HOMILIE: Naše svědomí má přilnout k Bohu

Vydání: 2019/18 Podpořte rodiny, znělo Prahou, 30.4.2019

Třetí neděle velikonoční je první ze čtyř „obyčejných“ velikonočních nedělí (mezi Oktávem a Nanebevstoupením), kdy můžeme zvlášť rozvinout rozjímání, co by Kristovo zmrtvýchvstání mělo pro nás znamenat a jak by se mělo v našem životě projevit, co by tedy mělo být onou velikonoční proměnou našeho nitra a života. K tomu nám mohou pomoci – každé svým způsobem – všechna tři dnešní biblická čtení.

První z nich, ze Skutků apoštolů, nás přenáší do nejranější doby církve. Apoštolové s velkým úspěchem hlásají radostnou zvěst o Kristově zmrtvýchvstání a jeho Boží moc, předávaná křtem a živená eucharistií, si velmi rychle podmaňuje srdce lidí, činí z nich křesťany a proměňuje je k lepšímu. To se nelíbí židovským představitelům, zejména velekněžím, kteří chtějí apoštoly umlčet. Opakovaně je vězní a zakazují jim učit. Petr při jednom takovém výslechu pronese známá slova „více je třeba poslouchat Boha než lidi“.

A možná právě v nich můžeme spatřovat jedno z nejvýraznějších znamení velikonoční proměny lidského nitra: poslouchat Boha více než lidi. V prvé řadě se tato schopnost vztahuje k poslušnosti druhých lidí, zvlášť takových, kteří nám s použitím síly chtějí vnutit něco, co by bylo zlé a proti evangeliu, co by bylo proti našemu (křesťanskému) svědomí. Tehdy je jednoznačně třeba poslouchat více Boha než je a vzepřít se takovému tlaku. Petrova slova se ale vztahují i k nám samotným, k poslušnosti sebe. Naše vlastní svědomí, ač se vždy nakonec musíme rozhodnout právě podle něj, není totiž ještě absolutní normou správnosti. Tou je Bůh, Kristus, jeho příklad a jeho učení, evangelium, k němuž by naše svědomí mělo přilnout a z něj čerpat. Naše svědomí se totiž může také mýlit, je narušené hříchem a slabostí, často velmi pokřivené. Je třeba je kultivovat, a to právě živou vírou, setkáváním se s Pánem Ježíšem a poznáváním jeho evangelia (a také učení církve ve věcech víry a mravů). Pak máme naději, že nám svědomí bude správně ukazovat, co je dobré a co je zlé, co je Boží a co ďábelské, anebo třeba jen příliš lidské.

Proto právě proměna k touze poslouchat více Boha než druhé a než sebe samé je znamením velikonoční proměny našeho nitra. Je to vlastně proměna od otroctví ke svobodě: od otrocké heteronomie (kdy normou mravnosti se stane mínění a tlak druhých) a pyšné a neméně zotročující autonomie (kdy se člověk sám sobě staneme jediným zákonem) ke skutečné svobodě, kterou najdeme jedině v živé a žité theonomii (kdy se naším zákonem stane sám dobrý Bůh). Tato postupná proměna je pak také onou cestou od slabšího „mít rád“ k silnějšímu „milovat Krista“, jak naznačuje slovní hříčka v dnešním evangeliu (v řečtině totiž rozhovor Krista s Petrem obsahuje právě tuto „hru“ slov), a cestou k vidění Boha a radostnému klanění se Bohu, jak čteme ve čtení druhém.

P. JAN HOUKAL
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay