Homilie: Všichni jsme dělníky na vinici. Víme o tom?

Vydání: 2017/40 Poutníci oslavili patrona české země, 3.10.2017, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ani nemusíme jezdit na jižní Moravu, abychom zhlédli vzorně obdělané vinice, neboť stačí pohled na třeba nějakou malou zahrádku, o kterou její majitel dbá: okopává, zalévá, ošetřuje stromy i květiny, má ji zkrátka rád. Podobně pečlivě se o svou vinici stará hospodář v Ježíšově podobenství: obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž. Tato idyla se ale postupně mění v tragédii, když nájemci zabijí nejen majitelovy služebníky, ale i jeho syna. Nastává soud, Boží království je odňato původnímu lidu a svěřeno tomu, který ponese jeho ovoce. Izaiáš neřeší otázku, zda je pro Boží lid vzhledem k jeho duchovní neplodnosti ještě nějaká naděje. Ale jeho pokračovatelé píší, že Bůh se nakonec smiluje a odpustí svému lidu jeho nevěrnost. Právem se můžeme domnívat, že Ježíš použil starozákonní příběh krátce před svým utrpením jako varování svým protivníkům, aby je přiměl k obrácení. Nešlo mu o jeho vlastní bezpečnost, ale o vítězství Božího království. Izraelova vinice má přece přinášet světu dobré ovoce, víno pravdy a Ducha, aby tak přispěla k jeho záchraně před neodvratnou zkázou. Proto Matouš dodává k příběhu svůj komentář: „Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ Této větě ovšem mnozí křesťané rozuměli tak, jakoby Bůh Izraeli odňal původní vyvolení a na jeho místo povolal někoho jiného. Takže židé byli kvůli tomuto mylnému výkladu pronásledováni, zavíráni do ghett a ozdobováni potupnou hvězdou. Tento omyl vyvrací Pavel v Listu Římanům: „Není žádný rozdíl mezi židem a pohanem, všichni mají přece jednoho a téhož Pána, a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“ Tak vznikne nový Izrael jako nedílná součást Božího království, neboť kámen odvržený staviteli se stal kvádrem nárožním, jak stojí v závěru Matoušova textu. Aby bylo jasné, kdo jsou ti nevěrní správci, evangelista dodává: „Když velekněží a farizeové slyšeli toto jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.“

Zamysleme se nad dobou, ve které je nám dáno žít. Jeden francouzský myslitel napsal, že jsou pravdy, které lžou, a lži, které říkají pravdu. Chtěl tím vyjádřit mravní zmatek, který panuje v současné společnosti; vzhledem ke globalizaci se zlo v různých podobách rychle šíří počínaje rozpadem rodin přes korupci po drobné šarvátky, nejprve slovní, pak ozbrojené, vedoucí k válečným konfliktům. Jako křesťané tomu nemůžeme podlehnout, máme být solí země a světlem světa, třeba toho malého, osobního, jako odpovědní správci Boží vinice. Uvažujme o významu Pánova podobenství pro každého z nás a zpytujme svědomí, zda si uvědomujeme odpovědnost za své myšlenky, slova i skutky, a za příklad, který dáváme svým bližním. Neboť jsme křtem povoláni ke svědomité práci na třeba malém řádku Boží vinice.

P. Miloslav Fiala OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay