26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Homilie: Nevylučujme se z Boží radosti

10. 10. 2017

|
Tisk
|

Matoušovo podobenství o svatební hostině králova syna patří jistě k obtížnějším textům Písma svatého nikoli pro svou nejasnost, ale spíše pro svou příkrou jasnost. Už Martin Luther o tomto textu řekl, že jde o evangelium, „které není obtížné, ale je hrozivé“. Vyhlazení celého města pro neochotu pozvaných hostů, shromáždění všech náhodně nalezených, dobrých o zlých, a konečně strašné zatracení onoho hosta, který přišel bez svatebního šatu, byť nebyl původně pozván, to vše se zdá být v ostrém rozporu s naším pojetím Božího milosrdenství.

Vydání: 2017/41 Do biskupské služby vstupují s lilií i mečem, 10.10.2017


Dříve než na důsledky chování původních i náhradních svatebních hostů je ale dobré podívat se na to, kam a kým byli pozváni. Už Izaiášovo proroctví v prvním čtení, známý responsoriální žalm i sv. Pavel v Listu Efezským mluví o Bohu přebohatém na obdarování. Velikost Božího daru, radost Boha ze stolování a přebývání s člověkem, ustavičná Boží péče o člověka staví do úplně jiného světla odmítnuté pozvání. Svatební hostina je završením cesty Boha za člověkem a člověka za Bohem v Ježíši Kristu, v němž je lidstvo s Bohem zasnoubeno v nerozdělitelné jednotě. Hostina je připravena. Po všech strastech a pracích jsme pozváni do završení, do dne odpočinku. V oné hostině se nám dává Bůh sám. Jeho Srdce je v Ježíšově oběti, v eucharistii stále otevřeno k sdílení. Co může být víc?
Mnozí pozvaní se namísto toho chtějí věnovat svým povinnostem. Koneckonců nemáme poctivě vydělávat na svůj chléb a nestarat se o odměnu? Jenže každá práce, každá povinnost má mít své naplnění, nesmí se stát cílem. Naším úkolem je poctivě pracovat na tomto světě, ale zároveň se v něm neztratit. K čemu je mi i v pozemském životě stále větší píle, spořivost, přičinlivost, když se nikdy neumím zastavit, udělat si s druhými radost, mít na ně čas? Často strávíme všechny své síly na stavbu skutečných či metaforických domů, avšak na to, abychom v nich v radosti s druhými bydleli, síly už nemáme. A naše srdce, neobčerstvené hostinou Božího Slova a Boží lásky alespoň v neděli, uvadá.
To vše ale přece víme, jen je to pro nás zneklidňující. Co by se stalo, kdybych život pustil ze svých rukou? A tak pod různými záminkami onu zprávu o Bohu toužícím jen po nás vytlačujeme. Podobně jako ti, kteří raději zabili královy posly – proroky, aby nebyli zneklidňováni ve své soběstačnosti blízkostí Boha, rušícího nás z našeho klidu pozváním k náročné lásce a zodpovědné svobodě.
Definitivní naplnění naší životní cesty, ona hostina po sejmutí závoje smrti, je nám už na cestě darována v Ježíši Kristu, jeho láska se týká všech, dobrých i zlých, a má moc je proměnit, darovat onen pokoj ze zasnoubení každému z nás. Dokonce i těm, kdo nejprve odmítli; vždyť namísto zničeného města nechal Ježíš zničit sebe, namísto našich tvrdých srdcí v nás bije srdce jeho. On nám ve svátostech, v odpuštění, v milosti obléká nový šat. Jen to nesmíme považovat za něco samozřejmého. Má-li pro nás totiž možnost být pozván Bohem stejnou hodnotu jako cokoli jiného, nemá pro nás cenu vlastně nic.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou