Jaké byly a jsou Velikonoce v Beskydech

Vydání: 2010/14 Velikonoce, 30.3.2010, Autor: Tereza Holá

„Vyrostla jsem na Jablunkovsku a některé ty zvyky si ještě pamatuju, jak je dodržovala naše maminka. O velikonoční sobotě jsme se museli všichni slavnostně obléct a každý musel mít na sobě aspoň jednu novou věc,“ vypráví folkloristka Marta Gelnarová, která se lidovými zvyky a tradicemi nejen zabývá, ale umí o nich i poutavě vyprávět.

Děti většinou dostávaly nové boty, protože ty staré už byly po zimě zničené nebo z nich vyrostly. Když bylo v chudé rodině hodně dětí, měly nové aspoň šátky nebo pentli. Všichni se museli omýt v potoce, tedy v tekoucí vodě, aby byli zdraví. A vpodvečer se šlo společně do kostela na Vzkříšení. Každý musel mít na sobě slavnostní oblečení. „Taky si pořiďte na jaro něco nového – je to symbol toho, že už jste se rozloučila s tím starým, se zimou,“ radí Marta Gelnarová.

ZAJÍČEK I V PANELÁKU

Na velikonoční pondělí nechodili jen chlapci na pomlázku neboli šmigrust (jak se pravilo v podhůří Beskyd), ale také dívky měly svůj úkol. Obcházely ves s mojičkem, což byl vršek z břízky ověšený pentlemi a vajíčkovými výdutky, na jehož konečku býval zvonek. Obcházení s mojičkem se zachovalo jako přetrvávající starý slovanský zvyk vítání jara spojený s prosbami o bohatou úrodu i štěstí a lásku. Maminky zase ráno na velikonoční pondělí schovávaly zajíčka, což je obyčej, který se v mnohých rodinách na severu Moravy zachoval dodnes. Mnozí si tento zvyk přinesli s sebou i do měst, takže není neobvyklé, když se zajíček hledá třeba v panelákovém bytě pod skříní, pod postelí nebo na balkoně. Klasicky se ale ošatka s nabarvenými vajíčky a sladkostmi schovávala někde v sadu. Děvčata ji musela najít, aby pak měla čím obdarovat kluky, co přišli na koledu.

PENÍZE SE NEDÁVALY

Pondělní šmigrust býval a mnohde v Beskydech zůstává záležitostí omladiny a dětí. Bylo věcí cti přijít do domu, v němž bydlela děvčata, jako první. Polévalo se z dřevěných puten nebo se dívky zatáhly pod pumpu na dvoře. Čistá voda byla symbolem života. Aby se nedržely nemoci, šlehalo se v podhůří Beskyd jalovcem, v níže položených oblastech korbači z vrbového proutí. Chlapci s sebou nosili „butelke“, ze které obyvatele domu počastovali, a za šmigrust dostali malovaná vajíčka, slanou buchtu s masem „šoldre“ nebo jiné pohoštění. Peníze se tehdy nedávaly, kterýžto obyčej se dnes bohužel často porušuje. Koledy bývaly dlouhé a v závěru měly prosebný ráz: „Stojimy na ostrym kamjeňu, vodička num čeče po pravym ramieňu.“ Koledovat chodily hlavně děti z chudších rodin. Karabáče pletené z vrbového proutí se často k večeru sázeli do země. „Vrba se ujme všude a rostly z toho zajímavé stromky,“ vzpomíná Marta Gelnarová.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay