I z povinnosti se dá udělat zábava

Vydání: 2012/32 Vzpomínky na "generála bez vojska", 12.8.2012, Autor: Zita Chalupová

Příloha: Doma

Vzpomínám si na to jako dnes: přijely jsme s dcerou k babičce. Už byla školačka, ale nikdy jsem moc na učení během prázdnin nedbala. Dcera se učila dobře, bavilo ji číst si své první knížky, takže nebyl důvod jakkoli ji trápit. Brzy za námi dorazila k babičce bratrova rodina. Tedy bratr, švagrová a jejich tři dcery – dvě z nich už také školačky. Děvčata tu měla s námi zůstat. Rodiče se hned zase vraceli domů, protože právě neměli dovolenou. Švagrová ovšem ještě před odjezdem stihla babičku pečlivě instruovat: „Tady jsou dvě knížky. Z první musejí obě každý den přečíst dvě stránky, ze druhé jim dáš každý den diktát. A taky musejí počítat. Denně dva sloupečky příkladů sčítání a odčítání do padesáti. Ne že na ně budete měkké! Jinak by přes prázdniny všechno zapomněly.“

A tak začaly prázdniny. Moje dcera běhala před domem s dalšími dětmi, neteře seděly skoro celé odpoledne v kuchyni u stolu a smlouvaly s babičkou, že dnes by jim mohla odpustit třeba čtení, zítra psaní a pozítří počítání. Ale babička se nedala. A tak děvčata seděla a pracovala. Dcera se za nimi občas přišla podívat, nakukovala jim přes rameno a kupodivu se jednou zeptala, jestli by to nemohla dělat s nimi. Že si pak porovnají, kdo to měl nejlépe a nejpěkněji. A najednou bylo po problému. Z nepříjemné povinnosti se stala zábava, která spojila učení se soutěžením a hrou.

Učit se hrou

Jestli by se měly děti učit o prázdninách, takovou otázku si asi položí každý rodič školáka. Univerzální odpověď neexistuje. Jsou děti, které si občas potřebují něco zopakovat, a jiné, které jsou šikovné, rychlé, pohotové a moc nezapomínají. Rodiče by se zřejmě měli právě podle toho rozhodovat. V žádném případě by neměli děti drilovat, jak to kdysi dělala moje švagrová.

Psycholog i učitelka se shodují, že by se vše mělo odehrávat zábavnou nenásilnou formou, aby děti měly pocit, že mají opravdu prázdniny, že si mohou odpočinout a radovat se z volna, absence povinností a pěkného počasí.

A konkrétně? Jak zmiňují psycholog i učitelka: psát dopisy kamarádům, babičkám a dalším příbuzným. Sepsat si před odjezdem na rodinnou dovolenou, co vše je potřeba vzít si s sebou. Mně se například osvědčilo, když syn takový seznam pracně sepsal, že ho měl i na starosti. Obcházel pak s velkým gustem ostatní členy rodiny a vyptával se jich, jestli už mají sbaleno to či ono. Nechat dítě přečíst si v restauraci jídelní lístek a dovolit mu, aby si samo vybralo, je další dobrá metoda nenásilného učení, obzvlášť je-li zde přesně vypsáno, z čeho se pokrmy skládají. Báječná rodinná hra jsou také slovní druhy. Každý si vezme papír, tužku a nahoru na papír napíše podstatné jméno, tedy kdo. Papír přeloží, aby nikdo neviděl, co je na něm napsáno, předá svému sousedovi a píše se dál: sloveso – někdo něco dělá, příslovečná určení – kde, kdy, jak a proč to dělá; na úplný začátek lze doplnit ještě přídavné jméno – čili jaký, který, čí. Když jsou papíry popsané, rozbalí se a čtou se příběhy. Děti si tak procvičí jak psaní, tak čtení a k tomu ještě něco z gramatiky. Počítat lze velmi dobře u nejrůznějších dětských her – třeba při cvrnkání kuliček, při vybíjené. A stolní hry, kde hráč získává karty, žetony nebo body, jsou vlastně užíváním matematiky.

Vzdělávací letní tábory

Dnešní doba vzdělávání docela přeje, takže rodiče mohou poslat své děti na nejrůznější vzdělávací tábory. Jsou tábory matematické, hudební, skautské, na nichž se děti seznamují s přírodou. Témat jednotlivých táborů je nepřeberně. Někde to umějí, jinde ne. Pro rodiče bývá těžké rozlišit, který tábor bude jen „nalejvárna“, aby se dostálo danému tématu, a kde skutečně půjde o zábavnou formou rozvíjené záliby dětí.

Opět musím vzpomenout dobu, kdy byla má dcera ještě malá a chodila do pěveckého sboru. Ten uspořádal dvoutýdenní prázdninový tábor, kde měly děti kromě běžného táborového programu hlavně zpívat a vzdělávat se v hudbě. Dceru zpěv, hra na housle a hudba obecně moc bavily a baví dodnes – takže nadšeně jela. V polovině tábora byl návštěvní den. Přijeli jsme za ní, zvědaví, jak se má, jestli se jí nestýská a jak ji to na táboře baví. Inu, moc ne. Táborové hry nebyly špatné, ale brzy se jí omrzely – přes lásku a nadání k hudbě – každodenní nástup v jídelně, rozezpívávání a pak dvouhodinová zkouška toho, co děti zpívaly po celý rok. Nebylo ani pěkné počasí a navíc se v chatce, kde bydlela s dalšími třemi děvčaty, po mokré zablácené podlaze válely gumáky, ručníky, čokoládové tyčinky, noty… Zdálo se mi, že za celý týden do chatky nevkročil nikdo dospělý. Takže jsem se opatrně zeptala, jak se těší na druhý táborový týden. Netěšila se a s radostí přijala naši nabídku, že s námi může odjet domů. Asi to nebylo moc výchovné, ale zdálo se mi, že to nikomu z vedoucích nijak zvlášť nevadí. Na žádný další vzdělávací tábor už dcera nechtěla jet.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay