Vydání: 2016/38 Papež dostal sochu sv. Anežky, 13.9.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ježíš proto zasazuje podobenství o nevěrném správci do úrodných rovin tehdejší Palestiny, jejíž půda patřila jednomu nebo jen několika statkářům. Bohatí majitelé bydleli většinou v cizině, v Antiochii, Alexandrii nebo v Římě, a vlastní správu majetku svěřili zkušeným správcům. Muž z podobenství ale hospodařil do vlastní kapsy, a proto ho jeho pán propustil. Správce chytře využil možností, které mu zbývaly, zavolal dlužníky svého pána a zfalšoval jejich dlužní úpisy. Tím si je zavázal k protislužbě. Z Ježíšových úst se už nedozvíme konec příběhu, protože je daleko důležitější, aby mluvil o tom, že máme milovat Boha celým srdcem a celou duší. Pán nedává za příklad nepoctivost správce, ale pouze jeho odhodlání a rozhodnost zachránit svou existenci, neboť podobně mají jednat „děti světla“. Uvažujme dále: Lukáš napsal své evangelium a Skutky apoštolů pro obce ležící mezi Jeruzalémem a Římem. Chce podpořit jejich růst, počínaje od Jeruzaléma až na konec země, a proto potřebují všestrannou podporu.
Ježíš věděl, že věřící se často dostávají do složitých situací, když kolem sebe vidí úpornou snahu lidí světa za každou cenu hromadit majetek, a proto zdůrazňuje, že nemohou sloužit Bohu i mamonu. Kdo chce být přijat do Božího království, musí sloužit jedinému Pánu nebe a země se všemi svými možnostmi a schopnostmi. Neboť kdo má dva pány, je rozdělen a potácí se sem a tam. Jeho životu pak chybí tolik potřebná sjednocující vnitřní síla, kterou propůjčuje Duch nebeského Otce. U Matky Terezy stejně jako u všech velkých světců vidíme, jak uměli zapomenout na sebe, když šlo o pomoc potřebným nebo o podporu díla sloužícího Boží oslavě. Řídili se důsledně Pánovými slovy: „Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neboť jakou dá člověk náhradu za svou duši?“ (Mk 8,36). Ježíš si přeje, aby každý, kdo ho chce následovat, pochopil jasně svou situaci ve smyslu jeho slov o získání nebo ztrátě své duše a aby jednal s příkladnou rozhodností. Kdo chce v budoucnu žít podle pravidel víry a být odměněn, musí se o to starat už dnes. Důležitá je rozhodnost naší vůle, kterou musíme denně posilovat s pohledem na Pána, který nás vede jistou cestou ke spáse; tou před námi šli tak mnozí hrdinové víry, dovedli zapřít sami sebe a žít naplno evangelium Lásky, i když jejich okolí sloužilo (a i dnes slouží) bůžkům požitku a mamonu. Věděli, že cesta k blahoslavenství je obtížná, ale krásná, neboť vede k setkání s Pánem. Víme to i my?