HOMILIE: Milosrdenství pro oba syny

Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019

Podobenství o marnotratném synu patří bezpochyby k těm úplně nejznámějším a určitě i nejkrásnějším v celém evangeliu. Mnohokrát jsme je slyšeli, stejně i jeho výklady, a tak víme, že těmi mladšími syny byli nejprve ti „samí celníci a hříšníci“, kteří přicházeli do Kristovy blízkosti, staršími syny reptající „farizeové a učitelé Zákona“, milosrdným otcem sám Bůh, respektive Pán Ježíš.

Tak nějak měli podobenství porozumět a v něm se najít Kristovi posluchači, zvlášť pak ti farizeové a zákoníci na místě syna staršího, kterým bylo podobenství předně adresováno.

Podobně se v něm máme najít i my, protože podobenství je součástí univerzálně platného Božího slova. I nám má být jakýmsi zrcadlem – ať už jsme spíše mladšími či staršími syny, anebo oběma dohromady. Ukazuje nám, jací jsme a co máme činit. Jako mladší synové se i my máme obrátit od svého hříchu, jímž se dostáváme „do daleké země“ promrhávajíce svůj vlastní život, a navrátit k Bohu, který nás už z dálky vyhlíží. Jako starší synové se zase máme radovat, že můžeme být v blízkosti Boha a pracovat na jeho polích, a spolu s Bohem se radovat i ze všech ostatních hříšníků, kteří se k němu jako k Otci navrací.

První, v kom se máme hledat a nacházet, jsou tedy oba synové: tak máme podobenství číst stejně, jako ho měli slyšet Kristovi současníci. Všichni jsme pozváni, abychom zakusili dobrotu Boha, který se ze všeho nejvíc – tak to ostatně ukazují i dvě předcházející podobenství o ztracené ovci a ztracené minci – raduje ze znovunalezení a obrácení ztraceného hříšníka. Jsme pozváni, abychom zakoušeli dobrotu Boha v jeho blízkosti, v jeho následování, v pokorném přátelství s ním i se všemi, kteří se ke Kristu navra cejí.

Podobenství o marnotratném synu, kdy milosrdným otcem je jednoznačně Ježíš, nám tak ukazuje jeden z nejvýraznějších projevů vtěleného Boha: že milosrdně odpouští. Mladšímu a jistě i staršímu synu.

Hříšný člověk bez Božího odpuštění nemůže přežít. To je veliké povzbuzení pro všechny mladší syny se k Bohu navrátit, ať se dostaneme na sebevětší scestí. Je to ale i povzbuzení pro všechny starší syny, máme-li pocit, že jsme zrovna Bohu nějak blízko, abychom se radovali z této blízkosti, vnímali svou odměnu už v možnosti pracovat pro Boží věc a hlavně abychom – po vzoru Kristově – odpouštěli druhým a přijímali je.

Možná může být celé podobenství shrnuto do jednoho známého úsloví, které bývá někdy u dveří starých kostelů: „Nikdo není tak hříšný, aby dovnitř nemohl, nikdo není tak svatý, aby dovnitř nemusel.“ Přičemž ono „uvnitř“ je právě otevřená náruč Pána Ježíše…

P. JAN HOUKAL


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay