoční mši, občas pohřeb. Přesto jsem šel dobrovolně na papežovu mši na brněnském letišti. A nelituji toho. Ne že by se na mém vlažném vztahu k církvi něco výrazně změnilo. Ale ta otevřená radost tisíců lidí ze společné víry je prostě fascinující.“ Opravdu to vypadalo, jako by někdo ta naše média očaroval.

Hlavním tahounem v referování o papežově návštěvě byla bezesporu ČT24. Jak byste hodnotil výběr hostů a odborníků ve studiu Václava Moravce? Velké emoce vzbudilo například vystoupení Václava Bělohradského.

Neviděl jsem zatím všech 48 hostů, kteří se během necelých 25 hodin vysílání účastnili debat ve studiu. Ale naprostá většina z nich – počínaje Tomášem Halíkem, přes Jefima Fištejna či Davida Macka a konče Václavem Bělohradským – do takového vysílání patřila. Zvlášť oceňuji hojný výskyt laiků a odborníků nebo i lidí, kteří jsou skutečně kvalitní, jenom si jich v médiích zatím moc nevšimli – příkladně proděkan KTF UK Vojtěch Eliáš. Snad jen k tématu financování církví bych kromě „člověka z terénu“, kterým byl sympaticky působící generální vikář Stanislav Přibyl, přizval někoho, kdo zná fakta na celorepublikové úrovni, aby byla veřejnost znovu informována o skutečných částkách, které už teď dávají církve ze svého (tedy hlavně ze sbírek a darů), a o tom, nač tyto peníze jdou. A aby opět jasně zaznělo, že ekonomickým problémem církve nejsou mzdy kněží, nýbrž údržba památek. Co se týče Václava Bělohradského, jehož názory „nadzvedly“ nejvíce nejspíš mnohé katolíky, pokládám za potřebné zdůraznit, že tihle neprimitivní, přemýšliví a dialogu schopní kritici jsou pro nás mimořádně důležití a my musíme být schopni jim pozorně naslouchat, kompetentně oponovat (což předváděl skvěle Tomáš Halík) a také se jimi nechat inspirovat. Myslím, že Bělohradského myšlenka, jaké je z křesťanských pozic skutečné místo přírody v dějinách i Božím plánu, do jaké míry je pro nás vzorem té „správné přirozenosti“ a do jaké je i ona „Adamem“, je velice nosná.

Nepsaným hrdinou třídenního televizního maratonu byl moderátor Václav Moravec. Jak hodnotíte jeho výkon?

Jako analytik RRTV jsem býval vůči Václavu Moravcovi dost kritický, zejména kvůli používání různých manipulativních postupů a častému skákání do řeči. Jeho výkon po tři dny papežovy návštěvy byl ale nadprůměrně dobrý. Nejen po obsahové stránce – aspoň v těch částech, které jsem zatím viděl (zhruba 2/3)– byl zjevně dobře připravený. Zvlášť pozoruhodný byl jeho výkon po formální stránce, mj. i proto, že bylo patrné, jak se u toho docela dobře baví. Takové moderátory by křesťanské vysílání potřebovalo jako sůl.

Dá se říct, že úroveň vysílání ČT24 udala i tón, jak potom o papežově návštěvě referovala tištěná média?

Tohle je otázka i pro mne. Rozhodně se to budu ještě snažit analyzovat. Protože – jak už jsem řekl – tentokrát se média vůči církvi zachovala úplně jinak, než jak je známe. Nepochybně tu hrála roli chronická zklamanost české společnosti z katolické církve, která v setkání s papežem zažila určitou očistnou katarzi.

Asi nelze srovnávat možnosti ČT a TV Noe. Ale přesto – jak na své poměry tato křesťanská televize referovala?

Za pozornost jistě stál velmi kvalitní životopisný dokument o současném papeži Dobrodružství pravdy odvysílaný na Noe v pátek před jeho příletem. Mnohahodinové reportážní vstupy Studia Benedikt vysílané televizí Noe po tři dny papežovy návštěvy v ČR jsem prakticky neviděl, pouze jsem slyšel reakce některých diváků. Noe se samozřejmě ani vzdáleně, co se týče prostředků, nemůže měřit s ČT – a to se v takových náročných zpravodajských pořadech naplno projeví. Myslím, že by Noe i Radio Proglas naopak mohly teď, kdy už není papež v centru zájmu sekulárních médií, věnovat dostatek prostoru reflexi této návštěvy. Budou ostatně k dispozici i hosté, které pochopitelně získala přednostně ČT.