Homilie: Ukaž mi své cesty, Hospodine

Vydání: 2018/3 Břevnov má nového opata, 16.1.2018

Pán mi ukáže, kam a jak kráčet, avšak ode mne žádá otevřenost – je potřebné, abych byl bytostí učenlivou.

Chci-li být formovatelný, povede mne. Vidíme též nesnadný osobní zápas Jonášův v prvním čtení: co všechno musí lidské srdce podstoupit, nežli se vydá tam, kam ho Pán posílá. Že jde o úkoly nemalé a nepopulární, to si uvědomíme s pohledem na tehdejší město Ninive. „Poslaným“ byl i Jan Křtitel. Evangelium zmiňuje jeho uvěznění. Nejde tu o metaforu vězení našich náklonností či mylně zastávaných postojů. Prorok Jan se doopravdy ocitl v orientálním vězení s dlouhodobou tradicí popravčích profesionálů. Strádání blízkého je vždy podnětem k zastavení se nad tokem vlastních osobních dějin – našeho života. Janovo „odcházení“ přiměje Ježíše ke slovům: Naplnil se čas. Jde vlastně o „zrcadlovku“ dnešních dnů: Pánovi milí přátelé ve víře se trápí, hynou a my žijící vnímáme dosti výrazně, že se čas zrychluje a že je součástí věčného Pánova života. Přijali jsme přece pozvání k jistotě v hlubinách Pánova srdce. Tichý Ježíšův pláč nad bolestnou ztrátou přítele si nevynucuje pozornost okolí. Ježíš se naopak zmobilizuje. Jak vypadá Ježíšova „odveta“? Nemstí se. Neskoncuje se stvořením. Nesloží ruce do uzlíčku. Ani nezačne taktikařit. On jednoduše povolává další přátele – své apoštoly.

Noví učedníci se vlastně vydávají Ježíši, odevzdávají se Životu, třebaže je bude čekat nejedno umírání: v nespravedlnosti, v podezřívání, v pomluvách. Ve spojení s Pánem a kvůli záležitostem jeho srdce roste plnost jejich života. Je nutné doslova obejmout počátek: rozhodnutí jít za ním. A že si to i nadále přejeme, mu dosvědčujeme častým uvědomělým úkonem odevzdávání se. Nikdo nemůže Pánu zabránit v touze vytvářet si přátele podle svého srdce. V našich tvářích hledá Ježíš vlastní tvář – podobně jako ve svých vyvolených učednících.

Pán tvořivě zahlazuje naše chyby. Říkáme-li, že naše vrásky jsou diamanty nebeského Jeruzaléma, pak Pán naše strádání proměňuje ve šťastnou plnost. Srdce, která Pánovi slouží a odhalují jeho vůli, mají bezbřehý, nekonečný dopad na celý svět i na celou věčnost. Pánova hořící krev, protékající našimi životy, jsou zlatá písmena z nebeského Jeruzaléma o tom, jak nás miloval, jak nás spasil a jak vykoupil. Nejde o metaforu, ale o vztahovou skutečnost.

Je to Pánovo srdce, které píše jedinečné dějiny celé církve: s pohledem na každé naše srdce. Naše Ano potvrzuje Pánovu touhu. Stojíme pevně zakotveni v jeho srdci. Ježíš – čistý, bílý Král, je též prostoupený vítěznou krví svých oddaných, jakož i Jana Křtitele. Necháváme Pána v našich životech i nadále naplno jednat. Co Pán činí v našich životech, činí stále více a s větší slávou i mocí. Je potřebné živit naše životy láskou jeho věrného pohledu.

Vyučujeme se tedy pohledem na Pánovo jednání. Kde a jak kráčel on, tam a takto se ubíráme i my. Jsme povoláni, neboť on nás posílá. Lodičku naší mentální regionálnosti, podobně jako tu rybářskou, přetváří na loď univerzálního poslání v církvi.

P. Michal Altrichter SJ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay