Vydání: 2007/44 O umírání a smrti, 30.10.2007

Příloha: Perspektivy

Jen nemnoho literárních hyperbol přehání tak málo jako pojem „informační exploze“. Od manuskriptů ke knihtisku, od telegrafu k SMS zprávám – rostoucí dostupnost informací patří k základním civilizačním trendům. Tento vývoj je zásadně pozitivní, zvětšuje možnosti člověka a zvyšuje ekonomickou efektivitu společnosti. Elektronické komunikace mají také velmi příznivé globální sociální důsledky – usnadňují využití intelektuální práce lidí z chudých zemí a činí tak svět spravedlivějším.

Vyhodnotit prameny, které stojí za pozornot
K posledním velkým milníkům na této cestě patří internet. Chcete-li dnes něco sdělit své komunitě, národu nebo světu, nemusíte nejprve založit vydavatelství. Vytvoříte si soukromý internetový magazín, tzv. „blog“, a za hodinu může vaše názory číst celá planeta. A pokud se spokojíte s prostým provedením, dá se to udělat i zdarma. Jenomže... Už na to přišli jiní. Nebudete první ani tisící. Ona tak opojná snadnost komunikace je do jisté míry zdánlivá. Část zodpovědnosti za kvalitu předávaných poznatků se přesunula z producenta na konzumenta. Inflace informací totiž nevyhnutelně přináší pokles jejich hodnoty. Zkuste si zadat do vyhledávače Google výraz „dějiny církve“. Dostanete jedenáct tisíc odpovědí. Zadáte-li ho anglicky, budou nalezených článků miliony. Co myslíte, bude většina z nich dobrých? Nebo je cestou k nalezení pravdy vytvoření jakéhosi průměru ze všech nalezených verzí? Nikoliv. Správná metoda je nejprve vyhodnotit, které prameny stojí za pozornost, a ostatní ignorovat.
Jako klíčová dovednost se stále více ukazuje schopnost práce s informacemi v prostředí internetu – jejich vyhledávání, hodnocení a používání, s důrazem na schopnost rozlišování. Zde se rýsuje naléhavý úkol pro každého křesťana, rodiče, vychovatele: Jsme odpovědni za to, abychom se naučili s internetem správně pracovat a abychom to naučili i naše děti nebo žáky. Ale nejde jen o posouzení věrohodnosti údajů. Na internetu je všechno, co lidé dokáží napsat, nakreslit, vyfotit, natočit – i věci, které by nevysílala ani nejpokleslejší televize ve dvě ráno. A nelze to příliš omezit. Síť sítí si můžete představit tak, že každý uživatel má doma malý televizní vysílač, který mohou sledovat všichni ostatní.
Na mnoha místech tak číhají Pandořiny skřínky, jakési mentální viry připravené atakovat mozek návštěvníka a nadlouho se v něm usadit v podobě obrazů, návyků, závislostí. Internetová pornografie se už v zahraničí běžně považuje za plnohodnotnou drogu a významný duchovní problém. Miliony lidí tráví veškerý volný čas ve virtuálních světech online her. V „pavučině“ se propagují narkotika a extrémní politické názory, internetové diskuse často získávají velice nedůstojný charakter nebo vedou k navazování pochybných známostí. Podle studie společnosti Garlik se dvacet procent dětí ve věku osm až patnáct let používajících internet osobně setkalo s lidmi, které poznali na síti, a jen sedm procent z nich o tom řeklo rodičům.

Ochranné programy chránící počítač nebo uživatele
Neměli bychom podlehnout pokušení internet paušálně zavrhovat – jeho přednosti daleko převažují. Cesta zpět každopádně neexistuje a záleží-li nám na uplatnění ve světě práce, musíme se naučit s virtuálním světem pracovat. Hospodářství je už na internetu zcela závislé a když v Tallinnu nedávno přesunuli pomník rudoarmějce, stalo se Estonsko cílem prvního kybernetického útoku organizovaného zločinu proti celému státu (zda za ním stálo Rusko, nelze dokázat) a utrpělo ekonomické škody srovnatelné s generální stávkou. Jediné řešení je jít kupředu, avšak prozíravě. Nenechat se internetem spoutat, ale osedlat si jej. Autor těchto řádků měl to štěstí, že se mohl věnovat internetu profesionálně téměř od jeho začátků u nás. Zná řadu lidí, kteří jsou plnoprávnými a hrdými občany světové sítě a využívají internet ke konání dobra. Jak to dělají? Pro bezpečnou a efektivní práci s internetem se doporučují jednak určité návyky, jednak technické prostředky. Nabídněme několik tipů, které čtenář může uplatnit, jak uzná za vhodné.
Nejprve se podívejme, jaké máme k dispozici nástroje. Jsou to ochranné programy, které si rozdělíme do dvou kategorií podle toho, zda chrání počítač nebo uživatele. První skupina je známá a zastavíme se u ní jen zběžně. Uvedeme anglické termíny, neboť nemají jednotné české ekvivalenty. Potřebujeme firewall („požární zeď“ chránící před útoky cizího nepřátelského software), antivir a antispyware (odstraňují škodlivé programy, které už pronikly do počítače), antispam (chrání před dotěrnou reklamní elektronickou poštou) a raději ještě intrusion detector (odhalí, že k napadení došlo a co přesně se stalo). Seznam je to odstrašující, ale nebojte se, firewall bývá součástí moderních operačních systémů a ADSL modemů a ostatní funkce najdete někdy pohromadě v jediném programu. Existují i programy pro tzv. „chytré mobily“, které jsou vlastně malými počítači. Důležité je, aby si automaticky z internetu aktualizovaly knihovnu známých hrozeb.
Více se budeme věnovat druhé kategorii programů, které slouží k ochraně před pornografií a dalšími nepěknými stránkami – třeba s vulgárními výrazy. Říká se jim software pro content control (kontrolu obsahu), content filtering (filtrování obsahu), parental control (rodičovskou kontrolu) nebo jednoduše filtry. Někdy jsou tyto funkce součástí výše uvedených nástrojů, ty nejlepší jsou ale samostatné. Většinou nejsou zdarma, jejich cena se pohybuje od sta do jednoho a půl tisíce korun. Často se navíc platí roční poplatek za aktualizace, případně je zakoupená licence platná jen rok či dva. Další komplikace je, že je většinou musíte koupit v zahraničí přes internet a zaplatit kartou. Nabízejí se i řešení pro ochranu celé domácí sítě. S výběrem a instalací vám jistě pomůže nějaký příbuzný nebo přítel. Vzhledem k tomu, že toto téma nebývá v českém prostředí příliš reflektováno, dovolím si uvést konkrétní produkty. Nejpopulárnější nástroje jsou asi CyberSitter, NetNanny a CyberPatrol. Další jsou např. MaxProtect, FilterPark, Netmop, Safe Eyes, WiseChoise.net, CyberSentinel, McAfee Parental Controls, X-Stop nebo Optenet. V České republice se k internetovým službám společnosti O2 prodává za měsíční poplatek sedmdesát korun O2 PC Strážce Plus, který zahrnuje také komplexní ochranu počítače.

Osvojme si některé „hygienické návyky“
Kromě základní ochrany před škodlivými stránkami disponují některé filtry vlastnostmi jako je nastavení určitých hodin, kdy lze z počítače přistupovat na internet či možnost povolit přístup jen na několik vybraných stránek, nebo po zadání hesla, což je nutné, pokud mají počítač používat také menší děti. A konečně, uchovávají historii navštívených internetových adres. Nezapomeňte, že pokud chcete kontrolovat stránky, na které vaše děti chodí, musíte jim to předem říct – jinak ztratíte jejich důvěru. Filtr lze nastavit či vypnout po zadání hesla. Dospělí, kteří si jsou vědomi vlastních slabin v této oblasti, si mohou zvolit složitou kombinaci písmen a číslic, napsat ji na papírek a ten nechat třeba v práci.
Účinnost filtrů není stoprocentní, některé například dobře nefiltrují české stránky. Proto je dobré si osvojit též jisté „hygienické návyky“. Hlavní zásada patří k základním pravidlům duchovního života: Nebát se utéct! Mnozí velcí světci žili neustálou modlitbou a v méně sexuálně temperovaném prostředí než my, přesto neváhali chránit svou čistou mysl razantními prostředky: Tak se svatý Benedikt při pokušení vrhl do trní a svatý František z Assisi do sněhu. Nabídněme několik méně drastických návrhů. Předně: Neztrácejme na internetu jen tak čas. V okamžiku, kdy otevíráme internetový prohlížeč, bychom měli vědět, co přesně hledáme. Když otevřeme stránku a vidíme na ní necudný obrázek, okamžitě odejděme. Zkušenost říká, že informace, kterou hledáme, bude téměř s jistotou i jinde a v lepší kvalitě. Nepoužívejme internet v noci a vyvarujme se přitom alkoholu. Dobré je zahájit práci s internetem nějakou střelnou modlitbou, nejlépe stále stejnou. Pokud je to možné, pracujme s internetem na místě, kde nás mohou vidět další lidé, to jest nikoliv v uzavřené pracovně. A co dělat, když všechno selže? V klidu poprosit Boha o odpuštění a nezapomenout na svátost smíření. Potom se zamyslet nad tím, kde jsme udělali chybu, a dát si konkrétní předsevzetí, abychom se jí příště vyvarovali.

Vyhýbejme se jednosměrkám a slepým uličkám...
V rodinách s dětmi by měl být počítač připojený k internetu umístěn na průchozím místě, nikdy ne za dveřmi v dětském pokoji. S dětmi o internetu mluvme, a nejen se všemi dohromady, ale i s každým zvlášť. A určitě by nemělo jít o výslech, nýbrž o pozitivně orientovaný přátelský a důvěrný rozhovor. Doporučujme dětem dobré webové stránky, podobně jako pořady v televizi. Naše děti by se měly dozvědět od nás, že televizní reklama často lže a že erotika v médiích ponižuje lidskou důstojnost, stejně jako to, že děti nenosí čáp. Buďme přáteli svých dětí, vždyť jedním si můžeme být jisti: Nepůjdeme-li jim příkladem my, nějaký „dobrý“ kamarád nás rád zastoupí. I na internetu se dostaneme dále a rychleji, když se naučíme vyhýbat jednosměrkám, slepým uličkám a dírám ve vozovce. Zamysleme se nad těmito návrhy – i kdyby nám ušetřily jen trochu času, vyplatí se.
David Petrla