Diskuse

4:91 Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Allahovu.

4.3.2015 13:07 vložil Pedol

Zajisté, primárně však musíte pojmenovat podstatu problému a tím je zde démonický kult smrti jménem islám.
A jak také ukazuje geneze vývoje v Sýrii, Iráku, Libyi...nejvíce utrpení a mrtvol vždy bylo, když se osvícenci a intelektuálové rozhodli budovat nový, lepší svět.

Otázkou je nakolik bude aktuální poukaz JK v Lk21:
"Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno..."


Re: 4:91 Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Allahovu.

5.3.2015 18:51 vložil Zrušený uživatelský účet

Takže nic nedělat.Nesnažit se o mír at´ už jednáním ,zbrojením i obranou.V Bibli je to tak dané,takže člověče křestáne dřepni si na bobek a čekej.Je to tak dáno.Čekej až si pro tebe přijde IS.Nebo Putin.Sice naši předkové se bránili proti mohamedům,ale asi nevěděli že to tak nemá být.Děkuji našim předkům že se ubránili.


2:189 A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu

6.3.2015 12:47 vložil Pedol

Kromě Písma sv, jehož duch Vám zjevně bude cizí, mě oslovil nadčasový text francouzského spisovatele G. BERNANOSE-Dopis Angličanům z r.1941
Možno ocitovat myšlenkové útržky:

"Národy, které ztratily smysl svobody, jej opět naleznou jen v krvi a v slzách, na dně krajního zotročení. Že je dnes Evropa takřka celá zotročena, to je základní skutečnost. Pravím zotročena. Už dávno nerozeznávali degenerovaní lidé mezi kázní a otroctvím, klouzali za všeobecné netečnosti od jedné k druhému. Zotročena, utlačena...ale křesťanské svědomí, to je Kristus, a Kristus neodpovídá na takové výzvy. Náleží křesťanům, aby ji zdvihli...Nic není přirozenějšího, než že se nevěřící pohoršují nad naší leností a nad našimi zbabělostmi. Ale my, my víme velmi dobře, jakým těžkopádným a hrubým nástrojem jsme v rukou svrchovaného Boha a že neopomineme nikdy navzdory učení Evangelia, vyčerpat všecku opatrnost a všecku lest moudrosti tohoto světa - sapientia mundi - nežli se odhodláme vzít na sebe riziko světa druhého. Co na tom záleží! Nejde o to, co chceme nebo co můžeme my, nýbrž o to, co chce a co může za nás Bůh: a to není totéž. Až nastane jeho chvíle, přirazí svou Církev ke zdi, zahradiv jí pečlivě všecky cesty k úniku, napravo, nalevo i dozadu; a ona nalehne na překážku celou svou tíhou, vším hrdinstvím svých svatých, stejně tak jako vší nahromaděnou nehybností svých prostředních věřících. K čemu ještě potom dělat rozdíl mezi zbabělci a mezi hrdiny, mezi těmi, kteří se rozbíhají proti nepříteli a těmi, kteří "prchají vpřed", poněvadž jakýkoli ústup je jim uzavřen?

Tělo Církve se dává v pohyb jenom je-li nutkáno vnitřním bytím, které v něm přebývá - jsouc jinak pohrouženo v rozjímání a modlitbu, ale podivuhodně citlivo k jistým temným výstrahám, jistým znamením, která vnímá jenom ono samo, a toto nutkání je mu ovšem nejprve obtížné. Tělo Církve není nikdy ubožejší, než ve chvíli, kdy má triumfovat Duch. Proto mě mlčení a rostoucí rozpaky pastýřů, trvající už dvě léta, nikterak neznepokojují; naopak, naznačují mi, že čas je blízko. Podobajíce se, běda, komukoliv z nás, když ho Bůh volá, vyčerpávají, dřív než uposlechnou, všechny zákonné prostředky nikoliv snad k tomu, aby se uhnuli zkoušce, ale aby ji aspoň oddálili. Nač se tomu divit! Když se někdo tak dlouho namáhal osvojit si moudrost tohoto světa, je tvrdé, musí-li si říci, že všecka ta věda už mu nebude k ničemu. Když se někdo tak dlouho cvičil v dialektice a v kasuistice, je mu trapné, vidí-li se nucen uposlechnouti příkazu Evangelia, odpovědět ano nebo ne... Je to tím bolestnější a tvrdší, že se tito mudrci a doktoři necítí nikterak v koncích ani se svou učeností, ani se svou trpělivostí; všichni mají ještě v zásuvce plán nové diplomatické ofensivy, neporazitelné a neomylné... Ale co platno! Jiná trpělivost je v koncích, trpělivost, která se zdála nevyčerpatelná, a která vysychá náhle, bez zřejmého důvodu, poněvadž pramení jinde než trpělivost naše - trpělivost svatých, která se patrně nerozlišuje od trpělivosti chudých - patientia pauperum non peribit in aeternum.." .
--konec citátu---


Re: 2:189 A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu

6.3.2015 15:41 vložil Zrušený uživatelský účet

Citace...Kromě Písma sv, jehož duch Vám zjevně bude cizí...
Co dodat.Jedině se odhlásit.


Re: Re: 2:189 A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu

7.3.2015 08:43 vložil Pedol

Jj , již znám tu vaši "pravdu", jenž nesnese kritiku a lásku, která je jenom pro někoho :-)


Re: Re: Re: 2:189 A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu

8.3.2015 11:25 vložil Zrušený uživatelský účet

Připomíná mi to tu mlácení prázdné slámy.A jak jsem řekl tak udělám.


Reagovat v této diskusi může jen registrovaný uživatel. V případě zájmu se registrujte ZDE. Pokud jste již registrován/a, můžete se přihlásit ZDE.



Aktuální číslo 47 20. – 26. listopadu 2018

Varhany budou šperkem katedrály

Jako křišťálový náhrdelník rozprostřený pod rozetou svatovítské katedrály budou vypadat nové varhany, které pro hlavní chrám v zemi vznikají v dílně barcelonského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay