Homilie: Mariino čekání vyhloubilo prostor pro Boha

Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017

Neobvyklé spojení čtvrté adventní neděle s předvečerem slavnosti Narození Páně nemusíme chápat jen jako politováníhodné zkrácení adventní doby, ale i jako možnost lépe pochopit souvislost adventu s jeho vyvrcholením ve slavení Vánoc.

Čekání spojené s úsilím o vnitřní přípravu na Vánoce není přece samoúčelné. Směřuje k naplnění. Často rozjímáme o tom, jak je třeba být trpělivý, neunáhlit se, nechat věci dozrát. V adventu se spojujeme s tisíciletým čekáním vyvoleného národa na příchod Mesiáše. Někdy ale můžeme v čekání uváznout a přehlédnout, že se naplnilo. To, co má být prostředkem, se nám snadno může stát cílem. Zdá se, že tato situace se v dnešní době stává dost běžnou. Prodlužuje se doba studia, prodlužuje se setrvávání dětí u rodičů, prodlužuje se doba čekání na svatbu – nakonec se provizorium může stát trvalým (asi jako dočasný pobyt jistých „spřátelených“ vojsk na našem území). A je to pak pro nás i příhodná výmluva, proč nemusíme konat. Tím, že do dějin vstoupil Bůh přímo, byly překonány i ty nejsmělejší touhy lidských dějin a lidských srdcí. A v službě Jemu můžeme skrze tento svět směřovat k věčnosti. J. J. Rousseau popisuje v prvním díle svých Vyznání, jak se jeho mladické touhy vždy vracely k prvnímu milostnému zážitku a chtěly jej vždy jen reprodukovat. Žádná nová touha nemohla přinést nic nového, protože chtěla být ukojena vždy týmž způsobem. Naplnění našeho čekání ve vánoční události nás vykupuje z otroctví minulosti, návyků, stereotypu a uvolňuje naše touhy, aby se nespokojily s něčím dřívějším, ale celou naši minulost otevřely v přítomnosti přicházejícímu Pánu.

Čekání na Mesiáše se naplnilo. Obrovská radost zavládla v srdcích pokorných a chudých a kolem narozeného dítěte se tvoří společenství učedníků. Svět nakažený hříchem se skrze vtěleného Božího Syna začíná proměňovat. Namísto adventních výzev k čekání, naslouchání, ztišení, askezi vnímáme teď výzvy k probuzení, vydání se na cestu, zvěstování radosti. Slovo se stalo tělem a posvětilo tak důstojnost stvoření, světa, země, lidského příběhu, důstojnost každého lidského života. Odmítáme-li přijmout jakéhokoli bratra a sestru, odmítáme odteď doslova Boha. Země se v Marii stala bohonosnou a dosáhla tak svého nejvyššího určení. Mariino soustředěné čekání vyhloubilo v dějinách světa a v našich duších prostor, který může naplnit jen Bůh. A On, dárce svobody, jej v Ježíši Kristu naplňuje tak, že příběh jeho života, smrti a Zmrtvýchvstání se sám stává prostorem, kde se může plně uskutečnit člověk.

Slovo se stalo tělem a shrnulo tak v sobě celou teologii Božího Slova: slova tvořícího a v Ježíši obnovujícího stvoření, slova vyzývajícího k cestě a následování, slova uschopňujícího pro tuto cestu uzdravením a navrácením svobody. Slovo, které se stalo tělem, překlenulo průrvu mezi slovy a činy. Plodem tohoto Slova v nás pak je vrchol veškeré kontemplace: činná, soucitem a solidaritou naplněná láska.

P. Petr A. Beneš CSsR

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay