Homilie: Podobenství, které nás varuje i povzbuzuje

Vydání: 2016/39 Tisíce žáků porovnají své znalosti Bible, 20.9.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

V podobenství o boháči a chudém Lazarovi rozhoduje o jejich dalším osudu soud jako varování, abychom se k druhým chovali jako bližní a podle možnosti jim pomáhali.

Ale Ježíšova slova pohnula jejich tehdejší posluchače právě tak málo, jako je někteří odmítají i dnes. Musel by asi přijít někdo z říše mrtvých, aby aspoň někoho přesvědčil o povinnosti dělit se s potřebnými. Už Starý zákon na ně pamatoval, jak čteme v 5. knize Mojžíšově (15,4.11): „Ať není u tebe potřebného, neboť Hospodin ti bohatě požehná v zemi, kterou ti dává do dědictví… Ve své zemi ochotně otvírej ruku utištěnému a potřebnému bratru.“ I současnost zná utrpení a chudobu, často slyšíme o pronásledovaných pro věrnost vlastnímu svědomí a víře. A Ježíš zahajuje svou veřejnou činnost hlásáním naděje pro ty, kdo pokorně zaujímají poslední místo jako služebníci všech. Přišel, aby přinesl chudým radostnou zvěst, jeho slova požadují spravedlnost a vzájemnou solidaritu. Jeho výzvu důsledně převedla do praxe sv. Matka Tereza, která i nám klade na srdce: „Na dobro, které dnes uděláte, se často a rychle zapomene. Přesto konejte dobro dál. I když ze sebe vydáte to nejlepší, přesto to nebude stačit. A přece dávejte dál. Vposled je všechno mezi vámi a Bohem – a ne mezi vámi a lidmi.“ Je nám ovšem jasné, že ti z našich bližních, kteří chtějí žít jen sami pro sebe a ze všech sil hromadí majetek, jakákoli slova a příklady odmítají.

Nabízí se otázka, kterou ostatně často slyšíme, zda se jako věřící řídíme Pánovými slovy a snažíme se překlenout sociální rozdíly, nasytit hladové a pomáhat pronásledovaným. Uvědomujeme si, že když se dělíme s potřebnými, stáváme se opravdu svobodnými? Na dnešní konzumní společnosti vidíme, že čím víc věcí nakoupí, tím se stává závislejší a zranitelnější. V otázce praktické pomoci proto začněme malými krůčky, a když se nám aspoň některé podaří, spojme se s dalšími věřícími a hledejme možnosti, jak naplnit Pánova slova o milosrdenství. Stále platí Abrahámovo varování: „Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa…“ Za své skutky se budeme jednou zodpovídat před Bohem, neboť svůj život jsme dostali jako dar se závazkem, abychom respektovali jeho vůli. Nežijeme nějaký sen, ze kterého se bez své zásluhy jednou probudíme do blažené věčnosti; každý náš den je realitou, která se nemá točit pouze kolem vlastního „já“, ale má se naopak řídit inspirovaným napomenutím Písma.

To nás varuje, abychom nenechali ležet chudáka venku před dveřmi, jinak by hrozilo nebezpečí, že brána vedoucí k Božímu milosrdenství nám zůstane navždy zavřena. Přijmeme-li Ježíšova slova, která mají sílu přetvořit kamenná srdce v srdce z masa a vysvobodit nás ze sobectví, stane se náš život darem lásky druhým, zvláště uraženým a poníženým.

P. Miloslav Fiala OPraem.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay