Homilie: Věřím v Boha, jenž stvořil i věci neviditelné

Vydání: 2018/9 Jak prožívají půst naši sousedé?, 27.2.2018

Je neúplné rozjímání o Ježíši a směnárnících v chrámu, pokud soustředíme pozornost na nezbytí odklidit z našich kostelů tretky či křiklavou komerci.

Nejde tu o opojení „zakoušet vlastní trampoty“, ale o Boží vznešenost. Uvažujme o nezbytnosti společenství s Bohem, ne o důsledné znalosti toho, co konali farizeové. Byť v Písmu bylo jakoby vše centrální, neboť jde přece o tentýž život Ducha, povšimněme si nyní souvislosti toho, co je viditelné a neviditelné. Toto dvojí vyznáváme při každém Krédu: Bůh Otec stvořil vše viditelné i neviditelné. Jak je možné z pohledu na nějaký viditelný chrám uvažovat o neviditelném chrámu Krista?

Je nedobré, budeme-li se plnit materialismem, v chrámech provozovat byznys atd., a přitom se budeme prý naplno zaobírat novým chrámem Kristova těla. Církev coby Kristovo tělo je ovšem i „pestrá směs ve strakatém“, leckdy omšelý oděv, slátaný z cárů všech chybných postojů přítomnosti a minulosti, polepený stále novými fleky směšných denních postojů. Ježíš nemá „vehementní hnus“ z nás, ale objímá nás takové, jací jsme.

Svátosti církve směřující ke stavbě Božího chrámu nepůsobí v čistých liniích, jako sklizeň z nebeské nekonečnosti. Jako svátosti jsou pro lidi, podobně i Kristovo tělo je pro člověka. A tělo je spletená životní tkáň. Jako chrámy nejsou uzamčené zámkem, tak i osobní stráž nad prožíváním Kristova těla předpokládá otevřenost a zasvěcování toho, čím vším žijeme, s čím vším do chrámu přicházíme. Úcta k rituálu „čistého chrámu“ nesmí zastínit spolehnutí se na Boha, jenž náš život naplno žije. Tuto (prý) „trapnou proceduru“ viditelného těla nelze ani kvůli Bohu obejít.

A ještě další rozlišení je důležité: Ježíš v dnešním evangeliu nepodniká tažení proti obchodu, ale jde mu o pohled na to, čím primárně žijeme. Z čeho nám více svítí oči: že jsme něco prodali, nebo že nás zasáhl Pán, takže jsme jen jemu mohli právě patřit?

„Chrám“ vůbec není nějaký hmatatelný či popsatelný systém, nýbrž spíše nějaká mohutná krajina, k níž nemáme dopředu vyrobenou kartografickou mapu. Chrám je místo, kde má přednostně domov to, co je v nás nejpěknější, co roste kvůli Pánu.
Tu se neholedbáme, kolika špínami jsme museli projít, ale tiše a vděčně zasedneme do lavic, abychom s Pánem naplno byli. Člověk se uraženě brání poznání, neboť jde o jedinečný úkon dítěte – vztáhnout ruku, nechat se obmýt a nesvalovat vinu na druhého.

Zákon růstu Kristova těla, očišťování církve, není donucování, tyranie pro zfalšování svědomí, není to mrtvá litera ani konvence. Ani determinující přikázání, pořádek, ustanovení, předpis. Slovo Pánovo o chrámu jeho těla je naopak plné útěšných a důležitých dalších slov – vyslovených s vroucností, něhou. Vyslovené Ano vůči nám z hlubokého žhnoucího středu.

Do plného kumbálu harampádí modlitba farizeje odsuzujícího Ježíše s obtížemi vchází. Avšak ani síla nenávisti farizeů nebyla tak mocná, že by zastavila Krista v jeho vítězství. On nás totiž do svého těla již přijal.

P. MICHAL ALTRICHTER SJ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay