Homilie: Za ovce dávám svůj život

Vydání: 2018/16 Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch, 17.4.2018

V tuto neděli Dobrého pastýře můžeme v Božím slově zaslechnout jako důležité slovo evangelia: „Znám svoje ovce a ony znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce.“

Biblické slovo „znát“ nebo „poznat“ vyjadřuje cestu k důvěrnému společenství. Benedikt XVI. v komentáři k tomuto obrazu pastýře píše: „‚Znát se‘ – tento vztah mezi Otcem a Synem – se prolíná se ‚znát se‘ mezi pastýřem a ovcemi. ‚Znát‘, které Ježíše spojuje s jeho ovcemi, má místo ve vnitřním prostoru jeho poznávající jednoty s Otcem. Jeho ovce jsou vpleteny do trinitárního dialogu…“ Jsme pozváni do plného – důvěrného – společenství neutuchající lásky, která jde do krajnosti vydání života. Jako ozvěna tohoto Ježíšova zvolání zní slovo z Janova listu: „Milovaní!“ Jsme milovaní a máme milovat.

Jaká je však opravdu církev, jak vypadá toto stádce? Je zasažena nemocemi současnosti. Budujeme vlastní ohrady sebestředné pravdy. S bolestným zklamáním vidí pastýř svou církev rozdělenou navenek i uvnitř. Rozdělení zasahuje naše vztahy. Povrchnost, nedůvěra a strach svědčí o tom, že opravdová láska mezi námi nepřebývá (srv. 1 Jan, 4. kapitola). Místo toho abychom se nechali zavést na dobrou a bohatou pastvu ze zpustlého světa a abychom vydávali svědectví osvobozující pravdy, necháváme v sobě „zaručenými zprávami“ z médií a politickými hrami živit nenávist, odmítání lidí v nouzi, závist…

Neznáme už dobře hlas svého Pastýře, protože nasloucháme těm, kteří si nás kupují a přivlastňují sliby lepšího života na pastvinách našeho bohatého světa. Jak úspěšně Zlý potom rozhání naše myšlenky, rozptyluje nás a svádí na cesty prostřednosti a bezbožnosti v běžných okamžicích života! Jistě, občas si odskočíme podívat se na bohoslužbu, kvůli výčitkám svědomí ráno nebo večer „zabečíme“ modlitbu. Může milovat Pastýř takové stádce?

Ježíšovu odpověď na tuto otázku jsme slyšeli: „za ovce dávám svůj život.“ Křesťané na prvním místě by měli cítit, že se každého člověka dotýká i podobenství o dobrém pastýři, který vyjde za ztracenou ovcí, aby ji přinesl domů. Benedikt XVI. píše: „Pro církevní otce obojí splývalo v jedno: pastýř hledající ztracenou ovci je samo věčné Slovo, a ovce, kterou si bere na záda a s láskou nese domů, je lidstvo, lidské bytí, které on na sebe vzal. Vtělením a křížem nese domů zbloudilou ovci – lidstvo, i mě. Logos, který se stal člověkem, je ten pravý pastýř nesoucí ovci, pastýř, který za námi jde trním a pouštěmi našeho života. Jím neseni se dostáváme domů. On za nás dal svůj život. On sám je život.“

My na prvním místě bychom měli vědět, že Ježíš je Tvář Otcova milosrdenství, a ukazovat cestu k záchraně ostatním lidem, když se necháme oslovit a vést svým pastýřem, Ježíšem.

P. VÍT ZATLOUKAL
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay