HOMILIE: Naše svědomí má přilnout k Bohu

Vydání: 2019/18 Podpořte rodiny, znělo Prahou, 30.4.2019

Třetí neděle velikonoční je první ze čtyř „obyčejných“ velikonočních nedělí (mezi Oktávem a Nanebevstoupením), kdy můžeme zvlášť rozvinout rozjímání, co by Kristovo zmrtvýchvstání mělo pro nás znamenat a jak by se mělo v našem životě projevit, co by tedy mělo být onou velikonoční proměnou našeho nitra a života. K tomu nám mohou pomoci – každé svým způsobem – všechna tři dnešní biblická čtení.

První z nich, ze Skutků apoštolů, nás přenáší do nejranější doby církve. Apoštolové s velkým úspěchem hlásají radostnou zvěst o Kristově zmrtvýchvstání a jeho Boží moc, předávaná křtem a živená eucharistií, si velmi rychle podmaňuje srdce lidí, činí z nich křesťany a proměňuje je k lepšímu. To se nelíbí židovským představitelům, zejména velekněžím, kteří chtějí apoštoly umlčet. Opakovaně je vězní a zakazují jim učit. Petr při jednom takovém výslechu pronese známá slova „více je třeba poslouchat Boha než lidi“.

A možná právě v nich můžeme spatřovat jedno z nejvýraznějších znamení velikonoční proměny lidského nitra: poslouchat Boha více než lidi. V prvé řadě se tato schopnost vztahuje k poslušnosti druhých lidí, zvlášť takových, kteří nám s použitím síly chtějí vnutit něco, co by bylo zlé a proti evangeliu, co by bylo proti našemu (křesťanskému) svědomí. Tehdy je jednoznačně třeba poslouchat více Boha než je a vzepřít se takovému tlaku. Petrova slova se ale vztahují i k nám samotným, k poslušnosti sebe. Naše vlastní svědomí, ač se vždy nakonec musíme rozhodnout právě podle něj, není totiž ještě absolutní normou správnosti. Tou je Bůh, Kristus, jeho příklad a jeho učení, evangelium, k němuž by naše svědomí mělo přilnout a z něj čerpat. Naše svědomí se totiž může také mýlit, je narušené hříchem a slabostí, často velmi pokřivené. Je třeba je kultivovat, a to právě živou vírou, setkáváním se s Pánem Ježíšem a poznáváním jeho evangelia (a také učení církve ve věcech víry a mravů). Pak máme naději, že nám svědomí bude správně ukazovat, co je dobré a co je zlé, co je Boží a co ďábelské, anebo třeba jen příliš lidské.

Proto právě proměna k touze poslouchat více Boha než druhé a než sebe samé je znamením velikonoční proměny našeho nitra. Je to vlastně proměna od otroctví ke svobodě: od otrocké heteronomie (kdy normou mravnosti se stane mínění a tlak druhých) a pyšné a neméně zotročující autonomie (kdy se člověk sám sobě staneme jediným zákonem) ke skutečné svobodě, kterou najdeme jedině v živé a žité theonomii (kdy se naším zákonem stane sám dobrý Bůh). Tato postupná proměna je pak také onou cestou od slabšího „mít rád“ k silnějšímu „milovat Krista“, jak naznačuje slovní hříčka v dnešním evangeliu (v řečtině totiž rozhovor Krista s Petrem obsahuje právě tuto „hru“ slov), a cestou k vidění Boha a radostnému klanění se Bohu, jak čteme ve čtení druhém.

P. JAN HOUKAL
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 13. – 19. srpna 2019

Na mariánskou pouť s rodinou

Tento týden je slavnost Nanebevzetí Panny Marie. V řadě farností se proto o víkendu konají poutní mše svaté. Na pouť lze ale vyrazit i soukromě jako rodina.

celý článek


Astronomové na cyklovýletě

Sál dominikánského kláštera ve Znojmě se v uplynulém týdnu naplnil do posledního místa. O přednášku jezuitského kněze a astrofyzika Pavla Gábora byl mimořádný zájem.

celý článek


Klášterní zahrady těší a pomáhají léčit i dnes

Kdy jindy než v létě do svého programu zařadit návštěvu některé z klášterních zahrad?

celý článek


Pod hvězdnou Boží ochranou

Rodiče formují ve svých dětech obraz Pána Boha. Svým příkladem, modlitbou i nataženou dlaní, kdy berou dítě za ruku a povzbuzují ho k prvním krůčkům. Stejné dlaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay