HOMILIE: Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit

Vydání: 2019/30 Církevní památky světovým dědictvím, 23.7.2019

Platí u Hospodina princip kolektivní viny? Je-li někde místo deseti třeba jen sedm spravedlivých, už to na Božím odsouzení nic nezmění? Potřebuje nás Hospodin, abychom mu vysvětlili, co to je spravedlnost?

Úryvek o Abrahámově smlouvání s Hospodinem velmi dobře známe, a přesto v nás po jeho přečtení zůstávají otazníky. Nemůže tomu ani být jinak. Hospodinova spravedlnost není počítačový program třídící lidi či jejich skupiny podle určitých principů na zavržené a zachráněné. Boží spravedlnost je moudrá a tvořivá, vidí náš život v souvislostech, zohledňuje polehčující okolnosti i přímluvu druhých, dává šance, ale zároveň není naivní – předvídá. Dokonale ji proniknout zde na zemi tedy nemůžeme a nejasnosti v nás do určité míry budou přetrvávat. To však neznamená, že se o poznání, jak je Bůh spravedlivý, nemáme snažit, protože růst v tom, jak ho známe, můžeme a máme po celý život.

Abrahám nám v dnešním úryvku ukazuje cestu. Smlouvá s Hospodinem o budoucnosti Sodomy a Gomory poté, co Hospodina přijme, pohostí a dozví se, že se mu narodí syn. Právě intenzivně zakusil Boží milosrdenství, a blížící se trest nad oběma zkaženými městy mu do obrazu Boha, jak ho poznává sám, nezapadá. Bůh přece nemůže mít dvojí metr, Abrahámovi žehnat a jiné spravedlivé klidně nechat zajít! Začíná smlouvat a asi s překvapením zjišťuje, že Bůh mu neodporuje. Stejně jako Abrahám nechce ani Bůh zahubit spravedlivého s hříšníkem. Abrahám během rozhovoru poznává, co to znamená, že Bůh je dobrý – k němu, ke všem. Ostatně i těch deset, na nichž smlouvání skončilo, nemuselo být limitem z Boží strany. Možná to byl Abrahám, komu tehdy nižší počet už nestál za to. Hospodin ale nakonec prokáže, že vidí i jednotlivce – Abrahámova synovce Lota zachraňuje tím, že ho z města včas vyvede.

V Abrahámovi mají být podle Hospodinova zaslíbení požehnány všechny národy. V dnešním úryvku se v rozhovoru s Bohem učí, co to konkrétně znamená. Má se přimlouvat, vtahovat do světa Boží milosrdenství. V evangeliu nás Ježíš vede ještě dále. Nejenže se máme modlit za druhé, ale modlit se s tím, že jsme s nimi jedno společenství. Bůh není jen můj Otec, nejde jen o můj chléb, mé hříchy, má pokušení – je Otec také mého bližního, i jeho sytí, jemu odpouští, jeho chrání v pokušení. Oddělit to nelze, zato se lze učit, že to tak je vlastně dobře.

Abrahám se přimlouvá a Hospodin naslouchá. Naslouchá vždy, když se přimlouváme, chceme být milosrdní, hledáme na druhých dobré rysy, odpouštíme. Zjišťujeme pak nejen, že není nespravedlivý, ale že je náš Otec, který si přeje život svých dětí.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 47 19. – 25. listopadu 2019

Svobodu musíme denně opatrovat

Slavnostní bohoslužba ve svatovítské katedrále v sobotu završila národní pouť a byla též vrcholem církevních oslav a poděkováním za 30 let svobody. Mši celebroval kardinál…

celý článek


Jsme svědky pravdy?

Právě v těchto dnech před třiceti lety prožívali lidé v Československu období velké naděje. Mottem této bouřlivé etapy moderní historie se stala věta, které se dnes…

celý článek


Dramata Jana Pavla II.

Historickou roli papeže Jana Pavla II. v návratu svobody do našeho regionu přiblížil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během národní pouti při mši svaté pomocný biskup pražský.

celý článek


Češi na audienci u papeže

Tisíce českých poutníků si na závěr římské části národní pouti při středeční audienci vyslechly povzbuzení papeže Františka, některé děti se navíc svezly papamobilem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay