Vydání: 2011/49 Uzdravování rodových kořenů, 30.11.2011

Příloha: Doma

Advent, kterým začíná církevní rok, by se měl celý nést ve znamení očekávání Kristova narození. Rodiče ale mohou mít problém, když mají dětem vysvětlit, jak toto období prožít. Možná jim v tom mohou pomoci zkušenosti MARCELY KOŘENKOVÉ, která v olomouckém Centru pro rodinný život připravuje snoubence na manželství a chystá i programy pro rodiče. Dva roky totiž vedla mateřské centrum Slunečnice, které fungovalo při dómské farnosti.

Jak by měli rodiče nejlépe postupovat, když chtějí dětem, obzvláště těm malým, vysvětlit, proč je důležitý určitý klid a jistá míra odříkání v adventní době?

Pro rodiče bývá takové vysvětlování vždycky oříšek. A čím jsou děti menší, tím je to složitější. Já mám děti ve věku 23, 11 a 9 let. Během jejich výchovy jsem zjistila, že je vždy lepší je pro nějakou věc získat, než zlomit. Dá to sice víc práce, ale děti pak lépe spolupracují a také efekt je dlouhodobější. Když byly děti malé, čítali jsme si v adventní době v dětské Bibli o tom, jak se Ježíšek narodil ve chlévě. Tento obraz na děti hodně působí. A jednou jsme se vypravili na vesnici podívat se na skutečný chlév. Nahlas jsme mluvili o tom, jak to tam voní, jestli je tam teplo, na čem krávy leží, že jsou tam i pavučiny. A ptala jsem se jich, jestli by se na toto místo chtěly narodit. Děti obvykle reagují velmi spontánně, takže jejich odpovědi zněly: Já bych tu nechtěl být, bál bych se krávy, bylo by mi zima, smutno. A já na to: Ale Ježíšek se do chléva skutečně narodil – z lásky k tobě, ke mně, k tatínkovi… Tím děti získaly realističtější pohled na tu krásu v jesličkách, kterou vídají o Vánocích. Další otázka pak logicky zněla: Když to Pán Ježíš pro nás vydržel, co vydržíme my pro něho? A děti to už chápaly lépe. Když bylo dceři asi pět let, sama nám oznámila: „O tomto adventu si odpustím sůl.“ A z vlastního rozhodnutí potom každý rok něco přidávaly – například syn si loni odřekl televizi (a podařilo se mu to dodržet lépe než manželovi). Dospělí by se měli snažit děti co nejlépe motivovat, protože jejich vlastní rozhodnutí je mnohem cennější než uposlechnutí příkazu.

Když se tedy děti dobrovolně něčeho vzdají, nebudou mít pocit, že nemají svůj čas jak naplnit? Co jim nabídnout místo běžných zábav?

My jsme vždycky na začátku adventu pekli perníčky. To děti strašně zajímá a baví, i když to vyžaduje od maminky velkou trpělivost – kuchyni je pak nutné uklízet celý den. Ale stojí to za to. Další pěknou společnou aktivitou je pletení adventních věnců. Bydleli jsme kdysi v menším činžáku a všech šest rodin mělo dost chladné vztahy. Jednou jsme je před adventem s dětmi všechny obešli a pozvali na pletení věnců. Kupodivu ženy reagovaly velmi pozitivně a všechny přišly. Byla to výborná zkušenost – z pletení vznikla nová tradice a v domě vznikly mnohem přátelštější vztahy, které trvají dodnes, i když už v tom domě dávno nebydlíme. A tuto tradici se nám později podařilo vybudovat i ve škole, kam děti chodí. Setkáváme se u pletení věnců vždy celé rodiny, pletou i děti a tatínkové. A když děti vidí, že rodiče komunikují, lépe potom zvládají řešit případné konflikty. Je to takový dobrý most ke sblížení lidí. Když navíc děti samy pletou a mají k věnci vztah, mnohem víc se pak těší na zapálení svíček na něm – u nás o to bývaly vždycky boje. Během adventu se po večeři taky u věnce modlíme růženec. Ale zase – je to dobrovolné.

Připravovala jste programy pro adventní dobu i v mateřském centru. Jaká byla jejich náplň?

Slunečnici navštěvovaly maminky věřící i nevěřící. Na začátku adventu za námi chodil dómský farář a vyprávěl o adventní době, že to není jen úklid a pečení, ale především čas odevzdaný Bohu a našim bližním. Myslím, že mnohým to pomohlo ujasnit si priority. Kdysi ke mně – už ani nevím jakou cestou – doputovala Vánoční velepíseň lásky pro hospodyně. I ta jim myslím pomohla. Samozřejmě jsme také pletly věnce, občas zašel někdo z centra pro katechezi s různými vystřihovánkami a obrázky pro děti – ty je pak vystřihovaly, malovaly, stavěly papírový betlém, modelovaly zvířátka z modelíny. A také potom vybíraly, které zvířátko bude mít ten který rok tu čest být součástí betlému. Zpívali jsme samozřejmě různé písně a nacvičovali koledy.

Není to trochu škoda, že společnost nás zavaluje úplně jinými zážitky, než by bylo pro adventní dobu vhodné?

Samozřejmě. Už od října jsme masírováni ze všech stran, že Vánoce jsou stromeček, dárky a plný stůl. Navíc Vánoce podle tohoto mustru končí Štědrým dnem. Tak to ale není, vánoční doba trvá přece mnohem déle. Musíme se snažit děti držet u myšlenky, že o Vánocích jde především o narození Spasite- le. Dárky k tomu taky patří, ale největší dar je Kristus.