Homilie: Mariino čekání vyhloubilo prostor pro Boha

Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017

Neobvyklé spojení čtvrté adventní neděle s předvečerem slavnosti Narození Páně nemusíme chápat jen jako politováníhodné zkrácení adventní doby, ale i jako možnost lépe pochopit souvislost adventu s jeho vyvrcholením ve slavení Vánoc.

Čekání spojené s úsilím o vnitřní přípravu na Vánoce není přece samoúčelné. Směřuje k naplnění. Často rozjímáme o tom, jak je třeba být trpělivý, neunáhlit se, nechat věci dozrát. V adventu se spojujeme s tisíciletým čekáním vyvoleného národa na příchod Mesiáše. Někdy ale můžeme v čekání uváznout a přehlédnout, že se naplnilo. To, co má být prostředkem, se nám snadno může stát cílem. Zdá se, že tato situace se v dnešní době stává dost běžnou. Prodlužuje se doba studia, prodlužuje se setrvávání dětí u rodičů, prodlužuje se doba čekání na svatbu – nakonec se provizorium může stát trvalým (asi jako dočasný pobyt jistých „spřátelených“ vojsk na našem území). A je to pak pro nás i příhodná výmluva, proč nemusíme konat. Tím, že do dějin vstoupil Bůh přímo, byly překonány i ty nejsmělejší touhy lidských dějin a lidských srdcí. A v službě Jemu můžeme skrze tento svět směřovat k věčnosti. J. J. Rousseau popisuje v prvním díle svých Vyznání, jak se jeho mladické touhy vždy vracely k prvnímu milostnému zážitku a chtěly jej vždy jen reprodukovat. Žádná nová touha nemohla přinést nic nového, protože chtěla být ukojena vždy týmž způsobem. Naplnění našeho čekání ve vánoční události nás vykupuje z otroctví minulosti, návyků, stereotypu a uvolňuje naše touhy, aby se nespokojily s něčím dřívějším, ale celou naši minulost otevřely v přítomnosti přicházejícímu Pánu.

Čekání na Mesiáše se naplnilo. Obrovská radost zavládla v srdcích pokorných a chudých a kolem narozeného dítěte se tvoří společenství učedníků. Svět nakažený hříchem se skrze vtěleného Božího Syna začíná proměňovat. Namísto adventních výzev k čekání, naslouchání, ztišení, askezi vnímáme teď výzvy k probuzení, vydání se na cestu, zvěstování radosti. Slovo se stalo tělem a posvětilo tak důstojnost stvoření, světa, země, lidského příběhu, důstojnost každého lidského života. Odmítáme-li přijmout jakéhokoli bratra a sestru, odmítáme odteď doslova Boha. Země se v Marii stala bohonosnou a dosáhla tak svého nejvyššího určení. Mariino soustředěné čekání vyhloubilo v dějinách světa a v našich duších prostor, který může naplnit jen Bůh. A On, dárce svobody, jej v Ježíši Kristu naplňuje tak, že příběh jeho života, smrti a Zmrtvýchvstání se sám stává prostorem, kde se může plně uskutečnit člověk.

Slovo se stalo tělem a shrnulo tak v sobě celou teologii Božího Slova: slova tvořícího a v Ježíši obnovujícího stvoření, slova vyzývajícího k cestě a následování, slova uschopňujícího pro tuto cestu uzdravením a navrácením svobody. Slovo, které se stalo tělem, překlenulo průrvu mezi slovy a činy. Plodem tohoto Slova v nás pak je vrchol veškeré kontemplace: činná, soucitem a solidaritou naplněná láska.

P. Petr A. Beneš CSsR

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay