HOMILIE: Následování vyžaduje proměnu srdce

Vydání: 2019/25 Jubileum Katolických novin, 18.6.2019

V okamžiku takřka rodinné atmosféry se Ježíš ptá svých učedníků, za koho jej lidé pokládají. A zdá se, že nebyl příliš nadšen z jejich odpovědí.

Když vzápětí tutéž otázku pokládá apoštolům, Petr coby mluvčí skupiny jasně a srozumitelně vyznává, za koho pokládají Ježíše oni: „Za Božího Mesiáše!“ (Lk 9,20). Alespoň tak to zaznamenal svatý Lukáš, z jehož evangelia pochází dnešní úryvek. Naproti tomu v Matoušově vyprávění následuje za Petrovým vyznáním slavná věta, kterou Pán uděluje prvnímu z apoštolů takzvaný primát: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18). Oba evangelisté se však shodují v tom, že Ježíš nechtěl, aby apoštolové předčasně prozrazovali identitu svého Učitele. A že ho dokonce čeká veliké utrpení, smrt a nakonec slavné vzkříšení.

Takovýto příkaz ze strany Ježíše, stejně jako určitá taktika nepřitahovat příliš pozornost, tolik nepřekvapuje; ostatně Mesiáš vystupoval na scéně lidských dějin vždycky opatrně, spíše bez zájmu širšího okolí. Lidé ho měli přijmout skrze víru, diskrétně, na základě osobní zkušenosti a svobodného rozhodnutí. Náročná cesta následování vyžaduje proměnu srdce.

Existuje ovšem ještě jeden důvod, proč Ježíš přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Byl totiž rozhodnutý zcela naplnit Boži vůli, a tak bylo zapotřebí vyhýbat se všemu, co by mohlo být v uskutečnění tohoto úmyslu překážkou. A v Božím plánu bylo i to, že „bude muset mnoho trpět, že bude zavržen… a že bude zabit“ (v. 22), třebaže apoštol Petr měl na to jiný názor. Právě v tomto dokonalém naplnění Boží vůle spočívá veškerá krása a síla Ježíšovy nejvyšší oběti, která, jak víme, zachránila celý svět.

Slova a příklad našeho Pána jsou obzvláště výmluvná dnes, kdy se vytrácí duch oběti. Současné smýšlení i životní styl se soustřeďují převážně na kvalitní zážitky a bezprostřední potěšení. Proč chybí touha po dětech? Proč krachují manželství? Proč tolik ziskuchtivosti na úkor bližního, tolik bizarních nápadů, které by zahnaly nebo rozptýlily vnitřní prázdnotu? Pochopitelně to neznamená, že šťastnější bude ten, kdo si nic nedopřeje a zřekne se všeho, co má. Ze zkušenosti víme, že ne každý boháč je rázem štědřejší než lidé méně majetní. Ani nebude hned šťastnější ten, kdo uspokojí všechny své tužby. Proto Ježíš neopomněl dodat: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho“ (v. 24).

Boží slovo této neděle nám nabízí jasný návod, jak se ubírat tímto světem: přijímat to, co život přináší, trpělivě, s poklidem, bez reptání, z lásky k Bohu a ve spojení s Kristem. Tak se budeme stávat podobnými Tomu, který svým křížem vykoupil svět.

P. MARCEL PUVÁK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay