Hrst vánočních nedopalků

5.12.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Směřuji na reportáž do Dětského a dorostového detoxikačního centra. Mým úkolem je zjistit, jak tam budou prožívat Vánoce, jestli se na ně vůbec těší.

V hlavě se mi mezitím odehrává film z mé nedávné návštěvy Dětského domova. Malinké dětičky, podobně staré jako ty moje, tam budou o Vánocích bez maminek a tatínků. Sice dostanou dárky, velmi pěkné a asi ani ne úplně levné, ale to podstatné nejspíš nezažijí. Soucítím s nimi. Utrpení druhých mi přidělává vrásky na čele… Zatímco takto na Masarykově nádraží čekám na tramvaj, přerušuje mé myšlenky výrazná postava muže. Bezdomovce. Davy lidí proudí do tramvaje, z tramvaje, na nádraží a od něj, on kráčí velmi pomalou chůzí. Je mu jedno, že ho těsně kolem zad míjí tramvaj a z druhé strany přijíždí další. Ani se nesnaží uhnout nebo si dát pozor. Důstojně kráčí mezi kolejemi a zvedá nedopalky. Dává si záležet. Vybírá ty lepší kousky. Dochází mi, že kuřáci, když spěchají do tramvaje, odhodí ještě třeba ne úplně vykouřenou cigaretu. Samotnou by mě to vůbec nenapadlo. Nejsem kuřačka… No, má to „vymakané“ ten muž. A já na něj zírám s otevřenými ústy. Představuji si, že se blíží Vánoce a on je stráví tady, na nádraží, s nedopalky, které tu někdo odhodí… Spát bude nejspíš kousek dál, pod sloupy mostu (často tam při cestě vlakem vídám spacáky, ležící postavy, kusy oděvů a odpadky – a je mi zima, jen když to vidím). A ještě k tomu o Vánocích bude nejspíš jezdit méně lidí tramvajemi. A to znamená i méně nedopalků… Je mi ho nesmírně líto. Jenomže co s tím? Nevím. Možná ti z nás, kteří kouří, by mohli cestou do tramvaje nechat o malinko větší nedopalek… nebo občas „zapomenout“ sáček s pečivem na lavičce vedle spícího bezdomovce. Anebo třeba přinést trvanlivé potraviny do domů, které podobným potřebným pomáhají. Bohužel z mé osobní zkušenosti ti, kteří pomoc nejvíc potřebují, si o ni velmi často sami neřeknou… takže pak už zbývá „jen“ se za ně modlit. A také za to, abychom byli otevření vůči potřebám druhých a dokázali poskytnout pomoc tam, kde je potřeba, i když si o to třeba daný člověk sám neřekne.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

Ono možná je třeba uznat, humila 6.12.2014 00:30
Re: Ono možná je třeba uznat, Zrušený uživatelský účet 16.12.2014 23:41

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 9 28. února – 6. března 2017

Jak mají křesťané reagovat na uprchlíky?

Jak zvládnout migrační krizi a dostát přitom svému křesťanskému přesvědčení a poslání? Nejen biskupové hledali odpovědi hned na dvou konferencích, a to v Bratislavě i v Římě.

celý článek


Mladí lidé chtějí mít zodpovědnost

Při bohoslužbách Celostátního fóra mládeže delegáti pozorně naslouchali slovům celebrujícího biskupa. Po většinu programu ale on naslouchal jim…

celý článek


Půst je příležitostí k proměně. Využijme ji

Čtyřicet dní do Velikonoc, které jsou před námi, nás zve k proměně. Nutně nemusí být způsobena jen askezí či sebezáporem. K postní době můžeme přistoupit také…

celý článek


I dobré manželství má problémy

Exhortace Radost z lásky (Amoris laetitia) je stále předmětem mnoha debat. Stranou pozornosti však zůstává to, co papež František uvádí jako jednu ze čtyř priorit: doprovázení…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay