Izrael mě přitahoval už od malička

Vydání: 2010/45 Aktivní stáří, 3.11.2010, Autor: Tomáš Kutil

Křesťan, který žije v Jeruzalémě a učil na tamní židovské univerzitě, zavítal na tři dny do Prahy. MICHAEL KRUPP, původem z Německa, představoval v České republice svou novou knihu Osmnáct století Izraele, která mapuje tu část dějin židovského národa, o které se píše jen velmi zřídka. Při té příležitosti jsme s ním mluvili o mezináboženském dialogu v Izraeli a vztazích mezi jednotlivými náboženstvími.

V Jeruzalémě žijete už několik desítek let. Jak vnímáte tamní soužití jednotlivých náboženství? Je vůbec možné?

Soužití je samozřejmě komplikované, ale všechna tři náboženství tam už žijí a je potřeba se s tím nějak vyrovnat. Deset let jsem například žil na předměstí Jeruzaléma vedle arabské křesťanské rodiny a soužití bylo bez problémů – byli velmi otevřeni ostatním. Politická situace je zjevně vyhrocená, ale celkové klima ve společnosti není tak špatné.

Kde vidíte největší problémy v soužití v Izraeli?

Většinu náboženských problémů způsobují svatá místa, na která chtějí mít všichni přístup a ideálně je sami spravovat. Na nich a okolo nich stále docházelo ke střetům, každé z náboženství tu nechalo kus života. Pro křesťany i Židy bylo velmi kompliklované žít mezi muslimskou většinou, o to více se na svatých místech chtějí udržet. A mnoho problémů způsobují fanatici ze všech náboženství, kteří situaci vyhrocují.

Zmínil jste fanatiky. Je podle vás možný a účinný mezináboženský dialog?

Ano, ale především v přirozené formě sociálních kontaktů mezi jednotlivými komunitami. Problém je náboženství – není možné o něm mluvit, způsobuje to jen střety a napětí – především mezi křesťany a muslimy, Židé jsou ještě nejméně konfliktní. Je potřeba naopak spolupracovat na kulturní a sociální úrovni. Naslouchat jejich konkrétním problémům a společně se podporovat – například stavět hřiště pro děti, pomáhat všem dosáhnout vzdělání. Mezi jednotlivými náboženskými komunitami je totiž veliká propast ve vzdělání – křesťaně jsou na tom například mnohem lépe než muslimové a to se pak odráží v jejich zaměstnanosti. V Jeruzalémě mají téměř všichni křesťané práci, mnoho muslimů je naopak nezaměstnaných.

Jak jste se jako rodilý Němec vlastně dostal do Izraele?

Rozhodl jsem se tam odejít už na začátku svých vysokoškolských studií. Bylo to v roce 1959 a tehdy bylo ještě pro Němce velmi složité získat vízum. Bylo potřeba mít osobní pozvání a mnoho dalších věcí. Byl to tedy velmi složitý proces, ale nakonec se vše podařilo a já mohl odcestovat do Jeruzaléma. Myslím, že jsem byl jedním z prvních Němců, který se tam po druhé světové válce dostal.

Čím vás zlákalo studium židovství?

Je to dlouhý příběh, který začal už před mým narozením, kdy byl můj otec zavřený za své protinacistické postoje. Já a celá moje rodina jsme nesouhlasili s perzekucí Židů, naopak mě jejich kultura a náboženství od malička zajímala. Nikdo z rodiny nebyl Žid, přesto nás judaismus vždy fascinoval. Když jsem měl první možnost odejít do Izraele a studovat tam, využil jsem ji a byl jsem úspěšný. Několik let jsem studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pak už jsem tam zůstal.Odejít z Evropy do teprve se rozvíjejícího židovského státu vám muselo hodně změnit život.

Jak jste si zvykal?

Ano, všechno bylo hodně jiné – lidé, krajina, politické poměry. Zpočátku to pro mě bylo dost náročné, ale protože jsem byl do studia opravdu zapálený, jsem si časem na vše zvykl.

Po studiích jste začal učit. Co bylo vaším oborem?

Učil jsem rabínskou literaturu – Talmud, Mishnu – a také historii raného křesťanství. Bylo pro mě velmi zajímavé rozšiřovat mým studentům-Židům obzory o křesťanství, o kterém toho často věděli velmi málo. Křesťanští studenti zase měli veliké mezery ve znalostech o judaismu. Myslím, že pro obě strany bylo velmi užitečné dozvědět se něco více o druhém náboženství.

Jak vás jako křesťana brali vaši kolegové?

Křesťanů nás tam bylo více, například jeden kněz-dominikán, který učil filozofii. Byl jsem ale jediným křesťanem, který učil židovský předmět. S kolegy jsem nicméně vycházel velmi dobře, brali mě. Myslím, že díky mému původu a mé víře jsem mohl některé věci vidět jasněji než moji kolegové. Pohled „zvenku“ je velmi cenný, mnoho problémů a souvislostí je vidět jen s odstupem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay