Hospic je místem k lidskému bilancování

Vydání: 2008/39 Osobnost kardinála Josefa Berana, 23.9.2008, Autor: Tereza Holá

Příloha: Doma

V září to je zrovna rok, co byl slavnostně otevřen Hospic sv. Lukáše Charity Ostrava. Jde o první a dosud i poslední zařízení svého druhu na severní Moravě.
„Je mi ctí být blízko člověku, který je smířený,“ říká o své práci pro klienty hospice pater František Kufa. Duchovní službu neposkytuje sám, spolupracují s ním i kaplan a farář z farnosti Ostrava-Zábřeh a F. Kufa je přesvědčen, že začlenění hospice do běžného života farnosti je dobrou cestou. „Některé mše vede i otec Stanislav Zwyrtek, klient hospice, který trpí roztroušenou sklerózou. Myslím, že to, jak sám nese svou nemoc, pomáhá i jeho ovečkám. Po jeho vzoru se osmělí ve svém přístupu k Bohu,“ je přesvědčen Kufa. Jeho tvrzení, že věřící sestra není automaticky lepší pečovatelkou než nevěřící, vychází z jeho roční zkušenosti v hospici. „Ale ta věřící může vedle dobrého srdce nabídnout ještě něco víc, může nabídnout Boha,“ říká pater Kufa. Hospic v ostravské čtvrti Zábřeh má kapacitu třicet lůžek a jeho provozovatelé říkají, že zatím jsou schopni vycházet vstříc požadavkům na umístění. Ale to nejspíš jen do doby, než se dostane v širokou známost, že takové zařízení existuje. „V této chvíli máme plno. A myslím, že se kvapem blíží doba, kdy naše lůžka nebudou stačit. Musíme si uvědomit, že populace stárne a mladým lidem bohužel životní styl a tempo někdy nedovolí postarat se o svého příbuzného, i když by to bylo ideální řešení. Jenže mnohdy to bez odborného zázemí ani není možné,“ říká vedoucí hospice Věra Pražáková.
Za rok své činnosti se hospic, jehož úkolem je pečovat o nevyléčitelně nemocné lidi, postaral o 188 pacientů. Z nich zde zemřelo 170, u několika se zdravotní stav zlepšil natolik, že mohli odejít.
„Stáří patří k životu stejně jako dětství. Člověk by měl dostat prostor k bilancování. Měl by si užít času, kdy už nemusí kombinovat a vymýšlet strategie pro komunikaci s lidmi, kdy už může říkat pravdu,“ tvrdí šéflékař hospice Pavel Vodvařka. S ním v zařízení pracuje dalších sedm doktorů, z toho jeden na celý úvazek. Jejich hlavním posláním je ulevit lidem od bolesti. Říká se tomu paliativní péče. Většina klientů hospice je postižena rakovinou. „Naším úkolem není trápit tady lidi nějakými zdravotními úkony, které by měly vést k vyléčení,“ vysvětluje Vodvařka a Pražáková připomíná, že jednou z hlavních podmínek přijetí klienta je jeho informovaný souhlas. Ona informace se týká i toho, že snaha vyléčit nemoc už skočila. „Pacient by neměl mít potíže, neměl by pociťovat bolest, neměl být dušný nebo zvracet. A pokud má někdo chuť na tvarůžky s pivem, nerozebíráme, že to není pro něj zrovna zdravé. Prostě mu je personál obstará, jestliže to není nějaký zásadní problém,“ objasňuje princip hospicové péče Vodvařka. „Musím říct, že mnoho lidí se tu ale i zdravotně zlepší prostě proto, že se tu cítí dobře.“
Za pravdu mu dává stoletá Božena Tymlová. Do hospice přišla na jaře a je spokojená. „Co už mi taky zbývá,“ směje se. Její syn je po smrti, sedmdesátiletá dcera občas přijede, ale taky už se prý musí šetřit. „Dívám se sem tam na televizi. Ještě můžu sedět, tak je to dobré. Nic mě nebolí, jen se mi občas motá hlava. Však už jsem všechno prožila,“ uvažuje Božena Tymlová. Šedesátiletý Josef Vantuch je naopak rozhodnut se svou rakovinou ještě zabojovat. „Potřebuju se dostat do takového stavu, abych se byl schopen aspoň pohybovat na vozíku, ať můžu domů. Nehodlám nikomu viset na krku,“ říká rozhodně.
Výstavba Hospice sv. Lukáše v Ostravě začala v roce 2005 a včetně výkupu pozemků a vybavení přišla na více než 120 milionů korun. Celkem 50 milionů do ní investovalo město Ostrava, 35 milionů přidalo ministerstvo zdravotnictví a devět milionů korun německá křesťanská nadace Renovabis. Přesto zůstal Charitě Ostrava vůči stavební firmě dluh. „Se stavební firmou Tchas, která hospic budovala, jsme se dohodli, že nám s doplacením posledních čtyř milionů korun počká do konce letošního roku. 
V této chvíli ovšem musíme dát dohromady nejen zbytek peněz za výstavbu, ale také chybějící finance na provoz. Náklady na jedno lůžko jsou totiž na den 1500 korun, zdravotní pojišťovny přispívají tak 1000, maximálně 1200 korun,“ informoval ředitel ostravské Charity Martin Pražák. Na podobné komplikace, kdy těžce shánějí peníze na svou existenci i provoz, jsou v hospici zvyklí. V srpnu vypomohla jedna soukromá společnost darem 100 tisíc korun. „Moc užitečné jsou také sbírky; jen z té Tříkrálové bývá ročně i 500 tisíc korun,“ říká Pražák.
Aktuální informace o dění v Hospici sv. Lukáše viz strana 2 tohoto vydání KT.


Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay