Vydání: 2010/1 Bedřich Fučík, 30.12.2009, Autor: Zita Chalupová

Největším poskytovatelem sociálních služeb mezi nevládními organizacemi u nás je Charita ČR. Nese na svých bedrech zásadní díl zodpovědnosti za jejich kvalitní fungování a také za co nejúčelnější vynakládání peněz získaných z nejrůznějších zdrojů – státním rozpočtem počínaje a soukromými dárci konče. I tyto skutečnosti sehrály roli při vzniku projektu Charita v 21. století. Byl vytvořen na zakázku Arcidiecézní charity Olomouc. S jejím ředitelem Václavem Keprtem jsme mluvili o tom, jak dosavadní fáze probíhá (v pilotním testovacím režimu totiž projekt běží od jara v Charitě Zábřeh) a jaké výhody by mohlo mít zavedení projektu v celorepublikovém měřítku.

Projekt by měl propojit informační systém Charity, což přinese nejen úsporu času jednotlivých pracovníků, zejména těch terénních, ale také celková data, která dosud zástupcům Charity při jednáních na nejrůznějších úrovních chybějí. V čem konkrétně projekt pomůže?

Celý projekt je velmi ambiciózní. Jeho zavedení může zásadně změnit některé věci v Charitě – především styl a rozdělování práce, pořizování dat, organizaci a řízení práce. Charita musí být ze své podstaty při poskytování služby velmi lidská, etická a morální, současně musí dodržovat standardy a zákony. Jako jeden z největších poskytovatelů služeb by se měla snažit udávat směr, tón a být rozumně pokroková. Pokud chce ale skutečně udávat tón, musí mít dobré argumenty – a ty pocházejí z pravdivých informací. Nový projekt by měl do našich aktivit zavést systém, který bude produkovat dobré a pravdivé informace, s nimiž můžeme dále pracovat.

Jak to bude konkrétně fungovat?

Každá ošetřovatelka či zdravotní sestra si dříve vyzvedla v centrálním pracovišti seznam úkolů, objela klienty, opět se vrátila do centrály, zjistila změny a vyřídila dokumentaci. V novém systému bude mít mobilní počítač, v němž budou shromážděny všechny úkoly, a vrchní sestra ji bude z centra průběžně informovat o změnách. Ošetřovatelka tak ušetří mnoho času, který bude moci věnovat dalším klientům, a odpadne i papírové plánování.

Říká se, že čím více je někde techniky, tím více se daný systém vzdaluje od člověka. Nemůže se to přihodit i vám?

Technika je pouze prostředkem. Když nás začne zotročovat, je to průšvih. Já osobně nad žádným problémem technicky neuvažuji. Navíc jsem byl vždy nepřítelem přebytečné administrativy. Když vidíte, co všechno musí sestřička dělat – pracovní výkaz, docházka, dokumentace, vyúčtování pojišťovnám, klientům, kniha jízd, statistiky – řeknete si, že tahle práce nikomu nic nepřináší. Léta jsem si lámal hlavu, jak ji omezit a nahradit něčím smysluplným. To byly ty základní momenty při vzniku projektu: omezit administrativu, zkrátit cesty vyúčtování k pojišťovnám a klientům, získat dostatek informací, kolik co stojí, abychom věděli, kam se v budoucnu posunout. Někteří lidé to neradi slyší, ale jsem přesvědčen, že sociální služba – kromě toho, že musí být poskytována na křesťanském základě – je vlastně druhem zboží. Dá se za peníze pořídit a je penězi ocenitelná. Takže vyvstává otázka, kolik tohoto zboží se za peníze poskytne. Důležité je, aby byli spokojeni jak klienti a poskytovatelé, tak celá společnost.

Jak dlouho už na projektu pracujete?

První úvahy o něčem podobném vznikly před deseti lety. Ovšem buď ztroskotaly na penězích, nebo na tom, že jsme neměli pro takový úkol partnera. Konkrétně jsme se začali připravovat před rokem. Musela se udělat analýza, dodavatel začal programovat a od jara odstartovala fáze pilotního testování v provozu, které má za úkol vychytat všechny chyby a nedostatky. Myslím, že se to povedlo v rekordním čase. Pilotní program totiž skončil se závěrem roku. Na první pohled to vypadá docela jednoduše, ale není tomu tak. Je to obrovský úkol pro všechny zúčastněné, který klade velké nároky i na počítačovou gramotnost pracovníků.

Kdy začne Charita v 21. století běžet naostro?

Do ostrého provozu jsme se rozhodli projekt nasadit na začátku druhého čtvrtletí roku 2010 a rádi bychom ho ještě do konce roku rozšířili po celé arcidiecézi. A podle toho, jak bude fungovat, se snad připojí i další diecéze. Pevně v to doufám, protože to bude mít smysl jen v případě sjednocení celého systému.

Je projekt využitelný i v krizových situacích?

Systém není jednoúčelový. Už jsme nějaké krize zažili a v těch chvílích se všechno mění, je nutné hodně věcí přeorganizovat. Zaměstnáváme mnoho zdravotnického personálu, který může v krizových situacích (jak se ukázalo například při povodních v roce 1997) pomáhat i při záchraně zdraví a lidských životů. Pokud bude systém dobrý a bude poskytovat kvalitní informace, bude možné aktuálně reagovat – posílat lidi, kde je potřeba, reagovat na změněné priority. Jedna věc je ovšem důležitá: mít v počítači nabitou baterii. Na ní to pak všechno závisí.

Součástí Charity v 21. století je také projekt s názvem Technika slouží seniorům. V jeho rámci by měly být seniorům, zdravotně postiženým a dalším potřebným poskytnuty tzv. náramky (minimobily na zápěstí), které budou napojeny na výše uvedený systém. Takže na centrálním pracovišti budou vědět, kde se který z uživatelů nachází, a pokud se mu přihodí nehoda, stačí, když stiskne jedno ze čtyř tlačítek, a zavolá si pohotovost, příbuzné nebo se dovolá do vaší centrály. V jakém stadiu je tento projekt?

Musím s radostí říct, že funguje. Technologie, které se u něj používají, byly dost drahé, ale díky konkurenci šla jejich cena dolů – tudíž už je stovka náramků rozmístěna u potřebných po celé arcidiecézi. Myslím, že je ocení především příbuzní lidí s mentálním postižením, dezorientovaných a nepohyblivých. Umožňuje jim to komunikovat a v případě nehody lze též dotyčné pomocí zabudované GPS vyhledat. To je zase významné pro lidi, kteří trpí Alzheimerovou chorobou. Takové náramky pak mohou pomáhat zachraňovat zdraví a životy. Abych vám to přiblížil, fungují podobně jako mobily. A vzpomeňte si – před patnácti lety neměl mobil skoro nikdo a dnes je to běžná věc; vždycky když jsem na cestách, si říkám: díky Bohu za mobil. A právě to jsou situace, kdy je technika dobrá, prospěšná, kdy pomáhá.

Počítáte s tím, že by se do projektu zapojily i jiné organizace než Charita ČR?

To je vize budoucnosti. Ale doufám, že se ukáže, že výstupní informace ze systému budou tak závažné, že se stanou jakýmisi standardy pro informace o poskytování sociálních služeb vůbec. Chtěli bychom základní projekt doplnit i o další programy, například Léky až do domu, což by našim klientům velmi zjednodušilo život. O tento program se pokusíme už na začátku roku 2010.

Kdo Charitu v 21. století financuje a o jakou částku jde?

Je to projekt za desítky milionů korun. Například náramky pro seniory jsme částečně pořídili za peníze z Tříkrálové sbírky, dále přispěly Česká spořitelna a společnost T-mobile, která celému projektu zajišťuje společně s firmou Teltech technické zázemí. Peníze za realizaci větší části projektu budeme muset postupně splácet. Spolupráce se všemi partnery je výborná. Tak velká věc se nedá podnikat s lokálními hráči, je nutná síla a zkušenosti velké společnosti. Na nás to samozřejmě klade značnou zodpovědnost, aby byly všechny peníze účelně využity, aby to byly dobře vynaložené prostředky.

Myslíte, že se u nás tento systém skutečně ujme a bude přinášet vše, co si od něj slibujete?

Pevně věřím, že ano. Jsem přesvědčen, že se má pracovat vždy s pravdivými informacemi a že z dlouhodobé perspektivy je lepší stavět na ověřených datech.

Přinese nový systém také finanční úspory nebo výhody?

Samozřejmě i tady jde částečně o peníze. Chceme především omezit zbytečné náklady na dopravu a uspořit čas. Když měsíčně najedeme o tisíc kilometrů méně, je to významná finanční i ekologická úspora. Ani úspora času ošetřovatelek, pečovatelek a zdravotních sester, které vyrážejí do terénu, není zanedbatelná. Prostředky, které takto ušetříme, budeme moci využít třeba i na zvýšení jejich platů či na lepší služby poskytované klientům.

A nebojíte se, že by nový systém mohl někdo špatně pochopit, nebo ho dokonce zneužít?

Pořád se bojím, aby to někdo nebral jako nástroj na špiclování lidí. Možná to zní absurdně, ale zneužít se dá úplně všechno. Někdy mě tíží i velká zodpovědnost, hlavně pokud jde o rozhodování. Kdysi mně a mojí ženě naše děti koupily lístky do kina na Pána prstenů. Nějak jsme celé představení přetrpěli, ale v hlavě mi zůstala jedna věta, která ve filmu zazněla: „Kdo je nositelem znamení moci, je odsouzen k samotě.“ Je to obrovská pravda. Když máte moc, často se dostanete do situace, kdy musíte rozhodnout, a tehdy je člověk sám. Vzpomínám si na povodně v roce 1997. Mnohokrát jsem se dostal do situace, kdy jsem musel rozhodnout, komu pomůžeme, komu ne a proč. A to vůbec nebylo lehké – zvláště při vědomí, kolik dalších věcí mohu svým rozhodnutím ovlivnit. Mám však v této věci velké štěstí, že mám tým vynikajících spolupracovníků, bez jejichž práce bych nemohl tohle všechno dělat. Přesto vždycky přijde chvíle, kdy je to na mně, kdy musím rozhodnout. A v té chvíli jsem s Pánem Bohem sám. S rozhodnutím i zodpovědností, kterou za ně nesu. Takže je-li to dílo požehnané, podaří se a přinese užitek.