Jak může vypadat dobrý půst?

Vydání: 2018/7 Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým, 13.2.2018

Příloha: Průvodce postní dobou

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…


Popelcem začíná nové putování do Boží blízkosti. Snímek Jiří Strašek
 
Prožili už mnoho postních dob a nic zásadního se vlastně nestalo. Po Velikonocích se vrátili do starých (jak se říká) hříšně zaběhnutých kolejí. A všichni tušíme, že takový půst je k ničemu. Co s tím? Zkusme to s pomocí této postní přílohy KT.

Bohu ještě blíž

Jak bychom měli postní dobu prožít, abychom si mohli na jejím konci říct: „To byla dobrá postní doba, prožil jsem ji naplno, jsem připraven vstoupit do velikonoční slavnosti!“? K tomu potřebujeme nějaký cíl. Bez cíle je každá cesta pouze blouděním a přešlapováním na místě.

Nebývá to úplně lehké, protože většinou máme „smůlu“, že nežijeme nějak extra špatně. Přijde nám, že hříšní jsme tak nějak normálně. Chodíme ke svátostem, snažíme se modlit. A myslíme si, že jakéhosi radikálního obrácení nám není zapotřebí. Jsou přeci lidé, kteří jsou na tom daleko hůř než my. Půst je radikální – tedy půst není pro nás.

Jenže skutečnost je taková, že nejsme Bohu tak blízko, abychom mu nemohli být přeci jen ještě blíž.

Nic bez tebe, nic bez nás

Když mluvíme o cíli postu, musíme si prvně přiznat, že smyslem postu není, abychom my něco udělali. Zvláštní, že? Náš úkol je vytvořit prostor, ve kterém v nás může něco dělat Bůh. Půst je nabídka naší spolupráce Bohu, naše dání se k dispozici. Přesně to vystihuje citát z jednoho poutního místa, který byl vyřezán na dřevěném oltáři: „Nic bez tebe, nic bez nás.“ Člověk nebude spasen bez svojí spolupráce. A spolupráce – to je mimo jiné právě náš půst.

Takže první otázka, bez které se nehneme z místa: Chci, aby Bůh v mém životě něco udělal? Něco změnil, uzdravil, napravil? Obrácení totiž znamená nesoustředit se na to, co dělám já, ale na to, co v mém životě chce dělat Bůh.

Kdo náš půst potřebuje?

Druhá otázka, na kterou si musíme odpovědět, aby naše namáhání nebylo plytké, zní: Kdo náš půst potřebuje? Bůh, nebo my?

Pochopitelně my. To my se chceme přiblížit Bohu, aby rostla naše víra, abychom víc dokázali následovat Krista v každodenním životě. Pro naši motivaci je důležité chtít žít dobře a ještě lépe. Je zbytečné dělat něco, co zapadne v propadlišti času. Teprve když poznáme a uvěříme, že nám půst může něco dát, teprve pak budeme mít motivaci se do něčeho pustit.

Zapomeňme na abstraktní cíle

Co je cílem postu? Obrácení, změna smýšlení, přiblížení se k Bohu, růst víry, příprava na duchovní slavení Velikonoc. Tyto odpovědi mají dvě věci společné: všechny jsou velmi duchovní a všechny jsou velmi těžko uchopitelné, obtížně měřitelné a neověřitelné. Kolikrát jsme si řekli: „Budeme se víc modlit,“ a kolikrát jsme si s hanbou přiznali, že se nám to nepodařilo. Jako cíl tedy potřebujeme něco, co je vidět, co my sami na vlastní kůži zakusíme. Co můžeme nějak kontrolovat.

Pojďme letošní postní dobu zkusit jeden experiment. Postní doba má od Popeleční středy až do Bílé soboty 46 dní (počítáno včetně nedělí). Za tu dobu se dá stihnout spousta věcí. Nakresleme si tabulku, která bude mít
46 políček. A každý den večer si poznamenáme, jak moc se nám postní snažení podařilo. Proč tabulka? Protože když se k našemu postnímu úsilí nebudeme každý večer vracet, tak vyšumí do prázdna asi tak třetí den.

A aby toto naše postní snažení nebylo neviditelné, navrhuji následující inspirace. Nabízím jedenáct bodů (viz rámeček), které jsou dostatečně konkrétní a které nás mohou letošní postní dobou nějak provést. Určitě není nutné splnit všechny, ale myslím si, že pro každého křesťana by mělo být možné si vybrat tři nebo čtyři inspirace – přesně podle toho, co potřebuje.

Proč se rozhodnout pro některé z těchto jedenácti bodů? Je to nabídnutá ruka spolupráce na duchovním životě. Jsem hluboce přesvědčen, že Bůh vidí každou naši snahu jít za ním, a že když my vykročíme, on nám pomůže dojít.

Je pravděpodobné, že se nám tyto postní úkoly natolik zalíbí, že v nich budeme pokračovat i o Velikonocích a po Velikonocích. A tohle bychom pak mohli nazvat praktickou proměnou – neboli obrácením.

Ať se vám to daří. Modlím se za vás.

P. ROBERT BERGMAN. Autor je spirituálem na plzeňském církevním gymnáziu



Jedenáct tipů na každý den

1. Posunout si budík o 10 minut dřív. A těch deset minut ráno věnovat rozhovoru s Bohem. Pozvat Ježíše do prací, úkolů, setkání toho dne. Poprosit o ochranu pro sebe a pro lidi, které nosíme v našem srdci. Rána pro mnoho lidí bývají těžká – ale věřte, že těchto 10 minut je daleko cennějších v modlitbě než ve spánku.

2. Za 46 dní se dá přečíst Janovo a Lukášovo evangelium – pěkně každý den přesně jednu kapitolku. Zabere to přibližně 2 až 4 minuty denně. Často se stává, že události z Ježíšova života se nám vybaví během dne a zakusíme jeho pomoc a radu.

3. Každý den dát stranou jednu sladkou tyčinku nebo čokoládu a ty pak darovat. Nejde o dietu, ale o výraz lásky, kdy vezmu něco příjemného a daruji to svému bližnímu.

4. Vyndat si na stůl dvě nebo tři duchovní knížky a přečíst si je. Proč na stůl? Aby nám překážely a nedovolily nám na ně zapomenout.

5. Vzít si adresář a každý den napsat SMS, mail, pohled nebo dopis člověku, kterého jsme dlouho neviděli, který to potřebuje. 46 lidem to může udělat radost. Můžeme obnovit vztahy, ukázat lidem, že je máme rádi, i když jsou třeba daleko. Můžeme potěšit ty, kdo to v životě mají těžké.

6. Vyndat si z mobilu, CD nebo MP3 přehrávače hudbu a vložit či uložit tamtéž nějaké duchovní slovo – třeba přednášky P. Vojtěcha Kodeta. Mnozí už mají zkušenost, že dlouhá cesta autem nebo třeba i domácí úklid ubíhají daleko rychleji, pokud svou mysl zaměstnáme něčím smysluplným a duchovním.

7. Položit na televizi fialový přehoz, který bude zakrývat obrazovku (a nesundat ho až do Velikonoc). Ano, půst od televize. Nejen od zábavy, ale i od spousty zbytečných a negativních informací, které nám otravují naše srdce. Je neuvěřitelné, kolik lidí najednou získá něco, co dlouho neměli: čas.

8. Nepít žádný alkohol.

9. Každý postní týden jít ve všední den na jednu, dvě, tři mše sv. podle možností.

10. Udělat si seznam lidí, kterým jsem něco neodpustil, rozdělit si je do skupin a každý týden se za jednu z těch skupin modlit a odpustit jim.

11. Každý den hodit do kasičky 10, 20, 50, 100 korun – podle možností – a o Velikonocích je dát někomu potřebnému.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay