Homilie: Odpuštění a „bůh v naší hlavě“

Vydání: 2017/16 Papež poprvé pokřtil Češku, 18.4.2017, Autor: Pavel Konzbul

Kristus v evangeliu této neděle mimo jiné říká učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ V prvním okamžiku nás napadne, že se to týká kněze, který ve zpovědi uděluje rozhřešení. To je sice pravda, ale ne celá. Odpuštění se totiž týká bytostně každého z nás.

„Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít, neboť každý člověk potřebuje odpuštění,“ říká americký spisovatel Frank Herbert. Církevní otec Řehoř z Nyssy napsal, že „člověk se podobá Bohu, když odpouští“. Odpuštění je zvláštní úkon. Říká se jím, že tvoříme jednotu, že patříme k sobě, a to skrze lásku k Bohu a k lidem. Bez ní jsme v obrovském nebezpečí. Jeden z největších anglicky píšících filozofů, David Hume, který byl pokládán za volnomyšlenkáře, byl v jedné společnosti spatřen známým farářem, který se mu ale chtěl vyhnout. Filozof k němu ovšem přiběhl se slovy: „Jen zůstaňte, vždyť po smrti půjdeme společnou cestou. Já z nedostatku víry a vy z nedostatku lásky.“

Druhý vatikánský koncil přinesl i do odpouštění velký obrat. Při jistém zjednodušení se dá říci, že za viníky ateismu prohlásil i křesťany, kteří nevydali před nevěřícími o své víře věrohodné svědectví. Tak nastalo v církvi období omlouvání. Omlouvali jsme se bratrům protestantům, Židům i ateistům, povětšinou již za promlčené justiční omyly. Vytvoření tlusté čáry za minulostí má svoje morální i psychologické výhody a uznání vlastních chyb je namístě. Ovšem další překážkou, než jen hříchy křesťanů v minulosti, byla na cestě uznání Boha pro mnohé často problematická spiritualita, která produkovala nejen nebiblické, ale až patologické představy o Bohu. Ty měly se skutečným odpuštěním a milosrdenstvím pramálo společného, a proto jsme se i my odnaučili odpouštět.

Narazíme-li na věřícího, který je týrán představou Boha jako obávaného puntičkáře či sadistického třídního učitele, pro koho bude jeho víra pozitivní a zajímavou nabídkou? Při přijímacích zkouškách na jedno církevní gymnázium v Brně měli uchazeči doplnit chybějící slova v modlitbě či zpěvu Sláva na výsostech. Jeden z uchazečů o studium to doplnil takto: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi nám dej, Pane Bože, pokoj.“

Křesťanství nestojí jen na důkazech Boží existence, ale je to především předávané svědectví o zkušenosti lidí s Bohem a s Ježíšem Kristem. Je zajímavé, že naše osobní zkušenost s Bohem, a tedy i naše představa o něm, se odvíjí od našich zkušeností s druhými lidmi. Pokud budeme těmi, kteří odpouštějí, tak i Bůh přestane být v myslích druhých lidí nějakou nadpřirozenou bytostí, která v zákulisí světa vyřizuje či nevyřizuje naše pohledávky, ale stane se milujícím Otcem, jenž odpouští s něžností, radostí a láskou.

PAVEL KONZBUL, pomocný brněnský biskup

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay