26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jak být křesťany dnes

3. 7. 2013

|
Tisk
|

Kázání sv. Cyrila (výřez; z presbytáře chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně). Snímek Tomáš Záhoř

Vydání: 2013/27 František píše na Velehrad, 3.7.2013, Autor: Aleš Opatrný

Potřebujeme nové sv. Cyrila a Metoděje?

Tato mise vzbudila ohlas u některých osvícených osob, a tak bylo možné vychovat z nich první domácí pastýře. Vytvoření slovanského písma a překlad Bible a liturgických textů do srozumitelného jazyka byly činy velkého kulturního dosahu, který zasáhl i jiné slovanské kraje. Tento obdivuhodný čin také prezentoval v trojjazyčném sporu existenci Slovanů v Římě. To všechno znamenalo v dějinách mnoho. Lze něco takového opakovat dnes?

Je zřejmé, že nikoliv. První zásadní rozdíl je v tom, že tehdy bylo na našem území křesťanství něčím novým, dnes bychom řekli moderním. Zatímco dnes je na témže území křesťanství většinou považováno za staré, a tedy nemoderní. Což ovšem není totéž, jako kdybychom řekli, že je neužitečné. Jen je v jiné pozici vůči těm, kdo ho neznají nebo nepřijímají.

Pouhé odvolávání se na velikost soluňských bratří a jejich tehdejší činy sotva někoho o potřebě křesťanské víry v dnešní společnosti přesvědčí. Přesto se ptejme, v čem je cyrilometodějská misie pro dnešek inspirativní. Především je zřejmé, že si oba věrozvěstové uvědomili, do jaké krajiny jdou, jaká je její situace a co misie v této zemi potřebuje. Že totiž nepotřebuje jen křesťanství jako takové, ale křesťanství hlásané srozumitelně a křesťanství přijaté rozhodujícími osobami v zemi, což byl vladař a jeho nejbližší.

Máme-li tyto skutečnosti převést jako inspiraci do současnosti, musíme si počínat obezřetně. První inspirace je zásadní. Je jí snaha pochopit, ke komu hlasatel evangelia mluví, v jaké situaci se nachází on i ti, kterým je zvěstováno. Nikoliv tedy jen názor na to, jací by obyvatelé měli být a co by měli dělat, ale poznání, jací jsou a co skutečně potřebují.

To je přístup, který není dnes zdaleka všeobecně rozšířen. Má tedy jít o snahu poznat situaci, akceptovat ji a podle toho v hlásání evangelia postupovat. Nikoli jen odsuzovat to, co se nám nelíbí, nebo šířit útěšná tvrzení, jak jsou okolo nás samí hledající a evangeliu otevření lidé. Tím se dostáváme k další inspiraci, která při povrchním pochopení může být matoucí. Soluňští světci se snažili přivést k víře a pokřtít ty, kteří byli významní a chápali, jak jim bude křesťanství užitečné. Zde jsme dnes v jiné situaci. Ti chápající nemusí být právě ti významní. Přesto nás může pokoušet snaha získat pro víru především osoby významné. A když ne pro víru, tak aspoň pro hezká vyjádření o církvi. Je ovšem otázkou, zda tohle jsou ti nejpotřebnější.

Ne jen odsuzovat, co se nelíbí, nebo šířit útěšná tvrzení.

Neměli bychom přeslechnout jakýsi refrén papeže Františka, že je třeba se zajímat o lidi na periferii zájmu společnosti a těm především sloužit evangeliem. S těmi se ovšem církev sotva dostane na první stránky novin. Ale do lidských srdcí snad ano.  

Katolická církev neměla po staletí v Evropě pouze roli učitelky víry, ale také dobrého chování. Její nauka obsahuje vysoké etické nároky. Jakkoli byla a v mnohém stále je tato učitelská role církve záslužná, nese s sebou dvě obtíže. Tou první je, že mimocírkevní okolí klade na křesťany zpravidla enormní etické nároky a nechce jim, na rozdíl od sebe samého, nic odpustit. Druhá je ještě závažnější. Církev se stala mnohem víc učitelkou dobrého chování a prostorem, v němž se dobré a správné chování vyžaduje, než útočištěm pro ztroskotance všeho druhu a osoby nevyhovující morálním nárokům. Ti se v ní mnohdy cítí špatně nebo pro ně není v uspořádání života v církvi jaksi místo.

Od učitelky dobrého chování k útočišti pro ztroskotance. 

Zde by nám mohla pomoci spíš novější cyrilometodějská tradice, zakořeněná zejména na Moravě. Je to tradice lidového katolicismu v tom nejlepším slova smyslu. Rozumějme pod tímto souslovím především katolicismus pro lidi potřebné, ne jen soubor zvyků, které mají lidé rádi. Tradice, která se jen nevrací do minulosti, ale cenné minulé skutečnosti prožívá jako inspiraci a hodnotu v přítomnosti. To je výzva k jakémusi dlouhodobému a všestrannému učení se být křesťany dnes. Dospějeme tak snad k přesvědčení, že nepotřebujeme nové
sv. Cyrila a Metoděje, nýbrž odvahu k obnovenému pohledu na místo křesťanství v této společnosti a obnovenou představu o způsobu života církve v ní. Což není lehký úkol.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou