Hudba zněla na počátku světa

Vydání: 2018/12 Po stopách Padre Pia, 20.3.2018, Autor: Miloš Doležal

O lásce Japonců k české hudbě, magické chvíli, setkáních s opatem Vítem Tajovským a sklepích Rudolfina s houslistou a členem České filharmonie PETREM HAVLÍNEM.


Podle houslisty a člena České filharmonie Petra Havlína se hudba dotýká čehosi hluboce lidského a zároveň božského. Snímek Aleš Masner

V loňském roce jste na podzim s Českou filharmonií opět navštívili Japonsko. Je tam česká hudba stále tak populární? Jak to, že tam má takový kredit?

Ano, česká hudba je v Japonsku stále velmi oblíbená. Náš orchestr tam nejčastěji hraje díla Antonína Dvořáka. Jeho hudba je už svou podstatou duchovní, dotýká se jádra lidství, a tak je univerzálně sdělná po celém světě. Posluchače oslovuje přirozenou čistotou a krásou. Myslím, že Japonce zasahuje i z toho důvodu, že jejich umění kaligrafie nebo kompozice zahrad je také velice elementární, v tom se s Dvořákem potkávají. Dvořák i přes svou hudební košatost a bohatost zůstává průzračný. Ale Japonci milují také Smetanu, a to zvláště Vltavu, která se stává skoro jejich národní melodií.

Navázal jste v Japonsku skrze hudbu také nějaké osobní kontakty?

Seznámil a spřátelil jsem se tam s Naoyukim Jošimurou, který miluje českou hudbu, navíc je křesťan a umí dobře anglicky, což není v Japonsku obvyklé. Jednou jsem šel v Ósace v hotelu volat domů a recepční na mě promluvil česky „dobry vecer“. Při cestě zpět jsem se s ním dal do řeči. Byl to právě Naoyuki a velice hezky začal vyprávět, jaká je pro něj obrovská čest mít v hotelu Českou filharmonii, jak obdivuje Rafaela Kubelíka a Smetanovu Mou vlast... Navázali jsme přátelský vztah, vídám ho při našich japonských turné a také na duchovní rovině se můžeme sdílet a navzájem obohacovat.

Váš otec František byl dlouholetým členem České filharmonie. Předpokládám, že i vaše cesta k hudbě byla od počátku zcela zřejmá.

Opravdu jsem hudbu sál s mateřským mlékem. Moje matka hraje na violoncello, takže asi už v prenatálním věku jsem ji slyšel hrávat, samozřejmě také otce. Mám doma jednu fotografii, na níž obdivně hledím na tátu, jak cvičí na housle, a napodobuji ho tím, že v rukou držím dvě vařečky a jakoby na ně hraju. Dodnes vzpomínám na tu ohromnou událost, to mně byly čtyři roky, kdy jsem pod vánočním stromkem spatřil malý černý futrál s housličkami.

Doprovázely vaši cestu za hudbou a s hudbou také nějaké pochyby, hledání?

Jistě přišla i období lenosti a pubertální krize, kdy mě zajímaly také jiné věci než hudba, ale nikdy jsem nepochyboval o tom, že se hudbě budu jednou naplno věnovat. Měl jsem štěstí, že mě do hudby zasvěcoval táta, a také jsem měl „kliku“ na dobré učitele. Prvním byl Jan Čermák a posléze Hana Metelková, vedoucí folklorního souboru Špalíček. S ním jsme jezdili do zahraničí, za socialismu i na Západ, což bylo pro malého kluka něco nevídaného. Ale hlavně měl ten soubor úžasnou vzdělávací funkci. Naučil jsem se hrát s ostatními. Je velmi důležité naučit se nejen tvořit svoji linku, ale pochopit, že se hudebníci musí vzájemně poslouchat a doplňovat. Nesmím zapomenout ani na profesora Pražské konzervatoře a dnes i přítele Jaroslava Foltýna. Z naší spolupráce stále čerpám.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Petr Havlín (nar. 1976 v Praze) studoval Pražskou konzervatoř a dálkově KTF UK v Praze. Od roku 1997 hraje na housle v České filharmonii. Spolu s kolegy založil smyčcové Kvarteto Norbert a vystupuje také jako sólista. Podílel se na vzniku edukačních programů České filharmonie „Vláček Dvořáček“ a „Kam zmizel můj strýc, pane presidente?“. S manželkou Alžbětou vychovávají dvě děti. Je milovníkem knih, přírody a také příležitostný řezbář.

MILOŠ DOLEŽAL

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 43 22. – 28. října 2019

Kdo by se děsil, kdo by se třás?

Někdo má ty hřbitovní procházky rád. Náhrobky dokážou prozradit mnohé: jak si místní cení svých předků, jak se jim žije dnes. Jiný se ale krchovu zdaleka vyhne. Je…

celý článek


Spřátelit se s vlastní smrtí?

Legalizovat eutanazii chce skupina poslanců v čele s Věrou Procházkovou z Hnutí Ano. Návrh zákona, který minulý týden dokončila skupina poslanců, bude ještě připomínkován…

celý článek


Stavba svatovítských varhan jde do finále

Ochutnávkou krásy a možností budoucích svatovítských varhan byl inaugurační koncert 14. října přímo ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu.…

celý článek


Misionář, „který utekl smrti“

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay