Homilie: Všichni jsme dělníky na vinici. Víme o tom?

Vydání: 2017/40 Poutníci oslavili patrona české země, 3.10.2017, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ani nemusíme jezdit na jižní Moravu, abychom zhlédli vzorně obdělané vinice, neboť stačí pohled na třeba nějakou malou zahrádku, o kterou její majitel dbá: okopává, zalévá, ošetřuje stromy i květiny, má ji zkrátka rád. Podobně pečlivě se o svou vinici stará hospodář v Ježíšově podobenství: obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž. Tato idyla se ale postupně mění v tragédii, když nájemci zabijí nejen majitelovy služebníky, ale i jeho syna. Nastává soud, Boží království je odňato původnímu lidu a svěřeno tomu, který ponese jeho ovoce. Izaiáš neřeší otázku, zda je pro Boží lid vzhledem k jeho duchovní neplodnosti ještě nějaká naděje. Ale jeho pokračovatelé píší, že Bůh se nakonec smiluje a odpustí svému lidu jeho nevěrnost. Právem se můžeme domnívat, že Ježíš použil starozákonní příběh krátce před svým utrpením jako varování svým protivníkům, aby je přiměl k obrácení. Nešlo mu o jeho vlastní bezpečnost, ale o vítězství Božího království. Izraelova vinice má přece přinášet světu dobré ovoce, víno pravdy a Ducha, aby tak přispěla k jeho záchraně před neodvratnou zkázou. Proto Matouš dodává k příběhu svůj komentář: „Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ Této větě ovšem mnozí křesťané rozuměli tak, jakoby Bůh Izraeli odňal původní vyvolení a na jeho místo povolal někoho jiného. Takže židé byli kvůli tomuto mylnému výkladu pronásledováni, zavíráni do ghett a ozdobováni potupnou hvězdou. Tento omyl vyvrací Pavel v Listu Římanům: „Není žádný rozdíl mezi židem a pohanem, všichni mají přece jednoho a téhož Pána, a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“ Tak vznikne nový Izrael jako nedílná součást Božího království, neboť kámen odvržený staviteli se stal kvádrem nárožním, jak stojí v závěru Matoušova textu. Aby bylo jasné, kdo jsou ti nevěrní správci, evangelista dodává: „Když velekněží a farizeové slyšeli toto jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.“

Zamysleme se nad dobou, ve které je nám dáno žít. Jeden francouzský myslitel napsal, že jsou pravdy, které lžou, a lži, které říkají pravdu. Chtěl tím vyjádřit mravní zmatek, který panuje v současné společnosti; vzhledem ke globalizaci se zlo v různých podobách rychle šíří počínaje rozpadem rodin přes korupci po drobné šarvátky, nejprve slovní, pak ozbrojené, vedoucí k válečným konfliktům. Jako křesťané tomu nemůžeme podlehnout, máme být solí země a světlem světa, třeba toho malého, osobního, jako odpovědní správci Boží vinice. Uvažujme o významu Pánova podobenství pro každého z nás a zpytujme svědomí, zda si uvědomujeme odpovědnost za své myšlenky, slova i skutky, a za příklad, který dáváme svým bližním. Neboť jsme křtem povoláni ke svědomité práci na třeba malém řádku Boží vinice.

P. Miloslav Fiala OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay