Jaké bývaly Vánoce v Beskydech

Vydání: 2008/51 Vánoční dvojčíslo, 16.12.2008, Autor: Tereza Holá

Příloha: Doma

Štěstí se nejlépe vyrábí a taky nejdéle vydrží z jedlových větviček. Z těch se udělá čtverec a dovnitř se připevní kosočtverec zhotovený z papundeklu ozdobeným staniolem. Doprostřed se pak umístí andělíček. Kdysi prý byli běžně k dostání v obchodě, osmasedmdesátiletá Božena Štefková si nějaké schovává, aby si mohly ještě i dnes občas štěstí na Vánoce její vnoučata udělat. „Se štěstím jsme pak na Štěpána chodili koledovat. Když se ve vsi celkem dařilo, tak i k sousedům, když byla bída, jenom k rodině. Pamatuju, jak mi stařenka dala za koledu 25 haléřů a já byla zklamaná, že tak málo. Věřila jsem, že bude alespoň padesátník. Ona pak byla smutná, více neměla,“ vypráví paní Štefková.
Na každém domu u dveří po koledě visela na připravených skobičkách celá řada štěstíček.

Štěsti, zdravi tomu domu
vinšujeme vam každemu.
Nejprv panu hospodáři,
ať se mu na poli daři.
Potom pani hospodyni,
ať se ji daři v kuchyni,
aby hrnce nerozbila
a sto dolarů zarobila.

Tak tahle koleda se zpívala u tetičky tehdy ještě malého děvčátka Boženky. Jinde zase jiné, podle příležitosti.
Božena Štefková žije ještě dnes v Morávce, nejdelší vesnici v České republice, která sousedí s dalšími deseti obcemi, jenže s většinou přes kopce. Po silnici se do ní dostanete jen z jediné, směrem od Raškovic a Pražma. Kraj pod Beskydami, tak jako všude na horách, býval chudý a skromný. Oslavy vánočních svátků se přizpůsobily možnostem lidí. A ty byly minimální. „Několik chodů jsme mívali na štědrovečerní večeři,“ vzpomíná paní Štefková a vypadá, že by si možná i dnes dala vařené brambory s máslem raději než smaženého kapra. „Kdepak rybu, kde bychom ji vzali? V obchodě se kupovala mouka, sůl a cukr. A to pro mouku chodili jen ti, co neměli pole s obilím,“ směje se. Na Štědrý den se muselo vyrobit v dřevěné máselnici máslo, nejdůležitější surovina u svátečního stolu. Krávu měl tehdy aspoň jednu snad každý. „Máslo se vyrábělo už ráno, to aby byl člověk celý rok bohatý,“ poučuje Božena Štefková. K bramborám s máslem se večer pilo podmáslí, taky čerstvé. Pak byla krupice nebo rýže s cukrem a samozřejmě maštěná máslem. Za války rýže nebyla, takže se jedla jen krupice. No, a taky se podával hrách s chlebem a koláče. „Já jsem měla hodně ráda pečky. Bylo to pití ze sušeného ovoce, jablek, hrušek a švestek. A dospělí si dávali od rána vařunku. Myslím, že už tehdy se dělala snad z vodky, říkalo se tomu kvinta. Na pec se dal do hrnku kousek másla a pak cukr, který se nechal zkaramelizovat. No, a do toho se pak přidala kvinta. Teplý měl ten nápoj pořádnou sílu,“ vzpomíná paní Štefková. Maso bylo až na první svátek vánoční. V každé chalupě byly ještě zásoby z podzimní zabijačky, dokonce i sádlo. Vydrželo ale jen do jara. Lednici aby na kotárech pohledal, takže na další vepřovou pečeni se pak muselo celé léto trpělivě čekat.
Ze štědrovečerní tabule dostal kousek z každého pokrmu taky dobytek. „Bylo to samozřejmě jen symbolické, ale museli jsme se podělit. A tak než jsme sedli ke stolu, zašli jsme do chléva dát kravám a kozám a veškeré další havěti.“ „Chleba jsme pekli vždycky už pár dní předem ve speciální peci, pekarčkok se jí říkalo. Maminka dělala šest takových malých bochníčků,“ říká Božena Štefková a přiznává, že i dneska si sem tam pro chuť takový chleba upeče. Přidávala se do něj žírná, mouka na hrubo v žernach drcená z žita, z pšeničné se dělala krupice. Tmavý chleba byl tak výborný, že dětem ve škole nevadilo, když si ho na svačinu přinesly ničím nemazaný. Máslo bylo jen výjimečně. Kdo ho doma vyrobil z vlastního mléka, snažil se ho prodat na trhu. Jakmile byl upečený poslední předvánoční chleba, vždycky se ještě bílila kuchyně. „Tak to prostě muselo být!“ prohlašuje rezolutně paní Božena.

Návštěva chudobince
Vánoční stromeček samozřejmě nemohl chybět, smrk z lesa přinesený. „Zdobili jsme ho malými jablíčky a ořechy, řetězy jsme my děti dělaly z barevných papírů. Maminka připravovala z mouky a cerezu čokoládu. Kousky jsme pak balili do staniolu a taky věšeli na stromeček. Svíčky se moc nezapalovaly. Málokdo na ně měl,“ vypráví Božena Štefková a vzpomíná, že jejich rodina se měla dobře, protože tatínek nepil. „Měl práci, i když za ní jezdil do Lískovce denně 25 kilometrů na kole. Mohli jsme si proto dovolit více než sousedé. U mých spolužáků se i chleba zamykal a klíč byl schovaný,“ říká paní Štefková a přidává, že lidé i v té těžké době uměli být laskaví. To se vždycky deset žen z chalup v Morávce dohodlo a daly dohromady ta máslo, ta podmáslí, ta chleba. Děti to pak vzaly a ještě na Štědrý den s nadílkou šupajdily do místního chudobince. „Bydlelo tam deset žen v jedné místnosti, každá měla postel a jako noční stolek nějakou bedýnku. Stával tam, co je dnes přehrada,“ povzdechne si Božena Štefková, ale pak se rozesměje, až jí slzy tečou, když povídá, jak občas zkoušeli tradiční vánoční zvyky. „Botou ke dveřím házely všechny holky. Údajně se vdá ta, jejíž střevíc dopadne špičkou ke dveřím. Ale my jsme to jednou zkoušeli se psem. Říkalo se, že když na Štědrý den pustíte psa, přijde ženich z té strany, kam pes vyběhne. Tak jsme to šli zkusit. Byla zima, až praštělo, noc jako z pohádky, všude hromady sněhu. Vylákali jsme psa z boudy, odepnuli řetěz, a než jsme se stačili vzpamatovat, pes byl zpátky v boudě a už jsme ho ven nedostali.“
Když už bylo po Štědrém večeru, nechodilo se v Beskydech na půlnoční mše, ale na takzvané jitřní. Začínaly někdy kolem čtvrté hodiny ráno. To proto, aby lidé mohli po štědrovečerní večeři sejít z kopců. „Někteří chlapi se pak z kostela vraceli až po několika dnech. Morávka měla asi deset hospod. Děti zůstávaly doma, takhle v noci nikam nemohly. Než rodiče odešli, tvářili jsme se hrozně unaveně. Jakmile se za nimi zavřely dveře, měli jsme rej,“ vypráví Božena Štefková vlastně o tom, že mnohé se sice změnilo, ale některé věci snad zůstanou stejné napořád.


Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay