Homilie: Uděláme si čas na Boha a jeho úkoly?

Vydání: 2016/27 Léto začíná poutí na Velehrad, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ježíš posílá učedníky šířit radostnou zvěst tam, kde najdou dům plný pokoje, ale cestou nemají nikoho zdravit a s nikým se zastavovat. Na první pohled se zdá, že jde o protimluv: nebudou pak u lidí zvyklých na orientální zdvořilost považováni za podezřelé, které není radno pustit přes práh? Ale požadavek „s nikým se cestou nepozdravujte“ existoval dávno před Pánovým vystoupením. Už Elíša připomněl svému služebníku Géhazimu: „Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej“ (2 Kr 4,29). Sluha byl poslán vzkřísit mrtvé dítě Šúnemanky, takže šlo o čas, věc byla naléhavá a spěchala. Ale vždyť podobné poslání přijaly i dvojice Pánových věrných: neměli ztrácet čas zbytečnými zastávkami a hovory, ale měli se věnovat záležitosti daleko důležitější, v níž také jde o život nebo smrt. Vždyť na hlásání pravdy o Božím království nezbývalo mnoho času, takže všechno ostatní muselo ustoupit.

Jak si v životě počínáme my? Umíme v myšlení i v řeči rozlišit důležité od nepodstatného? Dáváme císaři (v zaměstnání, v nezbytnostech života), co mu patří, a nezapomínáme příliš často a snadno na Boha a jeho stálou přítomnost? Jak vypadá rodinný život – věnuje se např. dost času dětem nebo vzájemnému rozhovoru, společné modlitbě a čtení Písma? Dnešní svět dává ovšem přednost virtuálním představám před realitou. Jmenujme v prvé řadě televizi, která ráda láká: nech všeho a věnuj se modravému svitu mé záře. Máme-li slabou vůli, staneme se otroky této Pandořiny skřínky. Někdy býváme závislí na mínění druhých, na tom, co si o nás myslí; nebo se na někoho zlobíme a žijeme v neužitečném napětí. Jako křesťané víme, že přítomný okamžik máme prožívat plně a cele a být vnitřně u toho, co děláme. Čas je krátký, jak nás napomíná apoštol, a moudrý Kazatel dodává: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ Navíc je nejdůležitější surovinou, která je spravedlivě rozdělena: každý dostáváme denně 24 hodin, ať jsme mladí nebo staří, ať pracujeme u soustruhu nebo jsme doma. Záleží jen na nás, co z této suroviny uděláme, jak ji využijeme.

Napoleon prý jednou řekl, že jsou zloději, které nikdo nepotrestá přesto, že kradou lidem to nejcennější, totiž jejich čas. Domysleme tento výrok a podívejme se jako křesťané kolem sebe a na sebe, jak hospodaříme s časem, který nám byl svěřen jako dar. Jsme posláni žít a šířit evangelní pravdy „všemu stvoření“, a proto se nemáme zdržovat zbytečnostmi. Na cestě nás stále provází Ježíšova přátelská prosba: „Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky.“

P. Miloslav Fiala OPraem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay