26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Homilie: Pojďme na horu

7. 3. 2017

|
Tisk
|

Dnešní první čtení (povolání Abraháma) a úryvek evangelijní (proměnění Páně) mají mnoho společného. V obou případech jde o setkání s Bohem, o Boží zjevení. V prvním čtení promluvil hlas shůry k (tehdy ještě) Abrámovi a on rozpoznává, že jde o hlas Boží. V evangeliu je Ježíš proměněn přímo před zraky svých učedníků, jeho tělesnost je prozářena Boží slávou, že je to viditelné i pouhým očím. U Abráma se jedná o samotný začátek konkrétních starozákonních dějin spásy a víry v jednoho Boha. V případě učedníků sice nejde o samotný začátek jejich následování Krista, ale Petr, Jakub a Jan nyní zakusí cosi z budoucí radosti přebývání s ním ve slávě a slyší nejdůležitější hlas pro zbytek svého pozemského života: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“

Vydání: 2017/10 Čas na postní obnovu, 7.3.2017, Autor: Jan Houkal


Obě čtení však mají ještě něco společného. Aby se Abrám mohl přesvědčit, že jde skutečně o hlas pravého Boha, a dočkat se splnění jeho zaslíbení, musel uposlechnout výzvy „vyjdi ze své země“. Podobně museli tři apoštolové, aby mohli spatřit proměněného Pána, nejprve slyšet jeho „pojďme na horu“, a skutečně na tu horu jít. V obojím případě Boží výzva znamenala zásah do jejich dosavadního života. Vyjít z rodné země a vzít s sebou celou svou rodinu a celé své jmění, rozhodnout se pro život kočovníka a jít tam, kam Bůh ukáže, je bezpochyby velká změna. Stoupat někam na horu sice není změna tak výrazná (tu už ale učedníci měli za sebou, když slyšeli na Ježíšovo „pojď za mnou“), přesto se také nemusí vždy každému chtít. V obou případech ale Boží slovo „vyjdi – pojďme“ znamená pozvání k nějakému pohybu, k cestě, k nějaké změně, která vyruší a zasáhne do života Abráma i tří Ježíšových apoštolů.
A není určitě náhodou, že něco takového slyšíme dnes, na druhou neděli postní. Velkou část postní doby máme ještě před sebou, a proto je dobré se nechat Božím slovem také vyrušit. Zaprvé ze své duchovní lhostejnosti: i nám se Bůh chce nějak zjevit, a tak je dobré za ním jít, třeba i vystoupit na nějakou tu „horu“ (modlitby, duchovní obnovy, většího prostoru duchovnímu životu atd.), kde bychom s ním byli sami. Zadruhé bychom se měli nechat vyvést ze své duchovní malomyslnosti, z přesvědčení, že stejně nic nemá cenu, že nemá smysl se už o cokoli snažit: dokud ještě žijeme, tak to smysl rozhodně má. A zatřetí bychom pak měli Boží výzvu k vyjití vztáhnout na to, co nás od Boha dělí, co nám nejvíce brání v kráčení životem s Pánem Ježíšem. U každého z nás je to sice něco trochu jiného, ale není člověka, kterého by se to netýkalo.
Ať už je tedy naší pověstnou „Achillovou patou“ cokoli, na každého z nás se vztahuje dnešní Boží „vyjdi – pojďme“. Když se těmito slovy, podobně jako Abrám nebo apoštolové, necháme vyrušit – k obrácení anebo povzbuzení –, určitě nebudeme litovat. Ostatně která jiná doba má více sloužit našemu obrácení vrcholícímu ve svátostném smíření s Bohem a našemu posílení v následování Krista než právě doba postní…

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou