Homilie: Teoretičtí křesťané?

Vydání: 2018/37 Rok pomáhali. Jak je to změnilo?, 11.9.2018

„Za koho mě lidé pokládají?“ ptá se Ježíš svých učedníků. To je důležitá otázka i pro nás. Za koho pokládají Ježíše naši současníci?

Za historickou postavu, za tvrdého vládce, který po lidech stále něco chce, za zákonodárce, který na lidi nakládá těžká břemena, za obtěžovatele, za někoho úplně zbytečného, za někoho, nad kým se dají zavřít obě oči?

Možná že se Ježíš každého z nás jednou zeptá: „Za koho mě pokládají tvoji nejbližší?“. A my budeme pravdivě odpovídat a možná se budeme i stydět.

Je to nárok, který si někdy ani nechceme připustit. Ježíš není vidět jako samostatná osoba, ale je dobře vidět na nás, na křesťanech. Na tom, jak prožíváme Boží lásku k člověku, jak s Ježíšem spolupracujeme, jak zachováváme jeho slova, jak jsme věrní. Za koho pokládají Ježíše lidé a za koho pokládám Ježíše já sám, to spolu totiž hodně souvisí.

Nejlepší odpověď má Petr: „Ty jsi Mesiáš!“ Zvláštní ovšem je, že Ježíš přísně apoštoly napomíná, aby to o něm nikomu neříkali. Proč? Vždyť by to byla ideální reklama. Napadají mě dva důvody. Ježíš naznačuje, že skutečným Mesiášem a zachráncem může být jen dobrý pastýř – tedy ten, který dá za ovce svůj život, ten, který pro ně zemře.

A druhý důvod nám může dokreslit druhé čtení: skutečné svědectví není o slovech, názvech, pojmech a teoriích, ale o činech. Tedy ne o tom, co se říká, ale co se děje. A právě na to jsou lidé citliví. Pozorně sledují, jestli ten, který mluví o lásce a milosrdenství, také miluje a je milosrdný. Jestli ten, kdo mluví o dobru, dobro také koná.

Poté Ježíš ukazuje učedníkům, že jeho cesta vede skrze utrpení, a Petr se pokusí mu to vymluvit. Zde jsme bohužel obětí špatného a neúplného překladu. Ježíš Petrovi nenadává do vládců temnot, ale doslova mu říká: „Jdi za mě, odpůrče.“ Proto začne mluvit o následování. Nejsme to my, kdo má vést Ježíše, ale je to Ježíš, který má být následován námi. Kolikrát si naplánujeme spoustu věcí a pak Ježíše dodatečně prosíme o požehnání, ale vůbec se nezeptáme: „Ježíši, co po mně v tuto chvíli vlastně chceš ty?“

„Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ My se ale většinou nechceme zapírat. Možná jen v pátek tím, že si odepřeme maso, nebo v den přísného postu, že hladovíme. Jinak v sebezáporu moc nevidíme smysl. Možná jsme dosud neuvěřili, že sebezápor má vycházet z lásky k Bohu a k bližním a že bez něj budou všechna naše slova o kříži jen bohapustou teorií.

„Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“ Ztratit pro někoho život? To jde asi opravdu jen z lásky.

P. ROBERT BERGMAN


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay