Homilie: Víra má být pokornou silou naší duše

Vydání: 2016/43 Sedm statečných, sedm svatých, 18.10.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Evangelium k nám přichází s podobenstvím o farizeovi a celníkovi. Oba se modlí v chrámu: pyšný farizej vyjadřuje v modlitbě hluboké pohrdání nad hříšníky i nad celníkem, který zůstal stát zcela vzadu, bil se v prsa a prosil o Boží slitování. Hospodin ho pro jeho pokoru vyslyšel, zatímco „spravedlivého“ nikoli.

Kdo z oné dvojice je nám sympatický? Odpověď je na první pohled jasná: rozhodně jím není farizej, který se pro svou zdánlivou věrnost Zákonu vyvyšuje nad všechny, protože se domnívá, že jeho vztah k Bohu je příkladný: nikoho neokradl, manželství má v pořádku a vůči bližním se chová korektně; plní nejen své náboženské povinnosti, ale dokonce se každý týden dva dny postí! Ale Bůh s ním pochopitelně spokojen není, protože mu chybí pokora, která je pro pravou zbožnost nutná. V pokoře uznáváme, že jsme slabí lidé, a proto jsme stále znovu odkázáni na Boží odpuštění. Rozdíl mezi pokorou a pýchou názorně ukazuje scéna ze 3. kapitoly knihy Genesis, kde had svádí první lidi ke hříchu: „… v den, kdy byste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh znát dobro i zlo.“ Pýcha spočívá v tom, že člověk se chce vyrovnat Bohu a sám určovat, co je dobré a zlé; ostatně v tom spočívá i prvotní hřích ďáblův. Pýcha je základem všech ostatních vin, neboť lidé vidí jen svůj vlastní zájem a odmítají zjevenou pravdu evangelia. Bůh Otec nám přišel na pomoc, když poslal na svět Syna, který se zrodil ve stáji a zemřel na potupném kříži. Ale ani pak nás Bůh nenutí přijmout toto poselství v jeho úplnosti, ale trpělivě čeká na naši odpověď. Pokorného Božího Syna mohou nalézt zase jen pokorní věřící. K betlémským jeslím nepřicházejí vládci a pyšní tehdejšího světa, jako král Herodes a znalci Zákona a velekněží, ale prostí pastýři. Matka Páně Maria vyznává, že „(Bůh) shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“.

Nabízí se otázka, zda jsme i my schopni pokory vůči milosrdnému Bohu, takže uznáme svou hříšnost a prosíme o odpuštění. Neboť ona je podmínkou k nepředstíranému následování našeho Pána, které se nespokojí s formální zbožností, navíc stavěnou na odiv, ale vychází ze srdce naplněného lítostí a důvěrou v odpuštění. Odměnou je nám pravý pokoj a s pohledem na Pána řešíme všechny záležitosti života. Zároveň se stáváme svědky radostné zvěsti i pro své bližní, neboť každý člověk podvědomě touží po setkání se Slovem, které je cestou, pravdou i životem. Římský biskup František připomíná, že „žít víru neznamená ozdobit život trochou náboženství, ale zvolit Boha za základní pravdu života… Následovat Ježíše znamená zřeknout se sobectví a zvolit dobro, pravdu a spravedlnost, i když to někdy vyžaduje oběť a zapření vlastních zájmů“. Jde o dobré podněty ke zpytování svědomí.

P. Miloslav Fiala OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay