Homilie: Svět přemáhá naše víra, ale i milosrdenství

Vydání: 2018/14 Kristovo vzkříšení je pravá naděje, 3.4.2018, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Žijeme v neklidné, tekuté době, kdy často slyšíme pravdy, které lžou, a lži, které říkají pravdu. Z toho vychází určité zmatení myslí i činů, neporozumění mezi lidmi živené častými „fake news“ a ozbrojené konflikty. Ale nic nového pod sluncem, můžeme říci; vždyť ani první křesťané nežili v nějaké idyle, ale byli přesvědčeni, že se za ně u Otce přimlouvá Ježíš Kristus, smírná oběť za hříchy celého světa, jak čteme v 1. Janově listu.

Tuto přímluvu bytostně prožívala i novodobá světice Faustyna Kowalská, která toužila po hlubokém duchovním zakotvení v Bohu, když kolem sebe pozorovala zneklidněnou, morálně rozkolísanou společnost. Ve svém Deníčku si poznamenala, že navzdory všem hříchům jsou stále otevřena stavidla Božího milosrdenství, takže se žádná duše nemusí bát přiblížit a poprosit za odpuštění svých hříchů, i kdyby byly sebetemnější. Uvědomovala si, že tváří milosrdného, odpouštějícího Boha je Ježíš Kristus, obětovaný za hříchy všech lidí.

Mnozí naši současníci se domnívají, že středem všeho dění je člověk se svými vynálezy a možnostmi. Jenže když se na něho kriticky zahledíme, pozorujeme na něm řadu slabostí, bezradnost a jistou osamocenost. Ale víra nás ujišťuje, že pravým základem je Bůh, milující, a proto neskonale milosrdný. Jinak řečeno proti vší lidské temnotě, vině a nejistotě stojí tajemství Kristova kříže. Neboť právě on na sebe vzal veškerou lidskou tragiku a vinu. Tak přemohl hříchy všech lidí, které zranily a nakonec usmrtily na šibenici kříže jeho tělo, stal se znamením usmíření s Bohem a dal lidstvu novou naději. Jak čteme v Pavlově listu křesťanům do Efezu, „byli jsme mrtvi pro své poklesky a hříchy, protože jsme žili tak, jak si to žádalo tělo… Ale nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou a přivedl nás k životu zároveň s Kristem.“ Právě tuto lásku se snažme prožívat, aby nás stále provázela i na někdy křivolakých cestách, neboť k prohloubení své víry nutně potřebujeme tuto zkušenost, která nám pomůže překonat vnitřní i vnější neklid. Jinak by nám hrozila stálá nejistota, která by se projevila slabostí myšlení i skutků.

Římský biskup František nás prosí, abychom ve svém životě dávali víc prostoru vzájemnému porozumění, neboť i na nás je upřen Boží odpouštějící a milosrdný pohled. Proto nám doporučuje znát sami sebe a vědět, že jsme se dopustili mnoha nedobrých činů, a jsme proto hříšníky. Je potřebné umět říct: „Pane, stydím se za to, co jsem v životě provedl, a prosím tě o odpuštění.“ Pak budeme schopni odpustit i druhým a projevit tak ono milosrdenství, které jsme předtím dostali od Pána. Takže máme jednat jako křesťané a přispívat ke zlepšení lidské společnosti, jejíž jsme součástí. Chápejme to jako součást evangelizace, k níž jsme povoláni svým křtem.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay