Homilie: Odpuštění a „bůh v naší hlavě“

Vydání: 2017/16 Papež poprvé pokřtil Češku, 18.4.2017, Autor: Pavel Konzbul

Kristus v evangeliu této neděle mimo jiné říká učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ V prvním okamžiku nás napadne, že se to týká kněze, který ve zpovědi uděluje rozhřešení. To je sice pravda, ale ne celá. Odpuštění se totiž týká bytostně každého z nás.

„Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít, neboť každý člověk potřebuje odpuštění,“ říká americký spisovatel Frank Herbert. Církevní otec Řehoř z Nyssy napsal, že „člověk se podobá Bohu, když odpouští“. Odpuštění je zvláštní úkon. Říká se jím, že tvoříme jednotu, že patříme k sobě, a to skrze lásku k Bohu a k lidem. Bez ní jsme v obrovském nebezpečí. Jeden z největších anglicky píšících filozofů, David Hume, který byl pokládán za volnomyšlenkáře, byl v jedné společnosti spatřen známým farářem, který se mu ale chtěl vyhnout. Filozof k němu ovšem přiběhl se slovy: „Jen zůstaňte, vždyť po smrti půjdeme společnou cestou. Já z nedostatku víry a vy z nedostatku lásky.“

Druhý vatikánský koncil přinesl i do odpouštění velký obrat. Při jistém zjednodušení se dá říci, že za viníky ateismu prohlásil i křesťany, kteří nevydali před nevěřícími o své víře věrohodné svědectví. Tak nastalo v církvi období omlouvání. Omlouvali jsme se bratrům protestantům, Židům i ateistům, povětšinou již za promlčené justiční omyly. Vytvoření tlusté čáry za minulostí má svoje morální i psychologické výhody a uznání vlastních chyb je namístě. Ovšem další překážkou, než jen hříchy křesťanů v minulosti, byla na cestě uznání Boha pro mnohé často problematická spiritualita, která produkovala nejen nebiblické, ale až patologické představy o Bohu. Ty měly se skutečným odpuštěním a milosrdenstvím pramálo společného, a proto jsme se i my odnaučili odpouštět.

Narazíme-li na věřícího, který je týrán představou Boha jako obávaného puntičkáře či sadistického třídního učitele, pro koho bude jeho víra pozitivní a zajímavou nabídkou? Při přijímacích zkouškách na jedno církevní gymnázium v Brně měli uchazeči doplnit chybějící slova v modlitbě či zpěvu Sláva na výsostech. Jeden z uchazečů o studium to doplnil takto: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi nám dej, Pane Bože, pokoj.“

Křesťanství nestojí jen na důkazech Boží existence, ale je to především předávané svědectví o zkušenosti lidí s Bohem a s Ježíšem Kristem. Je zajímavé, že naše osobní zkušenost s Bohem, a tedy i naše představa o něm, se odvíjí od našich zkušeností s druhými lidmi. Pokud budeme těmi, kteří odpouštějí, tak i Bůh přestane být v myslích druhých lidí nějakou nadpřirozenou bytostí, která v zákulisí světa vyřizuje či nevyřizuje naše pohledávky, ale stane se milujícím Otcem, jenž odpouští s něžností, radostí a láskou.

PAVEL KONZBUL, pomocný brněnský biskup

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay