Hvězdy, které nehasnou...

Vydání: 2005/12 Vrtkavá přízeň davu, 26.3.2005, Autor: Prokop Siostrzonek

SuperStar je nový fenomén, který u nás už druhým rokem přitahuje miliony lidí k televizním obrazovkám, ke stránkám bulvárních plátků, k časopisům pro teenagery či k hlasování prostřednictvím mobilních SMS zpráv. Všechny zajímá, jací jsou, co dělají, zda jsou zadaní, jaké mají sexuální zkušenosti, jaké nosí spodní prádlo... Existuje vlastně ještě něco, co o nich nevíme?

Nové fenomény vždycky přitahovaly masy lidí. Známe je dokonce už ve starověku, kdy se v Egyptě objevily „hvězdy“ na poušti. Byly také tak sdílné o těch největších intimnostech svého života?

VZHŮRU DO EGYPTA !

„Jak je to s pravdivostí zpráv, které uchvátily celou Evropu, řecký Východ i latinský Západ?“ ptalo se sedm členů zvláštní expedice, která se roku 394 vydala do egyptské pouště. Dnes bychom je nazvali „zvláštní zpravodajové“. Jakýsi Rufinus z Akvileje napsal latinskou verzi reportáže psané doslova „na oprátce“, vždyť podle vlastního líčení se ocitli „sedmkrát tváří v tvář smrti“.

Ano, dostat se k dobové superstar bylo a je vždy složité. Těm sedmi Evropanům se doslova protáčely panenky očí, protože skutečnost převyšovala veškerá jejich očekávání: vnější vzhled, způsob výživy, fyzická odolnost, činy... „Tady je tolik zázraků, že je všechny nestačíme zapsat,“ posteskl si zpravodaj Rufinus.

Co je nejvíce vyvedlo z míry? Představovali si hledané poustevníky jako nepřístupné samotáře, a přece v blízkém okolí každého z nich napočítali stovky obdivovatelů a následovníků. Místní „stavební úřad“ proto vydal tento formální předpis: Mezi jednotlivými poustevnami musí být zachován takový odstup, aby se tak snadno nedalo z jedné pozorovat tu druhou a „aby nebylo slyšet mluvení jiných“.

Od počátku je lidstvo ničeno vlastní hloupostí. Ale není velkou hloupostí i to, když se někdo za někým utíká do samoty? Vždyť pak ani jeden nedosáhne toho, co hledá... Naši zpravodajové přišli roku 394 do Egypta už pozdě. Kdyby přišli alespoň o jednu generaci dřív, mohli se zeptat toho, který takto začal žít jako první. Jmenoval se Antonín.

SUPERSTAR Z POUŠTĚ

Narodil se roku 251 ve vesničce Kome na středním Nilu, asi 95 kilometrů na jih od Káhiry. Jeho rodina nebyla chudá, v přepočtu na naše plošné míry vlastnila asi 80 ha „pěkných polí“, jak píše Antonínův životopisec sv. Atanáš. Nepočítalo se s tím, že by někdy opustil svou vesnici. Neuměl řecky, což byl tenkrát jazyk obchodu, vědy a umění. Také ve své rodné koptštině zůstal analfabetem. „Co dobrého může vzejít z Kome?“ - můžeme parafrázovat známou Natanaelovu otázku z evangelia (srov. Jan 1,46). Vše dobré totiž tenkrát přicházelo z Alexandrie, kde se křesťané setkávali s římskou a řeckou (tedy pohanskou) a také s židovskou askezí. Tenkrát se neptali „Jak žijete?“, ale „Jak je tomu u vás s askezí?“. Tertulián s obdivem hovoří o vyznavačích pohanského kultu Mitrova: „Mají panny, mají muže, kteří se dokážou ovládat.“ A jak na to reagovali křesťané? Proto Originés začal psát právě v Alexandrii o „bios angelicos“, o andělském životě, přesněji řečeno o křesťanské askezi. Jako křesťané na tom přece nemůžeme být v askezi hůře než pohané - říkali si tehdy.

Nadšení z nového způsobu života se rychle šířilo. Uslyšel o něm ve vzdáleném Kome i Antonín, který osiřel a zároveň zatoužil po novém životě. Ale kde najít samotu v chudém domku s jedinou místností? Nabízelo se mu místo na konci vesnice, kde končí svět živých a začíná svět mrtvých: v pohřebišti. Nikdo z Egypťanů na taková místa nešel dobrovolně. Výjimkou byl jedině Antonínův přítel, který mu přinášel chléb. Jestliže však už jeden člověk věděl, kde Antonín sídlí, pak o tom samozřejmě brzy věděla celá vesnice. Všechny zajímalo, jak Antonín dokáže bojovat s démony – to byli přece podle jejich představ hlavní vládci pouště! Jeho boj lidi přitahoval. Mnoho jich za ním přicházelo, aby viděli slavného vítěze nad sebou samým a démony, každý chtěl alespoň jednou na vlastní oči spatřit „stella deserti“ (hvězdu pouště). Jednoho dne ho však v jeho hrobním úkrytu už nenašli. Zmizel na jiné místo. A takto ještě dvakrát!

Antonín před zástupy utíkal. Později to vysvětlil takto: už zkrátka fyzicky nestačil všem vyhovět, aby je uzdravil; nepřehledné zástupy mu bránily žít v samotě a odloučenosti, a hlavně chtěl čelit nebezpečí „cítit se být příliš důležitým“. Egypt je zemí, kde se hodně mluví. Také Antonín příliš mluvil, stále ho někdo žádal o rozmluvu, a proto měnil místa svého pobytu. Pokaždé ho vypátrali, ale závěr se mu vydařil skvěle: když roku 351 zemřel ve své jeskyni nad Rudým mořem, nikdo tam nebyl přítomen. Jen Bůh! Neznáme ani přesné místo Antonínova hrobu...

 

KTERAK STÁLE ZÁŘIT

Mnozí na superstars doslova pořádají hony – jak ve starověku, tak i dnes. Svých idolů se chtějí dotýkat, vidět je na vlastní oči. Touží v jejich blízkosti zažít něco fantastického. Mnohým se přitom změní pohled na život. Dnešní superstars přiznávají určitou kocovinu, která v nich po tom všem zůstává. Jsou-li upřímní, přiznají, že tohle vlastně ani nechtěli. Vždyť už nejsou samy sebou, ale tím, co z nich udělají vizážisté, reklamní agentury a komerční televize.

A ty hvězdy pouště? Atanáš podává následnou Antonínovu charakteristiku: „Jeho nitro bylo čisté, neprojevoval ani v nespokojenosti rozmrzelost, ani v radosti nevázanost, nemusel ani zápasit se smíchem ani s ostýchavostí; pohled na velké množství lidí jej nezmátl, ale ani jej nenaplnilo radostí to, že jej tolik lidí zdraví. Zůstal zcela vyrovnaný, plný rozvahy a zcela jistý ve svém vlastním postoji.“

Proč ten rozdíl v postoji moderních a starověkých superstars? Ty dnešní vycházejí z předpokladu, že září samy ze sebe. Ty starověké nezapomněly, že hvězda může zářit jen tehdy, když je sama doslova zalita září Slunce!                    

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay